Psal se listopad 1908 a v pražských politických kruzích se nemluvilo o ničem jiném. Hermann Katz, redaktor německého listu Bohemia, spáchal sebevraždu.
„Poslední chvíle před sebevraždou strávil Katz na Malé Straně ve známé restauraci U Schnellů, kde v době zasedání sněmovního býval častým hostem“, referovala česká Národní politika. „Do této restaurace zavítal po třech čtvrtích na deset večer a objednav si pivo, požádal vrchního číšníka o obálku a papír. Katz, sedě proti dveřím pod zrcadlem, psal velmi dlouho, a když k jedenácté hodině všechen papír spotřeboval, složil jej a dal do obálky. Jeho přání, aby mu vrchní číšník podal známku na psaní, nebylo možno vyhověti, ježto číšníci známek neměli.“
Hermann Katz (české noviny důsledně uváděli jeho jméno v české podobě, tedy Heřman) byl v národnostně rozděleném městě známou figurou. Nejen, že byl redaktorem Bohemie. Zároveň působil jako pražský zpravodaj vlivných vídeňských novin Neue Freie Presse. A také zde hájil zájmy pražské německé menšiny a vůbec německé politiky v Čechách. To vše z něj dělalo osobu v českých kruzích přinejmenším nemilovanou, ne-li nenáviděnou.
Odtud se také měla odvíjet příčina jeho smrti.
Ale pokračujme v líčení osudného večera. Je vcelku strohé: „O půl dvanácté, když dopil třetí sklenici piva, Katz zaplatil a zapáliv si viržinku odešel po Malostranském náměstí směrem do ulice Mostecké. Za nedlouho pak skončil svůj život skokem z Karlova mostu do Vltavy.“
Mezitím nastala po Katzovi sháňka. „Když se nedostavil do redakce se svým obvyklým referátem ani o jedenácté hodině noční, vznikly o něho obavy a všichni redakční sluhové rozjeli se po Praze na kolech, aby po něm pátrali.“
Marně. O pár hodin později už bylo jasné, že Hermann Katz svůj život dobrovolně ukončil. Jenže proč tak učinil? Co bylo příčinou tak krajního činu?
Podle německé Bohemie přispělo rozhodující měrou k tragickému činu „štvaní českých listů proti jeho osobě“.
Na to vzápětí reagují Češi: „Tvrdíme, se vší určitostí, že to není pravda! Heřman Katz snesl za svého života daleko silnější a ostřejší palbu, nežli nynější konstatování českých listů, že systematicky hanobí ve svých zprávách Prahu! Snesl ji tím spíš, že mu v jeho kruzích nevole českého tisku nejen neškodila, ale dokonce ještě prospívala!“
Vzápětí pak Národní politika temně zahrozí: „Důvody, které Heřmana Katze přiměly k sebevraždě, leží zcela jinde a nepřestanou-li německé listy se svým lhavým štvaním, uvedeme pohnutky ty zcela bezohledně, ačkoliv se nám příčilo odhalovati roušku tragédie a duševního zápasu, který zemřelý v posledních dobách svého života prožíval!“
Chtíč zvědavosti rázem ovládl Prahu – co tak tajemného a strašného, dokonce snad amorálního redaktoři Národní politiky naznačují? Co tak zvrhlého – člověk se bojí domyslet – tento Katz činil či učinil, že si kvůli tomu vzal život?
A protože německé listy s „lhavým štvaním“ nepřestaly (jak jinak!), uspokojuje Národní politika lačné čtenářstvo následujícím sdělením. „Redaktor hledal smrt jako útočiště před věřiteli. Dlouhá léta chodil do loterijní sběrny na Starém Městě a na každý pražský tah na táž čísla sázel pět zlatých. Přišel, položil peníze, vzal připravené již risconto a beze slova odešel. Za celou tu dobu ovšem nevyhrál ani jednou.“
Ano, nikoli česká zášť. Nezřízené hráčství v lotynce přivedlo Katze k zoufalému činu. Podle Národní politiky činil roční schodek jeho příjmů a výdajů na dvanáct tisíc zlatých.
A údajné štvaní českých lidí?
Byli to přece velkodušní Češi, kteří mu na jeho hráčskou vášeň půjčovali, argumentuje Národní politika. I jeho tělo vylovil z řeky Čech – legendární zachránce tonoucích Josef Rousek z Kampy. Nebylo to nijak snadné, loďka se přitom nebezpečně nakláněla.
A vůbec, bůh ví, jak to s těmi pražskými Němci je. Vždyť již „předchůdce Katzův v redakci Bohemie Klutschak zahynul sebevraždou skočiv z mostu do řeky.“
VŠECHNY DÍLY SERIÁLU ČESKÉ MORDY SI PŘEČTĚTE ZDE >>>
