V pražské Libni se odehrála v pondělí 9. září 1912 zvláštní scéna. Po páté hodině odpolední vstoupil do Reisova hostince na Královské třídě čtyřiadvacetiletý, namol opilý kočí Vilém Lang. Dle dobových zpráv „všeobecně známý výtržník a rváč, toho času bez zaměstnání“.
Žádal pivo. Ale hostinský odmítl s tím, že má dost. Jenže to Langa nanejvýš rozlítilo a začal ohrožovat jak hosty, tak zejména hostinského, jenž stál za výčepním pultem. Sápal se na něj s tím, že mu uřízne hlavu, a přitom stále lovil cosi rukama po kapsách.
Rozčílený hostinský nabyl přesvědčení, že agresivní opilec hledá nůž. Sáhl pod pult pro revolver a z bezprostřední blízkosti na Langa vystřelil.
Hospoda strnula. Všichni očekávali, že se opilý kočí sesune k zemi s hlavou zalitou krví. Stalo se však něco docela jiného a nečekaného. „Zraněný Lang kulku vyplivl, načež teprve se svalil na podlahu zmítaje sebou více v alkoholickém podráždění, nežli z následku poranění“, konstatuje dobový tisk. Poté dodává, že hostinského „zbraň byla velice chatrný výrobek. Neboť ačkoliv kulka zasáhla Langa ze vzdálenosti asi dvou kroků přímo do úst, vyrazila mu pouze v hořejší čelisti jeden zub a zarazila se mezi patrem a kořenem jazyka“.
Další drama přinesl příjezd lékaře dr. Poláka. Zraněný Lang jevil totiž záchvat zuřivosti a odmítal otevřít ústa, aby je lékař prohlédl, eventuelně ošetřil. Nakonec musel být opilec násilím dopraven – a to „s největší rychlostí autobusem“ – do všeobecné nemocnice, kde bylo, jakkoli je to neuvěřitelné, opětovně potvrzeno, že mu žádné vážné nebezpečí nehrozí.
Naopak ukvapený hostinský byl zatčen s podezřením na překročení nutné sebeobrany. O trestu, s jakým vyvázl, se noviny v dalších týdnech a měsících nezmiňují. A tak lze jen doufat, že k celé věci přikročil rakouský soud rozumně a pragmaticky…
