Normalizace nebylo „normální“ období: Charta 77 nezačala jako politické hnutí, ale test lidské důstojnosti
Chartu 77 dnes považujeme za přirozenou a logickou součást našich dějin. Neobjevila se ze dne na den a nebyla samozřejmá. Britský velvyslanec ve své výroční zprávě v roce 1976 napsal, že si „Husákovo vedení nemusí dělat starosti z jakékoliv opozice, pár disidentů spojených s reformou roku 1968 a snažících se vzbudit pozornost na Západě může působit podráždění a rozpaky, ale nic víc.“
Od dubna 1969, kdy se Gustáv Husák stal generálním tajemníkem ÚV KSČ a fakticky prvním mužem ve státě, vykročil politický a státní aparát v Československu na cestu ke „konsolidaci a normalizaci“. Ze svých míst byli odstraňováni všichni příznivci reforem a kritici sovětské okupace. Z komunistické strany bylo vyloučeno nebo vyškrtnuto na půl miliónu členů, což pro ně znamenalo především ztrátu kariérních možností a pro jejich rodiny často dlouhodobé existenční následky. Méně se pak mluví o mnoha nestranících, kteří byli rovněž postiženi pracovní a občanskou perzekucí.
Spolu s čistkami ovlivnila pasivitu společnosti v letech 1970 až 1972 i vlna soudních procesů. Staronový režim měl situaci pevně v rukách a jasně nenaznačil, kam až hodlá zajít. K procesům ve stylu padesátých let ale nedošlo. V letech 1969 až 1989 bylo odsouzeno 110 751 osob, z toho v Čechách a na Moravě 83 693. Ovšem po odečtení 105 993 odsouzených za tzv. trestný čin opuštění republiky zůstalo za dvacet let jen 4758 odsouzených (v Čechách a na Moravě 3644) za ostatní paragrafy první hlavy trestního zákona. V počátečním období 1969 až 1974 bylo odsouzeno 56 048 lidí, tedy celá polovina za sledované dvacetiletí. Dominovala zmíněná agenda emigrace, ale četný byl i výběrový postih projevů odporu proti intervenci Varšavské smlouvy, následné sovětské okupaci a počínající „normalizaci“. Sám tento pojem byl velmi pochybný, protože „normální“ tehdejší poměry určitě nebyly.
Preventivně výchovná opatření
Bezpečnostní aparát zneužíval různá ustanovení trestního řádu: časté a účelové uvalení vazby, domovní prohlídky a výslechy. Orgány Sboru národní bezpečnosti široce využívaly možnost zadržování osob podle zákona o SNB až na 48 hodin a v praxi i opakovaně. Podle vyhodnocení dílčích známých údajů bylo v letech 1969 až 1989 v Československu provedeno Státní bezpečností zhruba 100 000 preventivně výchovných opatření, tzn. 5000 ročně. Různá preventivní opatření postihla zejména v druhé půli existence komunistického režimu v Československu statisíce občanů. Stalo se tak bez soudu, bez možnosti se hájit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
