Hříšné tango, fašistická stráž u rakve a Dáma v černém. Život Rudolpha Valentina byl pestrý jako jeho pohřeb
Před 100 lety skončila smrtí Rudolpha Valentina zlatá éra němého Hollywoodu. Idol milionů žen a dívek doprovázely na poslední odpočinek davy truchlících fanynek a smuteční pochod přerostl v masovou hysterii. Rakev zesnulého krasavce musela strážit policie a hlídka americké fašistické organizace pověřená italským diktátorem Mussolinim. Na výročí jeho smrti k hrobu desítky let docházela tajemná dáma v černém a pokládala na pomník rudou růži.
Rudolph Valentino dokázal během své krátké kariéry vytvořit předobraz hollywoodské hvězdy i amerického snu. Z nuly se vypracoval na post celosvětové hvězdy. Vytvořil zcela nový standard mužské krásy. Poblouznil miliony žen na celém světě a zemřel dříve, než jeho sláva a krása stačila povadnout. Všichni ostatní tragičtí hrdinové od Jamese Deana po Heatha Ledgera už jen následovali cestu, kterou jim italský krasavec prošlapal.
Bohém Rodolfo
Valentina znal celý svět jako horkokrevného latinskoamerického milovníka. Původem byl ale Ital. Narodil v roce 1895 ve městě Castellaneta jako Rodolfo Pietro Filiberto Raffaele Guglielmi. Milovaný a rozmazlovaný synek se rodičům za péči příliš neodměnil. Škola ho nebavila. Zaplétal s bohémskou omladinou, tančil, a ke zděšení maminky se dokonce věnoval dekadentnímu a nemravnému tangu. V 18 letech pak odešel z domova do USA s nejasným plánem vydávat se za italského šlechtice.
Po příjezdu do New Yorku si Rodolfo připsal za jméno smyšlené přízvisko di Valentina d'Antonguolla a bydlel v luxusních penzionech až do chvíle, než mu došly peníze. Pak se přestěhoval do laciného hotelu a začal se živit profesemi tehdy příslušejícími mladým italským jinochům. Tedy jako zahradník, číšník, tanečník a gigolo. Jeho performance v kabaretu Maxim’s mu zakrátko vynesly menší proslulost mezi tehdejší newyorskou bohémou i přízeň bohatých postarších dam. Známost s jednou majetnou vdovou postupně přerostl ve skandál a di Valentino se proto raději vydal zkusit štěstí do Hollywoodu.
Trable v Továrně na sny
Do Kalifornie se mladý tanečník přestěhoval v roce 1917. Většina jeho příjmů stále plynula z lekcí udělovaných starším majetným dámám. Zanedlouho se ale začal objevovat v malých rolích němých filmů. Vzhledem ke standardům tehdejší kinematografie měl jen malou šanci dostat se ke ztvárnění hlavních postav. Chybělo mu komediální nadání Charlie Chaplina, akrobatická obratnost Douglase Fairbankse i drsně mužný zevnějšek vyžadovaný po představitelích dramatických mužských rolí. Jeho tmavé vlasy, uhrančivý pohled a kočičí pohyby ho předurčovaly takřka výhradně k rolím gangsterů a úlisných padouchů. To se ale mělo brzy změnit.
V roce 1921 měl Valentino Hollywoodu dost a hodlal se přestěhovat zpátky do New Yorku. Cestou na východní pobřeží začal číst knihu Čtyři jezdci z apokalypsy. Zamiloval se do ní natolik, že se začal pídit po informacích, jestli ji někdo nehodlá zfilmovat. K jeho štěstí práva opravdu koupilo studio Metro a práci na zpracování svěřilo scénáristce June Mathis. Jedna z nevlivnějších žen Hollywoodu (na kontě má filmy jako Greed nebo Ben Hur) byla Valentinovou velkou příznivkyní. Jednu z hlavních rolí mu napsala přímo na tělo a prosadila jeho obsazení přes protesty režiséra Rexe Ingrama, který Valentina nesnášel.
Slavné tango
Čtyři jezdci z apokalypsy byl obrovský hit. V pokladnách vydělal jako první film v historii přes milion dolarů, je dodnes jedním z nejúspěšnějších němých filmů vůbec, a zastínil dokonce i slavného Chaplinova Kida. Kritici pěli chválu nad velkolepou výpravou, režijním vedením Rexe Ingrama i silným protiválečným étosem celého příběhu. Diváci, a hlavně divačky, však plnili sály především kvůli uhrančivému gaučovi Juliovi. Ne, že by snad oceňovaly přerod jeho postavy z plytkého rváče na čestného a hrdinného vojáka. Oči na něm mohly nechat kvůli jeho exotické kráse a ladným pohybům. Když Julio v baru hrubě odstrčí neobratného tanečníka, zmocní se jeho partnerky a oddá se s ní hříšnému tangu, padaly dámy v hledištích do mdlob.
Z neznámého představitele slizkých gangsterů se přes noc stala největší hvězda Hollywoodu a snad i první hvězda celosvětového formátu. Jeho fotografie plnily přední stránky novin a památníčky milionů obdivovatelek. Bulvární časopisy přinášely jako o překot zprávy o jeho milostných eskapádách, kterých bylo dost a dost – Valentino byl v jednu chvíli dokonce obžalován z bigamie. Další postavy exotických hrdinů ve velkofilmech The Sheik (Šejk), Blood and Sand (Krev a písek) a The Eagle (Orel) jeho slávu ještě zvyšovaly.
Tragický hrdina
Z dnešního pohledu by se mohlo zdát, že Valentinův status obdivovaného milovníka byl neotřesitelný. Ve své době se ale musel neustále vyrovnávat s narážkami na svůj vzhled a vystupování. Zastánci ideálu chlapáckého mužství ho označovali za zženštilého. Vysmívali se jeho tmavé pleti, tanečnímu umění i ikonickým širokým gaučovským kalhotám připomínajícím sukni. Řada jeho filmů u diváků propadla a herec si musel přivydělávat vystupováním na tanečních turné nebo soudcováním soutěží krásy.
Kvůli finančním problémů se Valentino uvolil k návratu do role arabského šejka Ahmeda Ben Hassana. Son of Sheik (Šejkův syn) měl být jeho posledním počinem. Rok 1926 přitom začal slibně. Dvojrole v očekávaném hitu (Valentino hraje otce i syna) slibovala slušný výdělek. Spolu s Charlie Chaplinem a Douglasem Fairbanksem se stal zakládajícím členem nového studia United Artist. Rozvod ukončil složitý vztah s jeho druhou ženou Natashou Rambovou a na veřejnosti se začal objevovat s polskou krasavicí Polou Negri. Už během natáčení ho ale sužovaly bolesti břicha a krátce po premiéře byl odvezen do nemocnice s prasklým žaludečním vředem. Před newyorskou Poliklinikou stály zástupy zoufalých fanynek celý týden. Společné modlitby bohužel nepomohly a 23. srpna Rudolph Valentino na následky infekce zemřel.
Fašistická hlídka a Dáma v černém
Před pohřebním ústavem na Broadwayi stály několik dní nekonečné fronty truchlících žen toužících naposled spatřit Velkého milovníka. Když se schylovalo k pohřbu, začaly se zoufalé fanynky dobývat dovnitř okny, praly se s policií a propadaly hysterickým záchvatům. Na samotnou otevřenou rakev dohlížela čtyřčlenná hlídka amerických fašistů ve slavnostních uniformách. Povel ke stráži ostatků italského herce údajně vydal sám Benito Mussolini.
Na poslední cestu provázeli Rudolpha Valentina 30. srpna 1926 statisíce obdivovatelů i jeho kolegové z Hollywoodu. Rozloučit se s ním přišli Douglas Fairbansk, Mary Pickford i Gloria Swanson. Nemohla chybět ani Pola Negri, která se zmocnila role zdrcené milenky. Před objektivy fotoaparátů opakovaně omdlelévala, aby nakonec zkolabovala v kapli vedle obří květinové aranže tvořící nápis POLA. Valentinovo tělo bylo poté převezeno do Kalifornie a uloženo do hrobky v Hollywood Memorial Park. Postavit ji dala jeho přítelkyně a mentorka June Mathis. Na každé výročí Valentinovy smrti se u ní více než 30 let objevovala žena oděná v černých šatech a zahalená závojem. Na hrob Velkého milovníka vždy položila jedinou červenou růži a beze stopy zmizela. Identita tajemné Dámy v černém nebyla nikdy odhalena.
