Americký prezident málem skončil na talířích kanibalů. Jeho spolubojovníky Japonci snědli

Budoucí americký prezident George Bush létal za 2. světové války na strojích Avenger.

Budoucí americký prezident George Bush létal za 2. světové války na strojích Avenger. • Zdroj: Profimedia.cz

Jiří Holubec
Diskuze (2)

Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?

Sledujte nás Preferujte nás

Před 80 lety začal na ostrově Guam soud s japonskými vojáky, kteří na ostrově Čičidžima popravili a snědli osm amerických válečných zajatců. Jediným sestřeleným letcem, jemuž se podařilo kanibalům uniknout, byl budoucí prezident George Bush.

Vojenští piloti měli v armádě vždy prominentní postavení. Za II. světové války, kdy byly letouny poprvé masově nasazovány ve válečných operacích, přitom patřila služba u letectva k těm nejnebezpečnějším. Stroje byly vyvíjeny překotným tempem a posílány do sériové výroby s řadou nedostatků. Tisíce z nich se nikdy nedočkaly bojového nasazení a havarovaly už při zkušebních a cvičných letech.

I modely, u nichž se podařilo mouchy za cenu desítek ztracených životů vychytat, byly dnešním létajícím superstrojům na hony vzdálené. Piloti měli k dispozici jen několik málo mechanických přístrojů. Kabiny nebyly přetlakované a nebezpečí, že posádka během mise zmrzne, bylo minimálně tak velké jako riziko zásahu nepřátelskou protivzdušnou obranou. Za II. světové války zahynulo při bojových misích USA přes 80 tisíc letců.

Jedním z nich mohl být i budoucí prezident George Bush. Tomu navíc hrozila daleko horší smrt než zásah šrapnelem nebo utonutí v rozbouřeném Pacifiku.

Avenger George Bushe zasažen

George Bush narukoval k letectvu v roce 1942 jako osmnáctiletý čerstvý maturant. Celkem absolvoval 58 bojových misí v Tichomoří, kde létal jako velitel tříčlenné posádky torpédového bombardéru Avenger. Jedno z jeho nasazení ho 2. září 1944 zavedlo nad malý ostrov Čičidžima zhruba 1100 kilometrů jižně od finálního cíle americké ofenzívy v Pacifiku – Tokia. Ve svých pamětech „Looking Forward“ později popisoval, jak při náletu ucítil náraz, jako by do břicha letounu udeřila obrovská pěst. Kokpit vzápětí zaplnil dusivý kouř. Při pohledu z okénka uviděl obě křídla zachvácená plameny, které se rychle šířily směrem k palivovým nádržím.

Místo aby hořící stroj okamžitě opustil, Bush se rozhodl pokračovat v misi. Shodil obsah pumovnice na ostrovní radiostanici a letoun pak navedl co nejdál na otevřené moře. Šance, že posádku někdo zachrání, byla ale malá. Utonutí v moři však bylo daleko lepší alternativou než padnout do japonského zajetí.

Budoucí prezident bojoval o přežití

Když Bush z hořícího letadla konečně vyskočil, proud vzduchu ho odhodil na ocasní kormidlo. Náraz mu rozsekl hlavu a roztrhl padák, po nekontrolovaném pádu do moře pak spolykal litry mořské vody a byl vážně popálen hejnem medúz. Čirou náhodou se dokázal zachytit sbaleného záchranného člunu, nafouknout ho a vyšplhat se na jeho palubu. Zatímco se mu z hlavy valila krev a dávil slanou vodu, začal ze všech sil rukama pádlovat proti větru vanoucímu k pobřeží Čičidžimy. Zarytá odhodlanost ho tak zachránila před osudem, který čekal jeho osm kamarádů z ostatních zasažených strojů.

Hrůzy odehrávající se na ostrově Čičidžima byly odhaleny až o mnoho měsíců později během válečného tribunálu, který započal 28. srpna 1946. Detaily z výslechů japonské osádky se pak na veřejnost dostaly až v roce 2003 v knize „Flyboys“ autora Jamese Bradleyho.

Válečný historik, jehož otec je jedním z vojáků zachycených na fotografii vztyčování vlajky nad Iwodžimou, musel hrůznou mozaiku skládat z úryvků odtajněných soudních materiálů, neoficiálních poznámek přísedících a svědectví dosud žijících japonských veteránů. Po skončení soudu bylo totiž na všechny informace uvaleno přísné utajení, aby se nedostaly k rodinám padlých letců.

Kanibalské orgie

Prvním Američanem popraveným na Čičidžimě byl radista Marve Mershon. Japonští vojáci ho předvedli před poručíka vyzbrojeného samurajským mečem, poručili mu pokleknout a důstojník mu sťal hlavu. Přihlížející major Sueo Matoba poté zavelel lékaři Tadaši Terakimu, aby z těla popraveného vyjmul játra a odřízl část stehenního svalu. Oboje pak bylo večer předloženo důstojníkům jako součást slavnostního banketu zapíjeného litry horkého saké.

Kanibalské orgie pokračovaly i v dalších dnech. Američané byli stínáni meči, ubodáváni bajonety, bambusovými oštěpy nebo ubíjeni k smrti. Na jejich ostatcích hodovali jak řadoví vojáci, tak vysocí důstojníci včetně velitelů ostrova generálmajora Jošio Tačibanby a admirála Kunizo Moriho. Hrůzné hostiny přitom nebyly motivovány hladem – zásob měli Japonci na ostrově dostatek a měli i přísun čerstvého masa z ulovené zvěře. Pojídání popravených zajatců později před soudem vysvětlovali tím, že lidské maso a vnitřnosti působí jako lék proti zažívacím potížím. Podle názoru historiků byl kanibalismus motivován touhou po pomstě na pilotech. Možná i jakousi zvrácenou vírou, že společné prolomení tabu vojáky stmelí a dodá jim duševní a tělesnou sílu.

Nepotrestané zločiny

Incident na Čičidžimě nebyl bohužel ojedinělým výstřelkem šílených důstojníků. Japonský historik Tošijuki Tanaka popisuje ve své knize „Skryté hrůzy: Japonské válečné zločiny za II. světové války“, že rituální kanibalismus byl v císařské armádě velmi rozšířený. V koncentračních táborech ukrytých v džunglích Bornea a Papui Nové Guinei mu padly za oběť stovky zajatých Australanů, Pákistánců a Indů.

Poválečné soudy dokázaly odkrýt jen zlomek japonských válečných zločinů a většina pachatelů zůstala nepotrestána. Posádka z Čičidžimy byla spíše výjimkou. Jelikož válečné právo neznalo obvinění z kanibalismu, byli důstojníci a tři desítky přeživších vojáků obviněni z vraždy a znemožnění čestného vojenského pohřbu. Pět důstojníků bylo odsouzeno k smrti oběšením, vojáci k dlouhodobým trestům. Většina z nich včetně lékaře Tadaši Terakiho, který kanibalské hody připravoval, byla během následujících osmi let propuštěna.

Záchrana z hlubin

Jak se podařilo kanibalům z Čičidžimy uprchnout Georgi Bushovi? K zoufale pádlujícímu pilotovi vyslali Japonci člun, ten ale na poslední chvíli odehnal odvážný nálet stíhačky ze skvadry doprovázející letku bombardérů. Stíhači však budoucího prezidenta nemohli zachránit a pomoc musela přijít z hlubin. V oblasti naštěstí patrolovala ponorka USS Finback, která se vynořila a George Bushe vzala na palubu. Jeho záchranu zachytil námořní fotograf na filmovou kameru.

Černobílé záběry se staly hlavním propagačním materiálem jeho politické kariéry. Byly použity i během volební kampaně v roce 1988, kdy se George Bush stal 41. prezidentem USA.

Vstoupit do diskuze (2)

Články z jiných titulů