Směšná i děsivá historie Ku Klux Klanu. Rasistický spolek porazila odvaha a vtip profesora folkloristiky
Před 155 lety podepsal americký prezident Ulysses Grant zákon umožňující zakročit proti organizaci známé jako Ku Klux Klan. Polotajná společnost založená za účelem bránit zájmy bílých Američanů byla od té chvíle považována za teroristickou organizaci, nikdy však nezanikla a v USA působí dodnes. Nahlédnutí do jejího zákulisí je v lecčems poučné i zábavné. Už jen proto, že Velký čaroděj David Duke přijel poměrně nedávno přednášet svou rasistickou propagandu i do Česka.
Zákon, který 18. prezident Spojených států podepsal 20. dubna 1871, dával státním výkonným složkám nezvykle široké pravomoci. Umožňoval jim udělovat velmi vysoké pokuty, vyhlašovat stanné právo, a dokonce i nasazovat v případě potřeby armádu. Na papíře byl sice zaměřen obecně proti teroristickým organizacím, jeho sepsání ale podnítila potřeba eliminovat vzrůstající vliv paramilitárních jednotek samozvaných strážců „bílých hodnot“. Do dějin proto vstoupil pod jménem Ku Klux Act.
Klan generála Forresta
Ku Klux Klan vznikl v USA takřka vzápětí po konci občanské války, kdy se vítězný Sever nedokázal odhodlat k potrestání ani těch nejočividnějších zločinů páchaných na otrokářském Jihu. Kongres sice v rámci plánu Radikální rekonstrukce schválil zákon o občanských právech a dva ústavní dodatky zaručující volební práva a rovnost občanů bez ohledu na jejich rasu, v realitě ale bylo jejich prosazování složité a na jihu se proti nim začal rychle vzmáhat organizovaný odpor.
Jedním z center boje proti Radikální rekonstrukci bylo město Pulaski ve státu Tennessee. V roce 1866 zde spolek veteránů konfederační armády založil klub, který byl napůl tajnou organizací inspirovanou svobodnými zednáři a napůl ozbrojenou milicí radikálních rasistů. Proč si za jméno zvolili právě „Ku Klux Klan“, není úplně jasné. Nejčastější teorie tvrdí, že první dvě slova vznikla zkomolením řeckého „kyklos“ (kruh) a „klan“ byl přidán, protože začíná na stejné písmeno, a jméno tím pádem hezky zní. Podobně komická byla i další terminologie. Generál konfederační kavalérie Nathan Bedford Forrest (podle kterého byl pojmenován Forrest Gump) předsedal Klanu jako velký čaroděj. Pod ním sloužili velcí draci, velcí obři a vznešení kyklopové. Později k nim přibyli noční jestřábi (vůdci bezpečnostních složek), kluddové (duchovní), klabeeové (pokladníci) a spousta dalších bizarně pojmenovaných funkcí, aby se žádný z členů nemusel cítit odstrčený.
Teror v bílých kápích
Činnost Klanu byla podstatně méně legrační než jeho terminologie. Jeho členové oblečení do bílých plášťů a kápí (údajně inspirovaných hábity španělských kněží) nemilosrdně terorizovali komunity osvobozených Afroameričanů i jejich zastánce. Odhady počtů jejich obětí se různí. Jen v prvních letech existence Klanu ale lynčování pravděpodobně padlo za oběť 20–50 tisíc Američanů. Na jihu USA působilo podobných organizací několik. Když se jejich vůdcové sešli v roce 1867 v Nashvillu a vytvořili „Neviditelné Impérium Jihu“, vrátila se velká část států Severní Karolíny, Georgie a Tennessee de facto pod nadvládu bývalých bílých otrokářů a konfederačních vojáků.
Očividné pohrdání federálními zákony a brutalita Ku Klux Klanu byly tak velké, že se jí zalekl i sám velký čaroděj Forrest. V roce 1869 proto Klan oficiálně rozpustil, obři a kyklopové ale své místní organizace vedli nadále a pokračovali v teroru. Rázný konec mu učinil až Ku Klux Act prezidenta Granta. Zastánci rasistického násilí sice zákon žalovali jako protiústavní, než se však kauza dostala k Nejvyššímu soudu, seděli čarodějové a kyklopové za mřížemi a první éra Ku Klux Klanu skončila.
Předválečná obroda
Obrody se myšlenka Klanu dočkala v prvních dekádách 20. století, kdy se celým světem šířily pavědecké eugenické teorie, hlásání nadřazenosti bílé rasy, pamflety Protokolů Sionských mudrců a filmy jako Zrod národa. Novým velkým čarodějem se kazatel William Simmons prohlásil v roce 1915. Ve 20. letech už se ke Ku Klux Klanu hlásily víc než čtyři miliony Američanů a do pokladny plynuly miliony dolarů z darů, prodeje rób, regálií, knih a časopisů. Obrovskou popularitu nemotivoval jen rasismus, ale i antikomunismus, protiimigrační rétorika a nostalgie po „tradičních hodnotách“. V rozporu s proklamovaným konzervatismem byl nový Klan na svou dobu velmi progresivní organizace. Existovaly v něm například i čistě ženské frakce a ženy zastávaly vysoké posty v celostátním ústředí.
S rostoucí základnou se rozšiřoval i ideologický záběr organizace. První verze KKK byla zaměřena čistě proti Afroameričanům. Nová éra k nim přidala šmahem kohokoliv, kdo se vymykal idealizované verzi konzervativního protestantského bělocha. Hromadné pochody bíle oblečených postav doprovázela hesla namířená proti katolíkům, Židům, Italům, odborářům, komunistům a čemukoliv cizímu. Když se demokratickým kandidátem na prezidenta stal v roce 1925 katolík Alfred E. Smith, uspořádal Klan hromadný pochod Washingtonem. Velký čaroděj Hiram Wesley Evans kandidaturu veřejně odsoudil a organizovaný odpor byl jedním z důvodů, proč volby s velkým náskokem vyhrál republikán Herbert Hoover.
Největší éru KKK ukončila ve 30. letech Velká krize a následující II. světová válka. Po porážce nacismu, který s Klanem sdílí velkou část ideologické platformy, se už organizace nikdy nevzepjala k návratu v plné síle. Krátkou éru popularity zažila pouze v 60. letech, kdy desegregace vyvolala u části Američanů nostalgii po starých dobrých pořádcích. Proti sérii lynčů, bombových útoků a zastrašovacích kampaní se ale postavila federální vláda v čele s prezidentem Lyndonem Johnsonem, a dokonce i všemocný šéf FBI Edgar Hoover. Největší ránu ale Klanu zasadil jeden z velkých hrdinů boje proti rasismu s ryze americkým jménem Stetson Kennedy.
Tajný agent Stetson Kennedy
Kennedy pojal ke Ku Klux Klanu celoživotní nenávist už jako malý kluk, když byl svědkem, jak jeho milovanou chůvu Flo šikanuje jeden z členů za to, že si v autobuse dovolila přepočítat mince vrácené bílým řidičem. Když dospěl, angažoval se v lidskoprávních organizacích a šéfoval newyorské Antinacistické lize. Aktivismus mu ale nestačil a toužil bojovat s rasismem napřímo. Jelikož nebyl kvůli zdravotnímu stavu povolán do války, rozhodl se infiltrovat americké šovinistické spolky a rozkládat je zevnitř.
Během pětiletého tajného působení se Kennedy stal prominentním členem zhruba dvaceti organizací od neonacistických Atlantských Kolumbijců po Ku Klux Klan. Díky svému vzdělání ve folkloristice dokázal pečlivě a systematicky studovat jejich zvyky, jazyk a tajné rituály. V kancelářích tajně kopíroval interní dokumenty, jiné si dokázal namemorovat, doma je přepsat a předat úřadům. Jeho skrytá činnost ve velké míře ochromila řadu šovinistických spolků a mařila jejich naplánované akce. Identitu byl donucen odhalit až ve chvíli, kdy byl předvolán před soud jako svědek. Ani poté ale svůj boj nepřerušil.
Superman vs. KKK
Ze všech organizací, které Kennedy dokázal infiltrovat, ho nejvíce fascinoval Ku Klux Klan. Pro vystudovaného folkloristu byl spolek nevyčerpatelnou zásobárnou studijního materiálu. Když katalogizoval výrazy tajného jazyka používaného mezi členy Klanu, uvědomil si, jak směšně působí. Tituly imperiálních čarodějů, vznešených kyklopů a velkých draků mu mimo kontext rasistického násilí zněly jako fráze ze špatné fantasy literatury. I stěžejní členský manuál – nazvaný pochopitelně „Kloran“ – připomínal exaltovaným jazykem spíše parodii na brakový rytířský román. Stetsona proto napadlo, že kdyby se tajný jazyk Klanu dostal na veřejnost, musela by být obávaná organizace pro smích.
S myšlenkou porazit Ku Klux Klan humorem neoslovil Stetson Kennedy nikoho jiného než tvůrce nejpopulárnějšího amerického seriálu o dobrodružstvích Supermana. Výsledkem jejich spolupráce byl šestnáctidílný rozhlasový seriál „Klan ohnivého kříže“, kde Superman bojuje proti mocné rasistické organizaci. Její tajná hesla, jazyk, symbolika a rituály byly přesné kopie těch, které používal reálný Ku Klux Klan. V rozhlasovém seriálu šířeném v roce 1946 do milionů domácností zněly tak směšně, že se z kdysi mocné organizace stal špatný vtip. K pochodům mužů v bílých kápích se zanedlouho začali přidávat rozesmátí kluci, kteří na zděšené rasisty pokřikovali jejich kdysi tajná hesla. Kennedy vzápětí zasadil Klanu finální úder, když finančním úřadům předal dokument vylovený z odpadkového koše v kanceláři velkého draka. Úředníci zjistili, že Klan dluží na daních skoro 700 tisíc dolarů. Kombinace posměchu a finančního bankrotu poslala Klan nadobro do kolen.
Velký drak vyhoštěn z Česka
Díky zákonům chránícím v USA svobodu slova existuje Ku Klux Klan dodnes. Hlásí se k němu ale jen řádově tisícovky členů a popularitou daleko zaostává za svými moderními rasistickými soudruhy. Jeho asi poslední velkou postavou je David Duke, který dokonce působil na přelomu 80. a 90. let jako poslanec za stát Lousiana. V roce 2009 se objevil i u nás, když přijel na pozvání neonacistického Národního odporu do Prahy. K propagaci své knihy „Moje probuzení“ se však nedostal. Už během uvítacího banketu ho zatkla policie a kvůli popírání holokaustu ho jako nežádoucí osobu vyhostila z Česka.
