Nepřátelé stmeleni sportem. Jak pingpongová diplomacie prorazila před 55 lety železnou oponu?
Před 55 lety se v Číně odehrála polozapomenutá, ale o to významnější epizoda studené války. Američtí stolní tenisté přijeli na pozvání svých čínských kolegů na týdenní turné, které sledovaly statisícové davy diváků a bylo přenášeno do milionů domácností. Událost se stala zásadním bodem obnovení diplomatických vztahů mocností na opačné straně železné opony.
Vybavujete si scénu z filmu Forrest Gump, kde se hlavní hrdina vydá s pálkou do Číny rozdat si partičku ping-pongu s místními šampiony? Pro diváky neznalé kulturní historie obou velmocí se mohla zdát jako bezvýznamná epizoda ilustrující Forrestovo stolně tenisové mistrovství. Ve skutečnosti ale režisér Robert Zemeckis připomínal událost, která před 55 lety pomohla obnovit zamrzlou diplomacii mezi Spojenými státy a Čínou. Skutečnost se ale od filmu dost lišila.
Tání zamrzlých vztahů
Světové velmoci přerušily oficiální vztahy v roce 1949, kdy se v Číně chopila vlády komunistická klika Mao Ce-tunga. Během následujících dvou dekád se USA a ČLR ocitaly na opačných stranách ozbrojených konfliktů a válčily spolu v Koreji a Vietnamu. Na konci 60. let se ale postoj čínské komunistické strany změnil. V Sovětském svazu probíhaly změny, které čínského spojence odklonily od tvrdé maoisticko-stalinistické linie a mezi oběma komunistickými behemoty to začalo skřípat. V roce 1969 dokonce spor o pohraniční oblast u řeky Ussuri přerostl v sedmiměsíční přestřelky a hrozilo, že dojde i na jadernou válku. V obnovení vztahů s úhlavním nepřítelem Sovětů viděli Číňané možnost, jak si na světovém kolbišti zajistit nový manévrovací prostor.
Zatímco se diplomaté opatrně oťukávali, oficiální kontakty obou zemí probíhaly pouze na sportovním poli. V roce 1971 se Američané a Číňané setkali na mistrovství světa ve stolním tenise pořádaném v japonské Nagoji. Na výkonnostní úrovni nebylo utkání ani zdaleka vyrovnané. Stolní tenis byl oblíbeným sportem velkého Maa, který byl sám výborným hráčem. V Číně byl proto ping-pong považován za národní sport a symbol hrdosti. Reprezentační tým byl takřka neporazitelný. Američané se oproti tomu pohybovali v mezinárodním hodnocení až ve druhé desítce a na turnaj vyslali družstvo sestavené převážně z amatérů. Někteří hráči dokonce museli přispívat na letenky a ubytování z vlastních úspor.
Neočekávané setkání
Amatérismus americké výpravy se projevil i v organizaci. Když ráno před turnajem odjel tým z hotelu do haly, nevšiml si kapitán, že mu jeden člen chybí. Opozdilcem byl Glenn Cowan. Nadaný stolní tenista byl v týmu známý svou náklonností k hnutí hippies, zálibou v rekreačních drogách a uvolněnou morálkou. Ta se projevila i v Japonsku. Glenn ráno zaspal a jen tak tak stihnul naskočit do posledního autobusu, kterým na turnaj cestoval čínský reprezentační tým. Přítomnost dlouhovlasého mladíka nejprve způsobila rozpaky. Ty ale po chvíli rázně přerušil kapitán Číňanů, trojnásobný mistr světa Čuang Ce-tung. Přisedl si ke Cowanovi, pomocí tlumočníka si s ním celou cestu na stadion povídal a nakonec mu věnoval hedvábný tisk hor Huangšan, v jejichž podhůří se narodil. Druhý den už spolu oba sportovci klábosili i mezi utkáními a Čuang Ce-tung si na oplátku vezl domů tričko s natištěným mírovým symbolem a nápisem Let It Be.
Fotografie rozesmátých sportovců obletěla celý svět a na ambasádách obou zemí začaly drnčet telefony. Po dvou dnech jednání dorazila do Nagoji nabídka z nejvyšších kruhů Čínské komunistické strany. Místo aby tým Spojených států odcestoval z Japonska domů, byl pozván na mimořádné exhibiční turné po Číně. Americký ambasador v Japonsku proto od všech členů vybral pasy a na seznamu nepřátelských komunistických zemí fixou začernil jméno „Čínská lidová republika“. S upravenými dokumenty pak stolní tenisté přeletěli do Hong Kongu a 10. dubna přešli pěšky přes most oddělující britskou kolonii od pevninské Číny.
Pingpongová diplomacie
Přestože měli Číňané na přípravu turné jen několik dní, přivítali své hosty ve velkém. Hráče osobně uvítal premiér Čou En-laj, celý tým absolvoval okružní cestu po univerzitách, továrnách, zemědělských farmách i nejvzácnějších památkách včetně Zakázaného města a Velké zdi. Narychlo přemalované protiamerické nápisy delegace velkoryse přehlížela, stejně jako celníci ignorovali jejich upravené pasy. Pohostinnost se projevila i během utkání, do kterých čínští stolní tenisté nenastupovali naplno a dali Američanům šanci několik her vyhrát. V městech Tchien-ťin, Kanton, Peking a Šanghaj se před desetitisícovými davy odehrálo sedm zápasů a turnaj skončil 4:3 ve prospěch domácích. Nadšení na obou polokoulích nebralo konce. Fotografie Američanů stojících na Velké čínské zdi se dostala až na obálku časopisu Time.
Prosté lidské gesto Čuang Ce-tunga a Glenna Cowana mělo ve světě diplomacie dalekosáhlé důsledky. Nedlouho po Američanech byly do Číny pozvány i týmy Anglie, Kanady a Nigérie a ještě na konci roku 1971 byla čínská pingpongová delegace přivítána britským premiérem Edwardem Heathem v Londýně. Rok nato do Číny poprvé odcestoval na oficiální návštěvu prezident Richard Nixon, který po dvou měsících přivítal na oplátku čínskou delegaci v Bílém domě. Její součástí byl i pingpongový tým vedený Čuang Ce-tungem. V roce 1979 navázaly obě velmoci oficiální diplomatické vztahy.
Pokračující tradice
Stolní tenis hrál v následujících letech tak velkou roli ve sbližování Východu a Západu, že se pro taktiku vžil termín „pingpongová diplomacie“. Její éra pokračuje v podstatě až dodnes. V roce 1991 například na mistrovství světa v japonské Chibě nastoupilo namísto jihokorejského a severokorejského týmu jedno družstvo Sjednocené Koreje. Do té doby nemyslitelná spolupráce slavila úspěch, Korejky porazily ve finále Čínu a vybojovaly zlaté medaile. Ještě významnější moment pingpongové diplomacie pak nastal v roce 2018 na šampionátu ve švédském Halmstadu. V něm nastoupily týmy obou znepřátelených Korejí odděleně. Když se ale měly utkat ve čtvrtfinále, předstoupily hráčky před diváky, potřásly si rukama a oznámily, že spolu odmítají soupeřit. Pořadatelé turnaje odsouhlasili výjimku a spojený tým poslali do semifinále. Korejky nakonec vybojovaly bronzové medaile.
