Kongresové centrum: Pražský „Pakul" hostil komunistické papaláše, Eltona Johna i ukrajinské uprchlíky
Ačkoli má své místo na architektonické mapě Prahy a je součástí turistických průvodců, ta budova je veřejností oblíbená zhruba podobně jako jiné brutalistní skvosty. Přezdívalo se jí Pakul či Pakult, Briketa, Moby Dick i Lidojem, neboť je obrovská a vedle nedalekého Vyšehradu neelegantní a nevzhledná. Před revolucí hostila třeba Eltona Johna, ale mnohem častěji papaláše na stranických sjezdech a fanoušky muzikálů. Sedmdesát různých sálů pojme na deset tisíc lidí, kteří sem chodili za divadlem, hudbou i přednáškami, ale také na očkování proti covidu nebo s oděvy i potravinami pro ukrajinské uprchlíky.
Po chodbách „Kongresáku“ bloumali držitel Nobelovy ceny za literaturu Bob Dylan i operní pěvkyně Montserrat Caballé, Leonid Brežněv a Michail Gorbačov, dalajlama a Barack Obama, v obří koktejlové sklence se tu před bezmála třemi tisíci diváků vykoupala Dita von Teese… Jistě jste sem několikrát zavítali i vy sami. Palác kultury, dnešní Kongresové centrum Praha, byl za účasti soudruha prezidenta Gustáva Husáka slavnostně otevřen 2. dubna 1981, tedy právě před 45 lety.
Na Pankrácké pláni stávalo po druhé světové válce jen pár desítek domků s dílnami a prkenné ohrady. Jak těžké asi bude zbourat je a zrušit fotbalové hřiště Na Bělce, kde se kopalo do mičudy a pořádaly pouti? Nuselský most je však zatím jen ve snech a plánech ambiciózních architektů a propojení s blízkým centrem rozrůstající se metropole zůstává ve hvězdách. O plošinu za hlubokým „Jamrtálem“, tedy Nuselským údolím, se ovšem už nyní svádějí boje, a to i ideologické.
Mohlo tu stát třeba naplnění jednoho z nejproslulejších nerealizovaných návrhů meziválečné avantgardy, takzvaný L projekt z dílny radikálních architektů Levé fronty. V jeho patnácti kolektivních domech by se bydlelo krásně pospolu, revolučně, na dohled panstvu z Pražského hradu. Mohly tu být sociální byty nebo pyramidové věžovité domy architektů Josefa Havlíčka a Jaroslava Polívky, jež by předmostí nejspíš nehezky zastínily. Případně Vysoká škola stranická podle návrhu architektů Jiřího Gočára a Jiřího Albrechta z roku 1954 pojednaného v duchu tzv. sorely čili estetiky socialistického realismu…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
