Na Španělsko spadly po nehodě amerických letadel čtyři atomové bomby. Následky se řeší dodnes
V optice současného dění na Blízkém východě vyplývá na povrch mnoho dějinných paralel. Jednou z nich je epizoda, kdy se Donald Trump rozzlobil na Španělsko, že zakázalo využívat své základny americkým bojovým letounům útočícím na Írán. Ze strany Španělů šlo o opravdu ostré gesto. Během historie spolupráce s Američany projevovali doslova svatou trpělivost a dokázali jim odpustit i havárii, při které na jejich území dopadly čtyři vodíkové pumy.
V době nejvyhrocenější studené války vyvinuli velitelé americké armády řadu plánů, které už na papíře zaváněly katastrofou. Příkladem může být operace Head Start (Náskok) a na ní navazující Chrome Dome (Chromová kopule). Obě vzešly z předpokladu, že v případě nenadálého atomového útoku by americké bombardéry nemusely mít dostatek času odstartovat k odvetnému úderu na Moskvu. Generálové tento problém vyřešili rozkazem, že bombardéry budou zkrátka neustále ve vzduchu a připravené zaútočit.
Čtyři pumy nad Španělskem
Letky dvanácti bombardérů vyzbrojených vodíkovými pumami začaly křižovat oblohu v roce 1958. Jedna z tras vedla přes Atlantik do oblasti Středomoří, kde letadla doplňovala palivo. Jelikož nesměla přistát, probíhalo tankování za letu pomocí nedávno vyvinutých „létajících cisteren“ Boeing KC-135 startujících ze základen na území Španělska. Proces doplňování paliva během letu je složitý a velmi nebezpečný i dnes, jak ostatně dokazuje srážka dvou KC-135 při operaci nad Íránem před několika dny. V 60. letech šlo o obrovsky složitý manévr, jehož riziko mnohonásobně zvyšoval jaderný náklad v pumovnicích. V lednu roku 1966 se bohužel jeden z nich nepovedl. Bombardér B-52 přilétal k místu kontaktu příliš velkou rychlostí a narazil do plně naloženého tankeru. Výbuch paliva zabil všechny čtyři členy posádky KC-135. Na palubě bombardéru zahynuli dva muži okamžitě a třetí po dopadu na zem, když se mu po katapultáži neotevřel padák. Zbývající čtyři piloti měli větší štěstí. Tři se snesli na padácích do moře poblíž španělských břehů, čtvrtý dopadl na pláž poblíž rybářské vesnice Palomares. Zároveň s ním se na pobřeží zřítily i hořící trosky bombardéru a čtyři vodíkové pumy.
Odpálení termonukleární nálože je složitý proces, který je při pouhém nárazu takřka vyloučený. Součástí bomby je ale konvenční nálož obklopující plutoniové jádro. Ta při dopadu z velké výšky explodovat může a její výbuch dokáže rozmetat vysoce radioaktivní materiál do širokého okolí. Této eventualitě má zabránit padák. Jak se ale potvrdilo ve Španělsku, jeho otevření není stoprocentně jisté. Padák dokázal zabrzdit pouze jednu z bomb, která se zabořila do břehu malé říčky. Další dopadla do pole jedné z farem, vybuchla a zasypala farmáře a jeho děti šrapnely a oblakem radioaktivního prachu. Třetí pak explodovala poblíž místního hřbitova. Oba výbuchy rozmetaly do okolí tři kilogramy plutonia a dílo zkázy dokonaly trosky bombardéru, které zničily vesnickou školu.
Zlomený šíp
Jen náhodou hraničící se zázrakem při havárii nikdo z vesničanů nezemřel. Ihned poté, co ošetřili zraněné a uhasili hořící domy, se Španělé pustili do zachraňování amerických letců. Tři piloty vylovili zdejší rybáři z moře, čtvrtého nalezli na pobřeží stále připoutaného do křesla. Z kopce nad vesnicí pak snesli rozmetané a ohořelé ostatky mrtvých letců. Nedlouho poté se do vesnice přiřítily vojenské džípy z americké vojenské základny, kde byla vyhlášena operace „Zlomený šíp“.
„Broken Arrow“ je kódové označení používané při ztrátě atomové zbraně. Už to, že pro eventualitu existuje speciální jméno, dokazuje, že nejde o ojedinělou událost. USA oficiálně přiznaly ztrátu jaderných zbraní celkem dvaatřicetkrát a šest z nich se pohřešuje dodnes. Incident ve Španělsku byl prvním případem, kdy k tomu došlo na území cizího státu, a americká armáda ho pochopitelně chtěla co nejdříve vyřešit. Jako první byla zajištěna nevybuchlá puma, kterou objevili španělští strážníci na břehu říčky za vesnicí. Za rozbřesku začalo 700 vojáků a vědců pročesávat okolí s Geigerovými měřáky, sbírat rozmetané trosky a označovat území kontaminované plutoniem. Zamořenou půdu odkopávali motykami a ručně nakládali do sudů. Podle dostupných zpráv putovalo 6000 barelů na pohřebiště jaderného odpadu u elektrárny v Jižní Karolíně. Zbývající zemina s nižší úrovní kontaminace byla zaorána a ponechána na místě.
Na stopu zbývající čtvrté pumy přivedli pátrače až místní rybáři. Jejich rychlá akce zachránila tři tonoucí piloty, Španělé se ale přesto Američanům omlouvali, že nedokázali z moře vylovit i čtvrté tělo, které prý kleslo rychle ke dnu. Jelikož se armádním medikům mezitím podařilo identifikovat všechny účastníky nehody, napadlo velitele operace, že potápějící se předmět mohla být právě pohřešovaná bomba. Na místo proto vyrazila flotila třiceti lodí, minolovek a ponorek a začala systematicky pročesávat mořské dno. Bombu se podařilo lokalizovat až 17. března 1966 po dvou měsících pátrání. Nalezla ji nově vyvinutá hlubinná ponorka Alvin, která se později proslavila průzkumem trosek Titanicu.
Zametání stop
Když byla ztracená puma převezena do USA, pustily se vlády obou zemí do zametání stop. Ve Španělsku tehdy vládl diktátor Francisco Franco, jehož fašistický režim Američané podporovali výměnou za možnost využívat zdejší letecké základny. Franco další přelety jaderných bombardérů zakázal, ostřejší konflikt s USA ale nemohl riskovat, protože jejich záštita a ekonomická spolupráce byly pro izolovaný stát podmínkou přežití. Španělská ekonomika byla vyčerpaná válkou a frankistickými hospodářskými experimenty a podstatnou část příjmů státu zajišťoval turismus. Skutečnost, že na andaluské pobřeží dopadly čtyři vodíkové pumy, proto bylo nutné za každou cenu zlehčit. Do vesnice Palomares se nakonec vypravil sám americký ambasador Angier Biddle Duke, aby si před objektivy novinářů zaplaval v moři, a dokázal tak turistům, že jim žádné nebezpečí opravdu nehrozí. Jak se ukázalo o mnoho let později, nebyla to tak docela pravda.
Armáda USA se v dohře incidentu zavázala monitorovat okolí nehody a zdravotní stav zdejších obyvatel. V roce 2004 však průzkum oblasti odhalil v okolí vesnice Palomares zvýšenou radioaktivitu. Poblíž hřbitova, kam dopadla jedna z pum, pak Španělé našli dva příkopy obsahující 2000 krychlových metrů zeminy kontaminované plutoniem a americiem. Soudí se, že je zde vykopali američtí vojáci, aby narychlo pohřbili zbytky nehody, na které již nezbylo místo v sudech putujících do USA.
Dohady o odklizení se táhnou dodnes.
