Před sto lety zahájil Robert Goddard raketový věk. Přilákaly jeho pokusy k zemi mimozemšťany?
Dnes uplynulo přesně 100 let od chvíle, kdy vynálezce Robert Goddard úspěšně vypustil první raketu s palivem z tekutého kyslíku a benzínu. Goddard pokračoval ve výzkumu a pokusech až do 40. let. V USA byl zpočátku ignorován, jeho práci s palivem, gyroskopy a navigací ale využili němečtí inženýři pro vývoj bojových střel V2. Goddard je dnes považován za zakladatele raketové technologie, do dějin se ale zapsal i podivnou náhodou. Největší počet pokusů prováděl v nevadské poušti u města Roswell, kde krátce po jeho smrti údajně havaroval mimozemský létající stroj. Přilákal k nám UFO právě Goddard, když mimozemšťanům odhalil, že lidstvo vykročilo do raketového věku?
„Je těžké soudit, co je nemožné, protože včerejší sny jsou nadějí dneška a realitou zítřka.“ Tento citát si poznamenal do deníku Robert Goddard a celý život se podle něj řídil. Kdyby mu býval nevěřil, nikdy by se nemohl stát vynálezcem stroje, který v jeho době považovali i respektovaní vědci za nemožný. Raketu.
Rachejtle a Marťané
Robert svou zvídavost a technickou zručnost zdědil po otci. Ten objížděl americký venkov jako prodavač nožů, ve volných chvílích ale rád kutil, vymýšlel drobné vynálezy a zlepšováky. Když s ním synek začal chodit do dílny, nadšeně ho podporoval a nepřestal, ani když malý Robert našel obzvláštní zálibu ve výbušninách. Díky tomu, že svou fascinaci nemusel skrývat, si malý pyrotechnik zachoval všechny prstíky a svými rachejtlemi a prskavkami zanedlouho okouzloval spolužáky i dospělé.
Když bylo Robertovi sedm let, dostala se mu do ruky kniha H.G. Wellse Válka světů. Příběh o mimozemské invazi ho nezaujal ani tak popisem bitev s Marťany, ale premisou, že k nám obyvatelé cizí planety přiletěli jakousi meziplanetární lodí. Sám s létáním rád experimentoval. Stavěl draky, balóny a na vlastní oči viděl, jak vysoko dokážou vystřelit jeho rachejtle poháněné jednoduchým střelným prachem. Co kdyby dokázal sestrojit pohon účinnější, ptal se sám sebe. Dokázala by taková střela překonat zemskou přitažlivost a vyletět až do vesmíru?
Metody dosahování extrémních výšek
Neodbytná myšlenka pronásledovala mladého vynálezce během celého studia na střední škole, polytechnickém institutu ve Worcesteru i na postgraduálním studiu na Clark University, kde získal doktorát z fyziky. Díky nabytým znalostem dokázal jako první teoreticky popsat princip letu rakety ve vakuu a vypracoval matematické modely popisující fungování pevných i tekutých raketových paliv. V roce 1919 svůj výzkum shrnul v dodnes citované studii „Metody dosahování extrémních výšek“. Nechal se v ní poněkud unést a v závěru uvedl, že raketa s vhodným pohonem by mohla být vyslána k Měsíci. Když se o tom dozvěděl tisk, zahrnul odvážného fyzika posměchem. V novinách se o něm psalo jako o náměsíčníkovi a editor New York Times se s posměchem ptal, jestli pan doktor dával na střední škole pozor, když si myslí, že motor může pohánět raketu i ve vzduchoprázdnu. Omluvu deník otiskl o půl století později. Tři dny před startem rakety Apollo 11, která na Měsíc vynesla první lidskou posádku.
Robert Goddard pokračoval navzdory posměchu v teoretických výpočtech i praktických pokusech. Stal se držitelem řady patentů a jeho práce se objevovaly v předních vědeckých publikacích. Podobné výzkumy ve stejné době prováděli i jiní vědci. V Rusku Konstantin Eduardovič Ciolkovskij, v Německu Hermann Oberth, ve Francii Robert Esnault-Pelterie. K navázání užší spolupráce mezi vizionáři bohužel nedošlo, protože svět rozdělila Velká válka.
První let
Během světového konfliktu se o Goddardovy výzkumy začala zajímat armáda. Výsledkem jeho práce pro zbraňové vývojáře byla přenosná protitanková střela – bazuka. Po válce se vrátil k experimentům a díky finanční podpoře Smithsonova institutu si mohl dovolit sestrojit model, do kterého aplikoval všechny výsledky své dosavadní práce. Raketa měla motor napájený směsí benzínu a tekutého kyslíku, speciálně konstruovanou pohonnou trysku a jednoduchý stabilizační systém. Z odpalovací rampy postavené na farmě Goddardovy tety úspěšně odstartovala, vylétla stokilometrovou rychlostí do výše 12,5 metru a dopadla o 50 metrů dále do zelného pole. Další pokusy již vynášely do velkých výšek měřící přístroje a dopravovaly je na zem na padácích.
Robert Goddard byl založením velmi opatrný, skromný a uzavřený člověk. Všechny výpočty, konstrukční práce i pokusy prováděl sám s pomocí několika asistentů. Touha po soukromí způsobila, že o jeho práci veřejnost v podstatě nevěděla. Pro zasvěcené však byly výsledky ohromující a vzbudily velký zájem i u slavného leteckého průkopníka Charlese Lindbergha. Díky jeho přímluvě získal raketový vědec štědré stipendium od rodiny Guggenheimů. Svou základnu přesunul do pouště v Novém Mexiku, kde panovalo stálé počasí a nehrozilo, že při poruše raketa spadne do obydlené oblasti. Nejbližším městem byl asi 40 kilometrů vzdálený Roswell.
Opožděný start
V Novém Mexiku provedl Goddard 31 úspěšných pokusů a dokázal vyslat raketu až do výšky 2,7 kilometrů. Praktické aplikace svých vizí se Robert Goddard bohužel nedočkal. Za II. světové války sice opět pracoval pro armádu, generálové ale neměli pro jeho vize pochopení a posměšně o něm hovořili jako o Bucku Rogersovi – astronautovi z dětských sci-fi komiksů. Z jeho publikace „Vývoj kapalinové rakety“, ve které shrnul výsledky své celoživotní práce, čerpal hlavně Němec Wernher Von Braun. Jeho rakety V2 však nelétaly do vesmíru, ale na Londýn.
Když se americký raketový program konečně rozběhl, začal mít Robert Goddard problémy se zdravím. Vrátila se mu tuberkulóza a lékaři mu poté diagnostikovali rakovinu hrtanu. V srpnu 1945 zhoubné nemoci podlehl. Až po jeho smrti jeho následovníci s úžasem zjistili, kolik práce za vizionářem zůstalo. Celkem je mu připisováno 214 patentů, 131 z nich bylo odhaleno až po jeho smrti. Inženýr Jerome Hunsaker z MIT o něm s obdivem prohlásil, že „Každá funkční raketa s kapalným pohonem je Goddardovým dílem“.
Záhady Roswellu
Akademické kruhy nebyly jedinou komunitou, která se o odkaz raketového průkopníka začala zajímat. Pokud vám je povědomé jméno města, poblíž kterého si Robert Goddard zařídil testovací základnu, tak si ho patrně vybavujete v souvislosti s údajnou havárií mimozemského létajícího stroje. Ten se měl poblíž Roswellu zřítit v roce 1947 a armáda má jeho trosky dones skrývat na tajné letecké základně v Oblasti 51. Když byly záznamy o podivném incidentu na konci 70. let objeveny v archivech, rozhořely se mezi ufology nekonečné debaty, proč mimozemšťané přistáli právě v poušti Nového Mexika. Někteří z nich vyslovili hypotézu, že důvodem byly Goddardovy pokusy, které mimozemšťanům oznámily, že lidstvo překonalo přitažlivost planety a vydalo se na cestu do vesmíru.
Kolik je na spekulacích pravdy, se patrně nikdy nedozvíme. Davy nadšenců přijíždějící do Roswellu v každém případě udělají dobře, když se cestou do Mezinárodního centra ufologického výzkumu staví v nedalekém Goddardově planetáriu. Jeho vlastnoručně vyrobená raketa vystavená v hlavním sále je totiž na rozdíl od údajných trosek mimozemské lodi stoprocentně pravá.
