Únor 1948: Komunisté tajně nasadili své lidi do nekomunistických stran a připravovali převzetí moci.

„Kde to mám podepsat?“ Devětačtyřicetiletý uhlazený muž na špinavou práci Valerij Vilinskij 16. února 1951 jen zběžně prolétl text: „Po řádném uvážení a z vlasteneckých pohnutek se zavazuji ke spolupráci s československou státně bezpečnostní službou, řízenou ministerstvem národní bezpečnosti. Jako spolupracovník této služby beru na sebe závazek poslušnosti, věrnosti a naprosté mlčenlivosti vůči komukoliv, vyjma orgánů, s kterými budu ve spojení. … Svou spolupráci nesmím prozradit ani svým chováním nebo jednáním. Spolupracovat budu pouze s orgánem, který mi bude řádně představen, aby byly vyloučeny jakékoliv pochybnosti. … Slibuji, že uložené úkoly budu přesně plnit a z vlastní iniciativy hlásit své poznatky o protistátní a nepřátelské činnosti. Jsem si vědom, že důvěra, která mi je dána tímto ujednáním, je pro mne velkou ctí a že porušení tohoto prohlášení by se rovnalo zradě.“

Vystudovaný právník a filolog Valerij Vilinskij, který si za protektorátu zadal s Němci, začal pro komunistický aparát donášet už v roce 1946. Jeho informace z února 1948, kdy pracoval pro ministra Ivana Pietora, byly pro komunisty neocenitelné. Vilinskému za ně také vyplatili pěknou částku. „Můj agent nám pomohl udělat Únor,“ chlubil se Bedřich Pokorný, jenž v druhé polovině 40. let Vilinského úkoloval.

Když se demokratičtí ministři v únoru 1948 rozhodli podat demisi, věděl o tom Klement Gottwald dřív, než mu to oficiálně sdělili. A nedosti na tom. Právě díky Valeriji Vilinskému měl přesný přehled o tom, co od svého kroku očekávají, o čem diskutují, na co spoléhají.