Arvéd Smíchovský: Mág, agent i udavač. Podivný osud okultisty se uzavřel v komunistickém kriminále
V roce 1951 zemřel ve vězení český okultista, dvojnásobný doktor, polyglot, agent a udavač Jiří Arvéd Smíchovský. Jak se z intelektuála stal vyznavač tajemných nauk? Vyvolával skutečně se svými pražskými kolegy ďábla? A zahubil ho vyslanec pekel ve vězení, nebo si smrt zapříčinil sám, když se za mřížemi pokusil provést rituální obřízku?
Na okultismus a spiritismus se dnes díváme jako na zábavný koníček podivínů. Během první poloviny 20. století ale byly tajemné nauky a tajné společnosti pevnou součástí společenského života. Pro české země, ležící na hranici mezi východem a západem, to platilo dvojnásob. Ze západu přicházel moderní okultismus z Anglie a Francie, z východu k nám pronikaly vlivy kabaly, súfismu a indické mystiky. Naše země měly navíc i vlastní bohatou ezoterickou tradici. V Podkrkonoší existuje odpradávna tradice duchařských a spiritistických komunit. Praha patřila k hlavním městům světového hermetismu už za Rudolfa II. V jižních Čechách zanechal nesmazatelnou stopu velmistr John Dee, který v Třeboni komunikoval za asistence Edwarda Kelleyho s anděly.
Země okultismem oplývající
Po pádu Rakouska-Uherska a jeho konzervativního klerikalismu český okultismus ještě více ožil. Za první republiky vznikl bezpočet skupin, organizací, nakladatelství a periodik. Aktivně u nás působila například Alchymistická společnost Československá, Společnost čsl. hermetiků, Společnost pro objektivní a experimentální okultismus, Volné sdružení pracovníků okultních, spolky Psyché a Universalia, v rámci kterých fungovaly regulérní školy magie, astronomie a alchymie. Vydavatelství Ústřední nakladatelství okultních děl vydávalo desítky knih a periodik se jmény jako Okultní a spiritualistická revue, Stopy duše, Isis a Psyche (ta vycházela až do roku 1951).
Vedoucí činitelé okultistických společností byli zpravidla aktivní i v civilní společnosti. Zakladatel novodobého českého okultismu baron Adolf Franz Leonhardi byl dlouhá léta starostou Jindřichova Hradce, poslancem Zemského sněmu i Říšské rady. Za první republiky byli společensky činní v podstatě všichni významní čeští mágové, zatímco vrcholní politici se až na výjimky angažovali v lóžích svobodných zednářů. S příchodem druhé světové války se česká ezoterická společnost rozpoltila. Někteří členové se nechali zatáhnout do osidel nacionalismu, útočili na Židy a zednáře a otevřeně kolaborovali s nacismem. Jiní se nezdráhali proti nacistům bojovat i za pomocí magických sil.
Magický atentát na Hitlera
Čeští hermetici ze spolku Universalia vyslali těsně před okupací na Pražský hrad delegaci a nabídli prezidentu Benešovi, že uspořádají magický útok na Adolfa Hitlera. Beneš, sám člen zednářské lóže, návrh zdvořile vyslechl, plán rituálního atentátu ale odmítl. Universalisté se však nenechali odradit. V létě roku 1938 se vydali do Brdských lesů a pokusili se zde vytvořit „egregora“ – mocnou bytost schopnou koncentrovat sílu svých tvůrců a soustředit ji na vzdálené cíle. Pokus se bohužel nezdařil a selhaly i další dvě seance. Mágové Jan Kefer a Otakar Eliáš byli nakonec zatčeni a umučeni v koncentračních táborech. Mezi znalci historie českého ezoterismu se spekuluje, že je nacistům udal další účastník magického útoku na vůdce Třetí říše Jiří Arvéd Smíchovský.
Ďábel z Malé strany
Smíchovský, přezdívaný novodobý Faust a Malostranský ďábel, je jednou z nejzajímavějších osobností českého okultismu. O jeho rozporuplné povaze svědčí šíře jeho zájmů a neřestí. Byl katolík i svobodný zednář, teolog i satanista, geniální polyglot a sebedestruktivní alkoholik, zámožný měšťan i věčně zadlužený příživník.
Než se Arvéd Smíchovský stal enfantterrible pražských ezoteriků, měl nasměrováno k velmi slibné kariéře. Pocházel ze zámožné pražské rodiny, a mohl se proto za mládí nerušeně věnovat studiu. Na pražské Německé univerzitě absolvoval práva, na Karlově univerzitě získal doktorát teologie a k němu přidal titul doktora filozofie z univerzity v Toulouse. Znalci jeho života uvádí, že disponoval geniální pamětí a ovládal dvanáct moderních i starodávných jazyků. Dny strávené nad učebnicemi ale střídal s pijatikami a navazoval tehdy nepřijatelné a skandální homosexuální vztahy.
Své vzdělání, inteligenci, paměť a jazykové znalosti poprvé Arvéd Smíchovský využil za I. světové války. Během služby na italské frontě se stal důstojníkem rozvědky, po zajetí sběhl k československým legiím, zároveň se ale stal agentem italské zpravodajské služby a na své kolegy legionáře pravděpodobně donášel.
Rituály U Zlaté lodi
Po návratu do Prahy Smíchovský zapadl přímo do středu zdejšího okultistického dění. Pro spolek Universalia zpracovával přednášky o teurgii a kabale, v Psyché působil ve funkci tajemníka, překládal zahraniční díla a hojně publikoval v řadě ezoterických časopisů. Ve sklepě rodinného domu U Zlaté lodi si zařídil magickou laboratoř a rozsáhlou „černou“ knihovnu plnou nejvzácnějších děl okultní literatury. Pro její rozšiřování byl ochoten podniknout cokoliv. Před válkou se sice účastnil pokusu o okultní atentát na Hitlera a demonstrací proti Mnichovské dohodě. Krátce poté se ale postavil do čela úderky fašistů drancujících vinohradskou synagogu. V její knihovně se skrývaly cenné kabalistické spisy, po kterých Arvéd bezmezně toužil.
Po vyhlášení protektorátu se Smíchovský zcela přidává na stranu Němců. Tajné službě Sicherheitsdienst (SD) se nabídl jako odborník na zednářství, judaismus a okultismus. Nacistům fascinovaným tajnými naukami sloužil jako zdroj znalostí a také kontaktů a tipů na členy odboje. Řada jeho kolegů hermetiků skončila po udání za mřížemi, zatímco jejich knihy se stěhovaly do Černé knihovny. Arvéd v ní trávil čas v úzké společnosti několika bývalých kolegů ze spolku Universalia. Složení bylo opět velmi pestré. Patřil mezi ně ruský emigrant a bělogvardějský kapitán Muchin, ukrajinský malíř Jiří Wowk, český vlastenec František Kabelák i hrabě Felix Achille de la Cámara – frankista, který se na veřejnosti rád promenádoval v uniformě SA. Nesourodá parta podnikala divoké tahy noční Prahou, ve sklepení Smíchovského domu U Zlaté lodi pořádala evokační magické rituály. Dominovala jim prastará soška satana, kterou si Arvéd přivezl odkudsi z Blízkého východu.
Ve službách komunistů
Smíchovského skandální soukromý život se jeho nacistickým vůdcům nezamlouval, a mág dokonce skončil dvakrát ve vězení. Kriminál ho čekal i po válce, kdy se okultistům působícím ve službách nacistů nevedlo vůbec dobře. Arvédův kumpán de la Cámara byl dopaden ještě během Pražského povstání, kdy ho gardisté vylákali z bytu, vyvlekli na Kampu a zaživa upálili. Zatčen byl i Arvéd Smíchovský, kterému se ale přes prokázanou spolupráci s nacisty vedlo podstatně lépe. U soudu, kde byl dobovým tiskem vykreslen jako „malostranský vrah, ďáblův přítel, zloduch a jeden z největších kolaborantů a škůdců národa“, se hájil sám. Zpochybňoval všechna udání i výpovědi svědků a jako protiváhu předložil svědectví lidí, jimž měl za okupace zachránit život – šlo hlavně o členy židovské obce, které zaměstnával při zpracovávání archivů Pražské židovské obce a Židovského muzea. Důvod, proč unikl oprátce, byl ale možná zcela jiný. Zkušeného agenta dvou tajných služeb si vytipovala vznikající Státní bezpečnost. Komunistickým agentům byl platný hned dvakrát – učil je řemeslu a zároveň jim udával své bývalé kolegy kolaboranty.
Přes veškerou snahu se Arvéd Smíchovský nedokázal očistit a od soudu odešel s rozsudkem doživotního vězení. Díky zásahu vysokého důstojníka STB Štěpána Plačka měl zpočátku „fešácký kriminál“. Výměnou za předávání zkušeností a donášení na spoluvězně měl vlastní celu, přístup ke knihám, prominentní stravě a tabáku. Plaček se však sám stal obětí politických procesů a s jeho odchodem zmizela i Smíchovského ochrana. Spoluvězni ho nenáviděli jako udavače, pro estébáky byl nepohodlným konfidentem s řadou důvěrných informací ze zákulisí nacistické i komunistické tajné služby. Okultista si byl dobře vědom, že mu jde o život, a obrátil se proto na jediného spojence, který mu zůstal – na satana.
Záhadná smrt
Seance, které zoufalý mág pořádal před vyděšeným spoluvězněm, netrvaly dlouho. Před 75 lety 22. ledna 1951 Jiří Arvéd Smíchovský za dodnes nevyjasněných okolností zemřel. Podle jedné verze mu měl sadistický bachař přerazit páteř a ochrnutý vězeň se po dlouhém utrpení udusil. Jiná teorie mluví o sebevraždě, další o zranění způsobeném vyvolaným démonem. Hovoří se i o tom, že si padlý hermetik při okultní seanci provedl rituální obřízku a zemřel na následnou infekci. Jeho ostatky byly pohřbeny na dnes již neexistujícím vězeňském hřbitově. Černá knihovna, obsahující obrovsky cenou sbírku okultní literatury, zmizela neznámo kam.
