Elsa Einsteinová byla Albertovou sestřenicí, ženou a málem i snachou. Vztah ukázal nehezké vlastnosti vědce
Před 150 lety se narodila Elsa Einsteinová – sestřenice Alberta Einsteina z matčiny i otcovy strany a zároveň jeho druhá žena. Elsa je v historii vzpomínána jako silná osobnost, která dokázala kočírovat život slavného fyzika a poskytnout mu domácí zázemí potřebné k vědecké práci. Ve skutečnosti bylo jejich manželství stíháno Einsteinovými nevěrami a otevřeně přiznanou náklonností k Elsině dvacetileté dceři.
Elsa Einsteinová se narodila 18. ledna 1876 jako Elsa Einsteinová. Nedošlo zde k omylu a Elsa neměla stejné příjmení jako Albert náhodou. Její otec, Rudolf Einstein, byl bratranec Albertova otce. Aby toho nebylo málo, Elsina matka a matka Alberta byly sestry. Sňatky mezi bratranci a sestřenicemi nebyly v 19. století nijak vzácné, být ale spřízněn z matčiny i otcovy strany nebylo běžné ani tenkrát. Obě rodiny si navíc byly velmi blízké. Elsa se s „Albertlem”, jak mu přezdívala, pravidelně vídala od dětství až do jeho 15 let. Einsteinovi rodiče se poté přestěhovali z Mnichova do Milána a přátelství obou dětí bylo přerušeno.
Elsa se poprvé vzdala v roce 1896 za obchodníka Maxe Löwenthala a měla s ním dvě dcery. Albert se oženil se srbskou matematičkou Milevou Marić. Svou studentskou láskou potkal na Polytechnickém institutu v Zürichu, kde byla Mileva jedinou ženou přijatou ke studiu matematiky a fyziky. Stala se z nich nerozlučitelná dvojice, studovali spolu, vyvíjeli vědecké hypotézy a podle mnohých znalců Einsteinova díla se Mileva podílela na minimálně počátečních fázích jeho slavných prací o teorii relativity a kvantové povaze světla. Jejich manželství však nebylo šťastné. Einsteinova matka se se snachou nikdy nesmířila a vztah obou mladých vědců navíc poznamenalo Milevino těhotenství. Dceru, která se jim narodila, Albert nikdy nepoznal. Mileva ji porodila v domě svých rodičů, ponechala ji v jejich péči a vrátila se ke studiu.
Budeš se o mě start, a nic po mně nebudeš chtít
Stres z nenaplněného mateřství se na akademické dráze Milevy podepsal velmi neblaze. Vysněný titul nikdy nezískala a stala se místo toho ženou v domácnosti. Mladým manželům se narodili dva synové Hans and Eduard, Albert se ale k ženě, která pro něj obětovala svou kariéru, choval spíše jako ke služce. V dopisech zveřejněných dlouho po jeho smrti se můžeme dočíst, jaké na ni měl požadavky: „A: Budeš se starat (1) abych měl vždy čisté šaty a ložní prádlo. (2) abych měl třikrát denně teplé jídlo připravené v mé pracovně. B: Vzdáš se všech projevů blízkosti se mnou, vyjma těch, které jsou požadovány etiketou ve společnosti. Nebudeš ode mne vyžadovat city ani náklonnost. Když tě požádám, abys odešla z mého pokoje, učiníš tak okamžitě a bez námitek.“ V jiném dopise se dokonce svěřuje, že „svou ženu nemiluje a vidí v ní zaměstnance, kterého nemůže propustit."
Striktní výčet manželských povinností dostala Mileva od manžela v době, kdy byl již několik let zamilován do své sestřenice. Ani manželství Elsy nebylo šťastné, její manžel však měl dostatek rozumu a cti, aby se s ní rozvedl. Když navázala se svým bratránkem kontakt, jejich přátelství z dětství přerostlo ve vážný vztah. V roce 1914 Einstein svou ženu a dva syny opustil a přestěhoval se za Elsou do Berlína. Než se s Milevou dohodl na rozvodu, uplynulo dalších pět let. Elsa během nich pečovala o spořádanou domácnost, starala se, aby měl Albert klid k vědecké práci, a doslova mu zachránila život. V roce 1917 totiž onemocněl těžkou žloutenkou a zdraví mu vrátila jen obětavá a láskyplná péče nové partnerky. Jak se jí za to odvděčil? Začal se dvořit její dceři.
„A. mě velmi miluje“
Když spolu Albert a Elsa začali žít, obě rodiny automaticky usoudily, že vztah skončí sňatkem. Výňatek z Einsteinovy korespondence ale svědčí o tom, že se do manželství nijak nehnal. Dokonce si stěžoval, že je k němu nucen pokryteckou morálkou příbuzných.
Jeho vlastní morálka byla natolik otevřená, že mu dovolovala vyslovit lásku své nastávající nevlastní dceři. Ilse bylo tehdy dvacet let a na žádost maminky pro Alberta Einsteina pracovala jako sekretářka. „Vím, že mě A. velmi miluje, možná více, než mě kdy bude jiný muž milovat. Sám mi to včera řekl. Nemohu tomu uvěřit a činí mě to velmi nešťastnou. Pomoz mi!“ svěřuje se v dopise rodinnému příteli a lékaři Georgovi Nicolaiovi. Napsala ho necelý rok před tím, než se Albert a Elsa konečně vzali.
Ani druhým sňatkem Einsteinovy milostné eskapády neskončily. Byl tehdy na vrcholu slávy, pořádal přednášky, turné po vědeckých institucích a univerzitách a na každé zastávce ho vítal dav okouzlených mladých dam. Monogamii podle vlastních slov považoval za „hořký plod pro všechny zúčastněné“ a prohlašoval, že „člověk by měl dělat to, co mu přináší požitek a nikoho jiného tím nezraňuje.“ Se svými zálety se proto nijak netajil, a dokonce se jimi chlubil v dopise svým nevlastním dcerám. "Paní M. mě sledovala celou cestu až do Anglie. Její dotěrnost se začíná vymykat kontrole,“ svěřuje se Margot v roce 1931. Nekonečně trpělivá Elsa proto musela přehlížet, jak se po boku jejího manžela střídají milenky a přenesla se i přes vztah, který navázal s její dobrou přítelkyní Ethel Michanowskou.
Přežil jsem nacismus a dvě manželství
Manželství Elsy a Alberta nebylo dlouhé ani šťastné. V roce 1933 utekli před nastupujícím fašismem do Spojených států, kde Albert získal místo profesora Princetonského institutu pokročilých studií. Krátce poté, co se v New Jersey usadili, se Elsa vydala zpět do Evropy pečovat o těžce nemocnou dceru Ilsu. Po návratu se u ní projevila srdeční vada. Namísto aby manžel opětoval starostlivost z doby jeho nemoci, ponořil se do své práce.
Autor Einsteinovy biografie Walter Isaacson popisuje těžký závěr Elsina života jako období, kdy se v Albertovi projevily jeho nejhorší i nejlepší vlastnosti. Velký vědec měl podle něj problémy oddat se láskyplnému vztahu. Namísto aby se snažil vcítit do potřeb svých blízkých, utekl ke své práci, kde složité emoční vztahy nahradila přísná objektivní logika matematických rovnic. Svou ženu však podle všeho nepřestal milovat. Sama Elsa se svěřila své přítelkyni, jak moc manžela její stav poznamenal. „Nikdy jsem nevěděla, jak moc mě miluje,“ prohlásila.
Elsa Einsteinová zemřela 20. prosince 1936 v Princetonu. Její smrt Alberta zdrtila. Jeho přítel a kolega Peter Bucky napsal v knize „The Private Albert Einstein“ (Albert Einstein v soukromí), že to bylo poprvé, co viděl Einsteina plakat. Sám vědec si ještě v roce 1938 poznamenal, že by „neměl sílu dále žít, pokud by neměl svou práci“. O pár měsíců později už v Princetonu navázal milostný vztah s ruskou emigrantkou (a později odhalenou špionkou) Margaritou Koněnkovou. Staromládenecký život mu evidentně svědčil. Ještě dva roky před smrtí se chlubil, že „dokázal ve zdraví přečkat nacismus i dvě manželství“.
