Poslední boj Sedícího býka: Slavný náčelník čelil obvinění, že stojí za tajemným apokalyptickým kultem
15. prosince 1890 zemřel pravděpodobně nejznámější indiánský náčelník Sedící býk. Vítěz bitvy u Little Big Hornu čelil obvinění, že stojí za apokalyptickým kultem Tance duchů a připravuje jeho prostřednictvím celoamerické povstání domorodých kmenů. Náčelník a spirituální vůdce Siouxů byl zavražděn indiánskou policií v rezervaci Standing Rock v Jižní Dakotě.
Sedící býk je po celém světě známý jako náčelník statečného kmene Siouxů, co dobře svůj kraj zná, a proto dokázal v bitvě u Little Big Hornu porazit sedmou kavalérii podplukovníka Custera (který neposlouchal slova varovná). Tatanka Iyotake, jak zní jeho jméno v jazyce Siouxů, vytáhl na válečnou stezku proti bílým osadníkům dávno před tím. Od útlého věku vykazoval velké nadání k lovu i k boji. Prvního bizona ulovil už jako desetiletý a svůj první souboj na život a na smrt absolvoval ve čtrnácti. Už jako mladý muž byl hluboce zaujat studiem indiánských tradic a duchovních nauk. Vynikal moudrostí a rozvahou a stal se členem nejvyšších kmenových rad.
Náčelník, který nevěřil slibům
Na rozdíl od mnoha svých současníků Sedící býk nikdy neuvěřil možnosti mírového soužití s bílými kolonizátory Ameriky. Samotný kontakt s osadníky podle něj ohrožoval identitu a sílu domorodých kmenů. Nebyl však ani zastáncem agresivního boje a zejména ve vyšším věku řešil konflikty raději ústupem a kompromisem. V zásadě byl přesvědčen, že domorodé kmeny a bílí Američané by měli žit odděleně a nezasahovat do záležitostí druhých. Vrůstající nároky osadníků ale takové řešení znemožnily. Indiánské kmeny byly tlačeny k podpisům dohod, ve kterých se vzdávali čím dál tím větších oblastí svých výsostných území výměnou za často jen papírové sliby míru.
Sedící býk se sám k žádné mírové smlouvě nepřipojil a necítil se jimi být zavázán. Ignoroval i zásadní dohodu z roku 1868, kdy byla na západ od řeky Missoury v dnešní Jižní Dakotě vytvořena velká indiánská rezervace. Náčelník nadále překračoval stanovené hranice a neváhal své právo na volný pohyb bránit zbraněmi. Situace se dále vyostřila ve chvíli, kdy bylo v pohoří Black Hills objeveno zlato. Prospektoři ignorovali, že se naleziště nachází na území vládou odsouhlasené indiánské rezervace. Fakt, že pohoří je posvátným územím Siouxů, pro ně znamenal ještě méně. Vláda USA se nejprve pokusila naleziště vykoupit a poté se těžařská lobby rozhodla prosadit své zájmy násilím. Po sérii nájezdů na vesnice se i umírnění indiáni začali přidávat k radikálním vůdcům a hlavním náčelníkem několikatisícové armády se stal Sedící býk. Když v roce 1875 ignoroval rozkaz přivést své bojovníky zpět do rezervace, vypukl mezi vládou USA a Siouxy ozbrojený konflikt. Vyvrcholil slavnou bitvou u Little Big Hornu, kde spojené síly Siouxů a Čejenů uštědřily drtivou porážku sedmé kavalérii vedené podplukovníkem George Custerem.
Vyhnanství a rezervace
Vyhraná bitva málokdy znamená vyhranou válku a ve válce Siouxů proti armádě USA to platilo dvojnásob. Indiánští válečníci v bitvě spotřebovali takřka veškeré střelivo a v kampani nemohli pokračovat. Před odvetou se Sedící býk a jeho Siouxové stáhli na sever do Kanady, kde přebývali další čtyři roky. Odříznutí od svých tradičních lovišť ale v podstatě jen bojovali o holé přežití a před hrozícím hladomorem se museli nakonec uchýlit zpět do USA. V roce 1883 se Sedící býk vzdal a podřídil se správě indiánské rezervace Standing Rock v dnešní Jižní Dakotě.
Ani kapitulace a defakto internace nedokázala Sedícího býka připravit o jeho vliv. Vládní zmocněnec pro indiánské záležitosti James McLaughlin, přezdívaný Šedý vlas, se všemožně snažil jeho autoritu podrývat. Kolem náčelníka se ale soustřeďoval čím dál tím větší počet vlivných válečných i duchovních vůdců. Když se tedy v roce 1889 začalo mezi indiány v rezervaci šířit hnutí Tance duchů, pojal McLaughlin podezření, že jeho středobodem je právě Sedící býk.
Tanec duchů
Iniciátorem hnutí Tance duchů byl šaman jménem Wovoka. Nepatřil k Siouxům, ale k severní odnoži kmene Paiutů obývající oblast Velké pánve mezi Skalistými horami a Sierra Nevadou. Wovoka prováděl v roce 1889 během zatmění Slunce magické rituály. Během nich měl vidění, že zemi postihne ničivé kataklyzma. Po katastrofě, která měla vyhladit především bílé kolonizátory, však měla následovat éra míru a prosperity. Do planin se měla vrátit stáda bizonů a indiánské kmeny se měly obrátit zpět k tradičnímu způsobu života. Aby bylo proroctví naplněno, museli vybraní tanečníci provádět ceremoniální tanec Duchů. Tanec spojený se zaříkáváním trval celé dny. Účastníci rituálu se vyčerpáním dostávali do transu, omdlévali a komunikovali s duchy zesnulých mocných náčelníků.
Poslední boj
Tanec duchů byl především spirituálním hnutím. Jeho rychle narůstající popularita ale správu indiánských rezervací znepokojovala. Jelikož se vládní zmocněnec McLaughlin domníval, že za hnutím stojí Sedící býk, vyslal do jeho usedlosti u řeky Grand River jednotku indiánské police, aby náčelníka zatkla. Policisté do tábora dorazili brzy ráno 15. prosince 1890. Doufali, že v časných hodinách bude osada ještě spát a podaří se jim Sedícího býka odvézt bez rizika konfliktu. Předpoklady jim nevyšly. Náčelník odmítl nařčení, že se chystá odvést Siouxy z rezervace a vyvolat pomocí Tanečníků celoamerické povstání. Policisté se ho pokusili odvléct násilím, ale nedokázali devětapadesátiletého válečníka přemoct. Šarvátka přivolala na místo zbytek osady a vzápětí padl první výstřel. Místo aby zasažený vůdce policistů opětoval palbu směrem k ozbrojeným vesničanům, tasil revolver a střelil Sedícího býka z bezprostřední blízkosti do hrudi a do hlavy. V nastalé přestřelce padlo osm vesničanů a šest policistů, další dva zemřeli krátce nato na následky zranění. Byl mezi nimi i policista, který zavraždil Sedícího býka.
Památník nad řekou
Smrt legendárního náčelníka předznamenala i konec hnutí Tance duchů. Vláda USA využila přestřelku jako záminku k rozpoutání krvavé kampaně proti jeho skutečným i smyšleným příznivcům. Tažení vyvrcholilo masakrem u říčky Wounded Knee, kdy vojenský oddíl plukovníka Jamese Forsytha vyzbrojený kulomety a lehkými děly nemilosrdně povraždil tábor vyčerpaných Siouxů. Mezi více než 150 mrtvými byla takřka polovina žen a dětí. Plukovník Forsyth byl za zásluhy povýšen na generála a dvacet jeho vojáků bylo vyznamenáno Medailí cti. Tanec duchů touto hroznou epizodou skončil.
Tatanka Iyotake byl pohřben na hřbitově centrály siouxské rezervace ve Fort Yates. V roce 1953 byly jeho ostatky vyzvednuty a převezeny do jeho rodné osady Khowakatan poblíž dnešního města Mobridge v Jižní Dakotě. Místo jeho posledního odpočinku dnes označuje památník s náčelníkovou bustou shlížející na zátoku řeky Missouri.
