Garri Kasparov se stal nejmladším mistrem světa. Šachová rivalita s Karpovem se přelila i do vývoje v SSSR
Historie vrcholového šachu si pamatuje mnoho slavných rivalit. Emanuel Lasker se nesnášel se Siegbertem Tarraschem, Bobby Fischer tak toužil porazit Borise Spasského, až se z toho nakonec zbláznil. Málokdo ale zpochybňuje, že největší a také nejzajímavější rivalita panovala mezi Anatolijem Karpovem a Garri Kasparovem. Vztah obou velmistrů byl poznamenán rozdílným přístupem ke hře, osobními antipatiemi i politickými postoji. Jejich soupeření vyvrcholilo před 40 lety, kdy se Kasparov stal ve nejmladším světovým velmistrem.
Sedmdesátá a osmdesátá léta byla pro šachy zlatou érou. Nikdy předtím a nikdy poté nesledovalo bitvy šachových velmistrů tolik lidí. Důvodem je, že se do zápasů promítala tehdy vrcholící studená válka. V roce 1972 proto souboj ruského génia Spasského s excentrickým Američanem Bobby Fischerem přenášely televizní stanice milionům diváků a v USA šach na čas konkuroval tradičnímu baseballu a fotbalu. Podobně naladěná byla utkání kremelského oblíbence Anatolije Karpova s ukrajinským emigrantem Viktorem Korčným, jehož jméno se v Sovětském svazu nesmělo ani vyslovit. Rivalita Karpova a Kasparova pak byla obrazem hasnoucí slávy a nastávajícího úpadku sovětského impéria. Karpov v ní vystupoval jako symbol tradic, ztělesnění sovětských ctností a oblíbenec Brežněva. Kasparov byl naopak mladý rebel a symbol éry glastnosti, kterou měl brzy zavést jeho velký příznivec Michail Gorbačov.
Mistr Karpov
Anatolij Karpov se stal mistrem světa v šachu v roce 1975, kdy vyzval k odvetě svého pokořitele a obhájce titulu Američana Bobby Fischera. K utkání však nedošlo. Fischer vyžadoval na šachové federaci FIDE změnu pravidel mistrovského turnaje, zavaloval pořadatele bezpočtem podmínek a požadavků a zjevně se potýkal s vážnými duševními problémy. FIDE nakonec jeho ultimáta odmítla a titul přidělila kontumačně Karpovovi. Titul velmistra se tak vrátil do světové šachové velmoci – Sovětského svazu. Karpov byl pro východní impérium ideálním reprezentantem. Byl seriózní, rozvážný a hry vedl s až klinickou přesností. Nekonečně trpělivý hráč takřka nedělal chyby, skvěle zvládal poziční strategie a málokdo se mu vyrovnal v koncovkách. Jeho hegemonii dokázal narušit až jeho přesný opak. Tentokrát se ale nevynořil z USA, ale z Ázerbajdžánské metropole Baku.
Mladý vyzyvatel
Garri Kasparov se šachu začal věnovat už v sedmi letech, kdy si ho v Domě pionýrů v Baku vyhlédla další legenda sovětského šachu Michail Botvinnik. Učitelův rozvážný a strategický přístup se ale mladému Arménovi brzy znelíbil. Jeho vzorem se stal Botvinnikův velký soupeř Michail Tal. Velmistr přezdívaný Čaroděj z Rigy byl proslulý impulsivní a útočnou hrou plnou nepředvídatelných tahů, nástrah a zdánlivě nelogických obětí, které dováděly jeho protihráče k zoufalství. Kasparov Talův styl hry převzal a zkombinoval ho se svou vlastní vynalézavostí a ochotou trávit dlouhé hodiny přípravami a analýzami soupeřových her. Výsledkem byl agresivní a dynamický styl, který nemohl být vzdálenější Karpovově pomalé a rozvážné hře. Odborníci proto střet sovětských mistrů vyhlíželi s napětím. Když se oba šachisté konečně střetli, připomínaly jejich utkání příslovečnou situaci, kdy se nezastavitelná síla střetne s nepohnutelným předmětem.
Nejdelší utkání bez vítěze
Anatolij Karpov a Garri Kasparov se o titul mistra světa utkali celkem pětkrát a odehráli celkem 144 partií. O jejich vyrovnanosti svědčí, že 21 z nich vyhrál Kasparov, 19 Karpov a zbytek skončil remízami. Poprvé se u mistrovské šachovnice střetli v roce 1984 a jejich utkání se stalo jednou z nejkontroverznějších událostí moderní šachové historie. Podle pravidel federace FIDE se mistrem světa měl stát hráč, který dokáže jako první vyhrát šest partií. Karpov z počátku mladého soupeře snadno porážel a ujal se vedení 5-0. Kasparov se ale odmítal vzdát. Změnil svou hru, urputně se bránil a po sérii tvrdě vybojovaných remíz začal vývoj otáčet. Po pěti měsících a 48 partiích byl stav 5-3 pro Karpova. Oba hráči byli psychicky a fyzicky vyčerpáni, a prezident FIDE Florencio Campomanes proto utkání přerušil z obavy o jejich zdraví. Souboj se tak stal nejdelším utkáním v historii, které ale ani tak nestačilo k nalezení nového šampiona.
Odveta
Odveta v roce 1985 byla pořádána za odlišných pravidel. Počet partií byl stanoven na 24, pokud by oba hráči dosáhli stejného počtu vítězství, titul by zůstal Karpovovi. Pravidla tedy nahrávala obhájci, vyzyvatel Kasparov ale uplynulý rok věnoval až nelidsky dokonalé přípravě. K šachovnici na jevišti obřího Čajkovského koncertního sálu v Moskvě se posadil s hlavou plnou pečlivě připravených taktik a strategií. Svou sílu projevil hned v prvním utkání. Pouhé čtyři tahy mu stačily na rozvinutí pozice, která se během jejich předchozích utkání nikdy neobjevila. Karpov byl neočekávaným vývojem zaskočen, a nad dalším tahem přemýšlel nekonečných 50 minut. Přesto Kasparov partii po 42 tazích vyhrál.
Následující vývoj nicméně ukázal, proč byl Anatolij Karpov tak dlouho nejlepším hráčem světa. Dokázal se zkoncentrovat a jeho trpělivost a systematičnost začala narušovat Kasparovovy útočné strategie. Po sérii výher a remíz se stav utkání zastavil na 12-11 pro Kasparova. Vše tedy záviselo na poslední partii. Pokud by Karpov zvítězil, srovnal by stav na remízu a titul by si podržel.
Garri Kasparov ve svých pamětech nazval 24. partii „největší hrou svého života“. Měl nevýhodu černých figur a dostal se hned v úvodu pod tlak. Po odvážném obětování dvou pěšců ale Kasparov převzal iniciativu a donutil Karpova k několika velmi neobvyklým chybám. Po 42 tazích se obhajující velmistr vzdal. Garri Kasparov se tak stal v pouhých 22 letech nejmladším mistrem světa v historii.
Rivalita pokračuje
Souboje sovětských titánů pokračovaly ještě dlouhá léta. Utkali se v odvetách v letech 1986, 1987 a 1990, kdy se kolem nich bortil sovětský režim. Partie se staly obrazem boje mezi konzervativními milovníky starých pořádků a mladými lidmi toužícími po změně. Jejich šampion Garri Kasparov titul dokázal obhajovat až do roku 1993. Po neshodách s federací FIDE si pak založil vlastní organizaci Professional Chess Association a po porážce Angličana Nigela Shorta se stal jejím mistrem. FIDE mezitím uspořádala své vlastní mistrovství, ve kterém Karpov porazil Nizozemce Jana Timmana a šachy tak měly až do roku 1999 mistry světa dva.
Rivalita Karpova a Kasparova se neomezovala jen na šachovnici. Oba svou popularitu zúročili v politice, a když se moci v Rusku ujal Vladimír Putin, zaujali opět opačné posty. Z Karpova se stal poslanec Dumy loajální k Putinovi, Kasparov byl vždy jeden z Putinových největších kritiků. Po ukončení své šachové kariéry v roce 2005 se dokonce stal leaderem opoziční koalice Jiné Rusko, za což byl zatčen a uvězněn. Emigroval proto do Chorvatska, v politickém aktivismu ale nepřestal. V roce 2016 varoval před kandidaturou Donalda Trumpa na post prezidenta USA slovy, že se republikánská strana nechá rozkládat „showmanskou celebritou s rasistickými a autoritářskými sklony“. Ostře také odsoudil Putinovu invazi na Ukrajinu, za což byl ruskými úřady označen za „extrémistického teroristu“.
Spojeni šachem
Garri Kasparov se ve své bývalé vlasti stal nežádoucí osobou. Jeho bývalý úhlavní protivník Karpov mezi jeho nepřátele kupodivu nepatří. Bývalí rivalové se postupně usmířili a dohodli se, že se spolu nikdy nebudou bavit o politice. Když byl Kasparov po jedné z demonstrací držen pět dní ve vazbě, byl to právě Karpov, kdo se ho pokusil navštívit a zasadit se o jeho propuštění. Základem jejich nového přátelství je hra, který je paradoxně vždy rozdělovala – šach. Už v dobách jejich největší rivality mívali ve zvyku zůstat po partii sedět a podle poznámek spolu rekonstruovat průběh partie. Nepřátelství bylo na okamžik zapomenuto. Nad šachovnicí spolu seděli jediní dva lidé na planetě schopní vyhodnotit, co se na ní během několika desítek tahů odehrálo.
