Anna Malinová: Hrdinka, která zatajila Gabčíka. Gestapu pouze přiznala, že byla jeho přítelkyně

Kola osudu a zatýkání, která semlela stovky lidí včetně statečné Anny Malinové, se roztočila v úterý 16. června 1942. Toho dne, krátce po poledni, se Karel Čurda dostavil do Hlavní úřadovny gestapa v Praze a prohlásil, že „může učinit oznámení ohledně aktovky, kterou viděl vystavenou u firmy Baťa“. Úředníky gestapa zaujalo jeho „nápadně nejisté a váhavé vystupování“. Když Čurda uvedl, že v aktovce byla tráva, gestapáci zpozorněli.

Tuto informaci do světa ne­pustili. V závěrečné zprávě o vyšetřování atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, ke kterému došlo 27. května 1942, vyšetřovatel Heinz Pannwitz píše: „Expertiza aktovky provedená v Berlíně prokázala, že v aktovce se nacházely četné zbytky suchých stonků, kousek zelného listu a dva listy pelyňku. Když byl Čurdovi předložen větší počet aktovek, vybral s naprostou jistotou aktovku číslo 1, která skutečně patřila jednomu z pachatelů a v níž byly zjištěny zbytky rostlin. ­Čurdův výslech prováděný s ve­škerou razancí ho přiměl k přiznání, že on sám je agentem-parašutistou. Nadále ale projevoval mimořádnou ustrašenost a rozrušení.“

Karel Čurda už o tři dny dříve, 13. června 1942, napsal anonymní dopis na četnickou stanici v Benešově s udáním, že „atentátníky jsou Kubiš a Gabčík“… Čeští četníci však německým vyšetřovatelům dopis nepředali. V úterý 16. června 1942 přijel do Prahy a zamířil do domu v Melantrichově ulici 15 k manželům Svatošovým. Josef Svatoš svému spoluvězni v Malé pevnosti Terezín v září 1942 popsal, jak byl Čurda nervózní, třásl se, kouřil jednu cigaretu za druhou a vykláněl se z okna jejich bytu ve třetím patře, že ho museli napomínat, ať to nedělá, neupozorňuje takhle na sebe. Zajímala ho jediná věc. „Kde jsou kluci?“ Od Svatošových se to nedozvěděl. Rovnou od nich, od lidí, kteří mu pomáhali, šel na gestapo.