Šéf newyorské Cosa Nostry se ulicemi promenádoval v luxusních oblecích. Švihák Don se přitom vydával za instalatéra
Před 85 lety se narodil John Gotti. Jeden z nejznámějších bossů newyorské Cosa Nostry a šéf nejmocnějšího amerického mafiánského klanu Gambinů. Jak se z chudého kluka vyrůstajícího s 12 sourozenci stala hlava amerického podsvětí s přezdívkou Švihák Don? Proč se stal miláčkem bulváru a jak dokázal unikat policii a předstírat, že je pouhý prodavač instalatérských potřeb?
Koncem 80. let bývala newyorská čtvrť Malá Itálie svědkem zvláštního rituálu. Každé ráno se ulicemi proplétala luxusní limuzína, dokud nezaparkovala u skromného rodinného domku ve čtvrti Howard Beach. Ze dveří pak vyšel vysoký muž mohutné postavy s pečlivě načesanou hřívou stříbrných vlasů, oblečený v dokonalém dvouřadém obleku s bílou košilí a hedvábnou kravatou. Elegán, kterého pak šofér vozil ulicemi New Yorku, se jmenoval John Joseph Gotti. Před úřady vystupoval jako obchodní cestující s instalatérským materiálem. Newyorčané ho znali jako Šviháka Dona a v bulvárních novinách o něm psali jako o Teflonovém kmotru, na jehož pověsti se nepřichytí žádné obvinění. Policie ho v kartotékách vedla jako hlavu klanu Gambinů, nejmocnějšího rodu italské mafie v USA.
Mafiánem ve 12 letech
Když se John Gotti 27. října 1940 narodil, měl ke slávě a bohatství daleko. Vyrůstal v chudobě jako pátý syn z celkem 13 dětí italských imigrantů. Jeho otec se protloukal životem jako námezdní dělník a rodina se často stěhovala, dokud se neusadila v centru italské komunity ve východním Brooklynu. Malému Johnovi bylo pouhých 12 let, když se poprvé zapojil do organizovaného zločinu.
V italských čtvrtích měli členové mafie ve zvyku scházet se v pouličních kavárnách, upíjet espresso a nechat se obskakovat adepty zločineckého řemesla. John začal docházet do klubu, kde úřadoval Carmine Fatico, vysoce postavený člen mocné rodiny Gambinů. Zakrátko byl v kavárně jako doma a stal se oblíbencem Faticova pobočníka Aniella Dellacroceho. Dellacroce byl Gottimu jakýmsi druhým otcem a celoživotním mentorem. Mladý mafiánský adept pro něj pracoval jako poslíček, vyřizoval vzkazy příliš citlivé pro telefonní konverzace a brzy se pustil do vlastních drobných zločinů. Když mu bylo 16 let, odešel ze školy a stal se šéfem pouličního gangu Fulton-Rockaway Boys, který terorizoval čím dál tím větší území New Yorku celých 12 let. Díky inteligenci a stykům s vysoce postavenými mafiány se Johnovi dařilo dlouho unikat před zákonem. První vážný trest si odpykal až ve 28 letech, když ho policie usvědčila ze série krádeží dodávek na newyorském letišti. Z vězení vyšel po třech letech s nově nabytými znalostmi a konexemi a připraven vydat se na cestu do čela newyorské mafie.
Odměna za mstu
K rychlému postupu v hierarchii Cosa Nostry pomohla Johnovi náhoda. Zatímco si odpykával trest, jeho bývalý šéf Carmine Fatico se stal kápem samostatného gangu zaměřeného na lichvu a ilegální sázkové kanceláře. Jelikož se dostal do hledáčku policie, musel se na čas stáhnout do ústraní a vedení operací svěřit důvěryhodnému zástupci. Na Johna Gottiho proto po návratu z vězení čekal dárek v podobě povýšení na pozici šéfa gamblerských operací klanu Gambinů. Šance na další postup se mu naskytla hned vzápětí. Synovec samotného vůdce klanu Carlo Gambina byl během sporů s konkurenčním rodem unesen a zavražděn. Gotti se okamžitě nabídl, že jeho smrt pomstí. V přestrojení za policistu vypátral nájemného zabijáka Jamese McBratneyho a v baru na Staten Islandu ho před desítkami svědků zastřelil.
Troufalý zločin se Gottimu málem nevyplatil. Nijak se nenamáhal zamést po sobě stopy a několik svědků ho jasně identifikovalo podle fotografií v policejním archivu. Vděčný boss Carlo Gambino ale nehodlal nechat mstitele svého synovce hnít za mřížemi. Najal prominentního právníka Roye M. Cohna, který Gottimu výměnou za přiznání vyjednal neuvěřitelně mírný čtyřletý trest. Odseděl si z něj pouhé dva roky a během výkonu ho podplacení strážci vozili na návštěvy domů a na večere do luxusních restaurací.
Nový kmotr přichází
V roce 1976, kdy byl Gotti stále za mřížemi, Carlo Gambino zemřel. Gotti sice společně s celou famílií truchlil, v duchu ale počítal s tím, že ho po návratu na svobodu čeká další povýšení. Následníkem dona Carla totiž měl být jeho celoživotní přítel a mentor Aniello Dellacroce. Nedlouho před smrtí ale Carlo Gambino neočekávaně pověřil velením klanu svého švagra Paula Castellana. Na Dellacroceho zbyla pouze funkce zástupce, což vnímal jako urážku, a Castellana po celý zbytek života nenáviděl.
Averze mezi Castellanem a Dellacrocem byla evidentně oboustranná. Když Dellacroce v roce 1985 zemřel, Castellano mu nepřišel na pohřeb, což se ve zvycích italské Cosa Nostry považovalo za největší urážku. Dva týdny poté Castellano a jeho nově zvolený pobočník Thomas Bilotti zaparkovali před luxusní manhattanskou restaurací. Když vystupovali z auta, přiběhla k nim trojice mužů a provrtala je salvou kulek z revolverů. Gotti tentokrát na místě činu nebyl. Detektivové zaparkovaní v zamaskované dodávce před jeho kanceláří ale byli o několik dní později svědkem scény jakoby vystřižené z filmů Francise Forda Coppoly. Když Gotti ráno vystoupil ze své limuzíny, očekával ho na ulici zástup nejvlivnějších členů italské komunity. Každý z nich ke Gottimu přistoupil, uklonil se mu a uctivě ho políbil. Vyšetřovatelé věděli, že rodina Gambinů má nového velitele.
Švihák Don
John Gotti převzal operace nejmocnějšího klanu Cosa Nostry na vrcholu jeho vlivu. Podléhalo mu 23 gangů se stovkami stálých zaměstnanců a tisíci pomocníky a najatých kontraktorů. Gotti na daňovém přiznání uváděl, že jeho roční příjem činí 100 tisíc dolarů a pochází z práce obchodního cestujícího s instalatérským materiálem. Podle složek vyšetřovatelů plynulo do pokladen Gambinů ročně skoro 500 milionů a Gottiho podíl činil asi 10 milionů. Svým bohatstvím se navíc nijak netajil. Nikdy se na veřejnosti neobjevil jinak než v dokonalých, na míru šitých oblecích, které si i několikrát denně převlékal. Když ho veřejnost překřtila na Šviháka Dona (Dapper Don), byl nadšen a stejně tak si užíval i pozornost médií a bulvárních plátků informujících o jeho hýření na večírcích v luxusních klubech a restauracích.
Jeho extravagantní životní styl samozřejmě neunikl ani strážcům zákona, a jak newyorská policie, tak FBI ho vyšetřovala v bezpočtu kauz. Armáda štědře placených právníků ho ale dokázala z každého obvinění vysekat. V novinách se mu proto začalo přezdívat Teflonový Don a úspěšnému kmotru rostlo sebevědomí až do nebes. Jak to bývá, pýchu následoval pád.
