Zapomenutá armáda, zapomenutá fronta: Barmské tažení patří k méně probádaným událostem 2. světové války
Na počátku druhé světové války v Asii ani jedna zúčastněná strana nepovažovala Barmu (v roce 1989 vojenská junta zavedla nový název Myanma/r) za rozhodující kolbiště. Japonci do ní vpadli už v prosinci 1941 a přiměli britsko-indickou a čínskou armádu, jíž později velel americký generál Joseph Stilwell, přezdívaný „kyselý Joe“, aby se kvapem stáhly do perly britské koloniální veleříše – Indie.
Císařským vojákům šlo především o rychlé dobytí barmské metropole a důležitého přístavu Rangúnu a o to, aby se přiblížili k Barmské cestě, jež byla pro Čankajškovu Čínu životně důležitou zásobovací tepnou, kudy proudily spojenecké dodávky.
Po boku Japonců...
Počáteční úspěchy japonských dobyvatelů otřásly dosavadní dominantní nadvládou bílých kolonizátorů v jihovýchodní Asii a Japonci hodlali rozčarování místního obyvatelstva plně využít.
V Thajsku (do roku 1939 Siam) zformoval 28. prosince 1941 jeden z vůdců barmského národního hnutí, generální tajemník svazu Naše Barma, zakladatel Lidové revoluční strany Barmy a Komunistické strany Barmy generál Aun Schan, otec nositelky Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij, Barmskou národní armádu, zprvu pod názvem Armáda barmské nezávislosti. Tvořilo ji pouhých 227 Barmánců a 74 Japonců. Někteří Barmánci byli potomky emigrantů v Thajsku a ani neovládali barmštinu. Japonci protibritsky naladěné Barmánce využívali coby průzkumníky a diverzanty. Když 8. března 1942 obsadili Rangún, Armáda barmské nezávislosti čítala 12 000 osob a svého maxima – 18 000 – dosáhla v květnu téhož roku. Její výzbroj tvořily ukořistěné britské zbraně. Zaměřovala se hlavně na partyzánskou válku.
V jižní Barmě se 1300 příslušníků Armády barmské nezávislosti pokusilo přehradit ústupovou cestu britské 7. obrněné brigádě, ale Britové se za cenu ztráty deseti tanků, dvou děl, tří set automobilů a 350 padlých a raněných probili. O nepříliš vysoké morálce nezkušených Barmánců svědčí fakt, že zaznamenali 60 padlých, 300 raněných, 60 zajatých, a nadto 350 dezertérů. Zahynuli rovněž oba japonští spojovací důstojníci.
Bojovníci Armády barmské nezávislosti a neorganizované barmské bandy se dopouštěli válečných zločinů proti etnické menšině Karenů a indickým uprchlíkům.
Po ukončení aktivní fáze bojové činnosti v Barmě v červenci 1942 Japonci Armádu barmské nezávislosti rozpustili a místo ní zformovali podstatně menší Armádu obrany Barmy v počtu tří tisíc osob. Japonci totiž nelibě nesli pokusy Armády barmské nezávislosti nastolovat svou moc v řadě míst. Prvního srpna 1943 vyhlásili nezávislost Barmy. Předsedou vlády se stal jeden z vůdců národního hnutí, Ba Mo, a ministrem obrany Aun Schan. Povýšili ho na generálmajora japonské armády a jmenovali vrchním velitelem Barmské národní armády, jak se přejmenovala Armáda obrany Barmy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
