Carl Gustav Jung: Proč se jemný intelektuál stal vzorem komunity hledající opravdového mužství?
Před 150 lety se narodil Carl Gustav Jung. Jeho přístup k psychologii je dnes mezi odborníky považován za překonaný a zastaraly i metody, které při práci s pacienty používal. Sám Jung se ale těší velké popularitě u pravicových a konzervativních influencerů. Proč se z Carla Gustava Junga stala ikona alt-right manosféry?
Carl Gustav Jung se narodil 26. července 1875 ve švýcarském Kesswilu na břehu Bodamského jezera. Jeho otec a řada dalších příbuzných byli protestantští duchovní. Carl ale nechtěl rodinnou profesi následovat. Zapsal se na studia lékařství a specializoval se v tehdy mladém oboru psychiatrie.
Bytostně osobitý psychiatr
Jako pětadvacetiletý lékař nastoupil na psychiatrické oddělení kliniky Curyšské univerzity. Na rozdíl od svých předchůdců nevnímal psychiatrii jako striktně vědeckou a popisnou lékařskou disciplínu. Své pojetí stavěl na zkoumání podvědomí, na analýze snů, propojoval ji s filozofií, náboženstvím, mytologií a často i ezoterikou. Jednou z jeho základních premis byl pojem kolektivního nevědomí. Jung tvrdil, že celá lidská rasa sdílí jednotný psychický systém. Soubor obrazů, archetypů, společných hodnot a tendencí vycházejících z hluboce zakořeněných zkušeností našeho druhu. Kolektivní nevědomí se dá podle něj vystopovat v náboženských a filozofických systémech, dalo vzniknout mýtům, bájím a pohádkám. Pronikání do individuální psychiky se projevuje ve snech, halucinacích i v chorobných stavech nemocné mysli. Velmi zjednodušeně řečeno – duševně zdravý člověk je ten, který se dokáže s kolektivním i vlastním nevědomím vypořádat a podřídit ho vědomé kontrole svého „bytostného já“.
Jungovo vnímání psychologie se odrazilo i v jeho způsobu práce s pacienty. Nesnažil se léčit projevy duševní choroby, ale nalézt a odstranit její hlubinnou příčinu. Za metodu si nejprve zvolil psychoanalýzu Sigmunda Freuda. S Freudem začal spolupracovat v roce 1907 a dlouhá léta je pojilo úzké osobní i kolegiální přátelství. Jeden druhého vedl během psychoanalytických sezení a společně se snažili proniknout do tajemství lidské duše. Jung se ale postupně začal od psychoanalytických postupů odklánět, protože nesouhlasil s Freudovou tendencí hledat příčiny problémů v oblasti sexuality a libida. V roce 1911 se sice stal prezidentem Mezinárodní psychoanalytické společnosti, na pozici ale po několika letech rezignoval a v soukromé psychoterapeutické praxi používal vlastní metodu analytické psychologie.
Věž na břehu jezera
Jungův život i lékařské metody byly čím dám tím zvláštnější. Díky sňatku s dcerou bohatého průmyslníka neměl nikdy existenční starosti a mohl vedle psychiatrické praxe nerušeně bádat a publikovat. Oddal se studiím religionistiky a filozofie, četl díla dávno zapomenutých mystiků, věnoval se dekódování čínského věštebného systému I-ťing, sbíral díla primitivních národů, zkoumal symboly, věnoval se alchymii a dalším ezoterickým naukám. Aby své duchovno sladil s fyzickým životem, začal vlastnoručně přetvářet svou vilu na břehu Curyšského jezera. V centru čtyřdílné stavby zkonstruoval kulatou věž, která měla být obrazem jeho bytostného Já. V ní studoval, psal a věnoval se zkoumání vlastní psychiky.
Carl Gustav Jung se dožil 85 let a prakticky po celý svůj dlouhý život pracoval a publikoval. Na jeho myšlenkách stojí řada dodnes používaných lékařských postupů, teorií i obecných fenoménů. Vděčíme mu za pojmy jako introverze a extroverze, archetypy, bytostné já. Z jeho práce vychází test slovních asociací, psychologická typologie a nepřeberná škála psychoanalytických postupů. Dal vzniknout i detektoru lži, arteterapii a metodám spolku anonymních alkoholiků. Pojmy jako Věk vodnáře a New Age se dají vystopovat k jeho spisům, stejně jako „mateřský komplex“ nebo „krize středního věku“.
Jungův odkaz
Jungovo dílo je natolik obsáhlé, že je snadné přehlédnout jeho nedostatky a limity. Některé byly dány stavem tehdejšího poznání a používanými metodami. Jiné byly důsledkem směřování Jungovy práce, která byla striktně zaměřená na jednotlivce. Vědomě se vymezovala možnostmi ověřování, testování na velkých skupinách a vytváření obecně platných závěrů. Největší důvod, proč jsou dnes Jungovy metody považované za překonané, ale vyplývá ze stavu společnosti, ve které Jung vyrůstal a působil. Tedy ve společnosti, kde měl hlavní slovo bílý Evropan, muž, otec a hlava rodiny. Což je pravděpodobně také důvodem, proč Jungovy myšleny tolik rezonují u lidí, kteří po návratu těchto časů volají.
Jméno Carla Junga se v různých podcastech, přednáškách a knihách konzervativních influencerů objevuje až se znepokojivou pravidelností. Spirituální guru alt-right hnutí Jordan Peterson Junga cituje, stejně často jako Bibli (a tu cituje v podstatě neustále). Důvody jsou poměrně zjevné. Jordan Peterson a další bojovníci proti progresivismu, feminismu a dalším, dle jejich tvrzení zhoubným trendům se mohou donekonečna odvolávat na jejich rozpor s archetypy zděděnými po našich předcích. Je velmi jednoduché prohlásit, že muži v sobě mají zakódovaný archetyp lovce a hrdiny a jejich přirozenost jim diktuje usilovat o dominanci a vůdcovství. Co může být pro takového alfa samce zhoubnějšího než naslouchání feministické liberální propagandě? Proč ženy pobírají ve stejných zaměstnáních nižší plat než muži? Protože ženský archetyp je vede ke snaze se dohodnout a raději souhlasí s nižším platem, než aby agresivně vyjednávaly o přidání. Tato tvrzení jsou velmi často založena na nepochopení nebo dezinterpretaci Jungova učení. Jeho nauka (nebo alespoň některé její části) se ale k podpoře podobných zjednodušených argumentů dá ohýbat velmi snadno. Mimo jiné i proto, že ji stejným způsobem používal sám Jung.
Věčný kluk a jeho dvě ženy
Nejdelší a nejplodnější období svého života Jung prožil ve společnosti své ženy Emmy. Její rodinné jmění mu zajišťovalo pohodlný život, o manžela se však musela dělit s jeho kolegyní a milenkou Antonií „Toni“ Wolffovou. Toni byla Jungova bývalá pacientka, se kterou psychiatr navázal v rozporu se všemi etickými pravidly milostný vztah. Toni Wolffová se sama stala uznávanou psycholožkou a prezidentkou Psychologického klubu v Curychu. Docházela k Jungovým domů, s Carlem cestovala do zahraničí a doprovázela ho na společenské akce. Jung sám ji označoval za „svou další ženu“ a prohlašoval, že jeho manželka Emma je se zvláštním polygamním svazkem srozuměna. Jungovi kritici to ale popírají. Uvádí, že pomocí psychoanalytických technik manipuloval jak se svou ženou, tak s Toni Wolffovou a dalšími milenkami. Manželku Emmu měl doslova psychicky vydírat. Když se s ním několikrát hodlala rozvést, předstíral chorobu a přesvědčoval ji, že bez její péče zemře. Jak píše kanadský psycholog Jacques Legault ve své eseji Jordan Peterson, maskulinita, Jung a Alt-Right: „Některé Jungovy metody byly přímo vytvořeny a užívány k tomu, aby ospravedlnily jeho nevěry a neschopnost přistoupit na nároky zdravého dospělého vztahu založeného na vzájemné úctě.“
Fascinace manosféry Carlem Jungem je sice pochopitelná, je ale také velmi paradoxní. Sám Jung byl totiž archetypu mužnosti na hony vzdálen. Jak píše Jacques Legault: „Carl Jung by mohl stát modelem pro portrét věčného kluka odmítajícího dospět. Přiženil se do bohaté rodiny a nikdy nemusel ani jeden den pracovat. Poté, co se rozešel s Freudem, strávil celá léta hrou na pískovišti, které sám pro sebe vybudoval. Z morálního hlediska bychom měli člověka posuzovat podle jeho charakteru a ochoty dostát vlastním příkladem svému učení. Tendence stavět Junga do role duchovního vůdce hnutí, které se snaží z chlapců vytvořit muže, jsou proto přinejmenším podezřelé.“
