Druhá čínsko-japonská válka: Jedna z nejkrvavějších a nejbrutálněji vedených válek začala banálním incidentem

P řitom je kuriózní, že až do oficiálního čínského vyhlášení války zemi vycházejícího slunce 9. prosince 1941, dva dny po přepadení Pearl Harboru, se o konfliktu v ostrovním císařství mluvilo pouze jako o „čínském incidentu“, ačkoli v něm do té doby zahynuly milióny Číňanů a desetitisíce Japonců.

Nesourodý slepenec

Čínská armáda tehdy vynikala ohromnou nesourodostí. Měla sice 1 788 000 vojáků, 182 pěších a devět jezdeckých divizí, 46 samostatných brigád a 28 samostatných dělostřeleckých pluků, ale jen tisíc děl, 70 tanků a 600 letounů, z nich 305 bojových, a válečné loďstvo o výtlaku pouhých 59 034 tun. Předkomunistické ústřední vládě Čínské národní strany (Kuomintangu) se sídlem v Nankingu však podléhalo pouhých 71 pěších a jedna jezdecká divize, deset samostatných brigád pěchoty, čtyři samostatné brigády a pět samostatných dělostřeleckých pluků v souhrnném počtu asi milión vojáků. Zbytek se řídil rozkazy nezávislých guvernérů provincií, kteří rozhodovali rovněž o vyzbrojování, což vedlo ke značné nejednotnosti výzbroje a organizace.

Na papíře sice vypadá počet divizí čínské armády impozantně (žádná jiná armáda, ba ani Rudá, jich v té době tolik neměla), jenže ve skutečnosti čítaly tabulkově 10 923 vojáků proti 21 945 v japonské pěší divizi, přičemž tohoto počtu dosáhlo směšných deset divizí, zatímco ostatní čítaly 4000 až 6000 mužů, a někdy dokonce jen tři tisíce, takže se početně rovnaly zhruba americkému pluku, nemluvě o jejich palebné síle. Čínská armáda se doplňovala verbováním nápadně připomínajícím lov otroků v subsaharské Africe, při němž podle různých odhadů zahynulo půldruhého miliónu až tři milióny odvedenců!

Znásilnění Nankingu

Vzhledem k výše uvedeným okolnostem tedy není divu, že početně slabší, ale daleko lépe vycvičené a vyzbrojené japonské expediční síly se již 28. července 1937 zmocnily Pekingu, 11. listopadu Šanghaje, při jejíž obraně přišel Kuomintang odhadem až o třetinu vojáků, a 13. prosince tehdejší metropole – Nankingu. Po jeho pádu následovaly orgie vraždění, během nichž podle různých odhadů zahynulo 155 332 až 430 000 Číňanů. Nejpravděpodobnější se zdá cifra tři sta tisíc, i když Japonci všechny tyto odhady pokládají za silně přemrštěné a podle jejich revizionistických autorů přišlo o život tři tisíce osob. Do historie se tyto tragické události zapsaly jako „znásilnění Nankingu“. Počet znásilněných žen kolísá od dvaceti do osmdesáti tisíc.