Záchranná operace Orlí spár stála USA osm životů a skončila, ještě než se stačila rozběhnout
Před 45 lety vydal prezident Carter rozkaz osvobodit rukojmí zajaté na ambasádě v Teheránu. Operace Orlí spár vešla do dějin jako jedna z nejhůře provedených záchranných akcí. Po sérii omylů a nešťastných náhod Američané přišli o osm vojáků, velkou část techniky a k osvobozování rukojmích vůbec nedošlo.
V polovině 70. let minulého století došlo v Íránu k převratu, jehož následky poznamenaly celý budoucí vývoj regionu. Cílem byl režim proamerického šáha Mohammeda Rezy Pahlavího. Šáh byl na svou pozici dosazen po puči organizovaném agenty CIA a byl zcela závislý na podpoře USA. Když začala opozice vedená z exilu ajatolláhem Chomejním vyvolávat v ulicích Teheránu nepokoje, ukázalo se, že USA šáha u moci nepodrží. Počet protestujících rychle narůstal a bylo jen otázkou času, kdy demonstrace přerostou v otevřené povstání. V zemi tehdy žilo zhruba 44 tisíc Američanů a vláda USA je na podzim roku 1978 začala odvážet zpět do USA a na základny v Německu.
Rukojmí na ambasádě
Krok se ukázal jako velmi prozíravý. Šáh Muhammad Rezá utekl v lednu 1979 ze země a moci se chopil náboženský vůdce Chomejní. Krátce nato pronikl dav ozbrojených Íránců poprvé do areálu ambasády a vzal více než stovku Američanů do zajetí. Ajatolláh tehdy ještě nehodlal riskovat otevřený konflikt. Jeho milice zasáhly, rukojmí byli propuštěni a odvezeni dalšími transporty ze země. Na podzim už v Íránu zůstal jen nezbytný personál velvyslanectví a zdálo se, že se situace ustálila na sice vyhroceném, ale ne úplně kritickém bodě. To se ovšem mělo brzy změnit. Vláda USA umožnila vyhnanému šáhovi podstoupit v USA lékařský zákrok, což Íránci vnímali jako otevřenou provokaci. Začátkem listopadu 1979 areál velvyslanectví ztekl rozzuřený dav a zbývajících 66 pracovníků zajal jako rukojmí. Třináct z nich bylo propuštěno, ostatní ale zůstali v zajetí a všechny pokusy vyjednat jejich propuštění selhaly.
Krize přišla pro USA v nejméně vhodnou dobu. Ekonomika stagnovala, zemi dusila ropná krize a vleklá válka ve Vietnamu skončila teprve před čtyřmi roky. Zahájit proti Íránu otevřenou válku proto nepřipadalo v úvahu, nechat rukojmí napospas nepřátelskému režimu ale také nebylo možné. Po dlouhém otálení se proto prezident Carter obrátil na armádu.
Orlí spár
Po evakuaci neměly Spojené státy v Íránu žádnou použitelnou základnu, odkud by mohly útok na obsazenou ambasádu vést. Plán, který velení armády vypracovalo spolu s agenty CIA, proto byl velmi komplikovaný. Operace Orlí spár (Eagle Claw) předpokládala, že 118 vojáků nejprve přeletí transportními letadly ze základny na ostrově Masirah Island v Perském zálivu na opuštěné místo v poušti, asi 300 km od Teheránu. Na místo mělo zároveň dorazit osm transportních helikoptér z letadlové lodě USS Nimitz a tři tankovací letadla EC-130. Po doplnění paliva se měl útočný tým přesunout v helikoptérách do úkrytu asi 100 km od hlavního města a vyčkat na následující noc. Tým najatých agentů, řidičů a překladatelů by pak komando propašoval obleženým městem až k areálu ambasády. Vojáci měli ambasádu obsadit, osvobodit rukojmí a dopravit je buď na prostranství za budovou, nebo na blízký fotbalový stadion. Odtud je měly vyzvednout transportní helikoptéry a dopravit je do 50 km vzdáleného města Manzariyeh, které mezitím měla obsadit výsadková jednotka Rangerů. Ze zdejšího letiště by pak komando i osvobození rukojmí odletěli mimo Írán. Rangeři měli za úkol zlikvidovat veškerý materiál včetně helikoptér a odletět také.
Už z tohoto stručného popisu je patrné, jak složitá operace byla a jak ji mohla zhatit sebemenší chyba či nepředvídatelná okolnost. Nácvik trval celých pět měsíců a vojáci vyrazili do akce 24. dubna 1980. Jak to u složitých plánů bývá, ani tento nepřečkal první konfrontaci s realitou.
Plány a realita
Bez větších problémů proběhla v podstatě pouze počáteční fáze mise. První nákladní letadlo dopravilo na odlehlé místo v poušti velitelskou jednotku a ženijní tým US Air Force, který měl na místě zajistit přistávací dráhu pro další stroje. Místo v poušti ale nebylo zdaleka tak odlehlé, jak plánovači doufali. Ze tmy se znenadání ozval hluk motoru a mezi pracující muže v uniformách vjel autobus se 45 cestujícími. Jedinou možností, jak v plánu pokračovat, bylo všechny zatknout. Zatímco se ženisté zabývali pacifikováním a poutáním desítek zděšených Íránců, vynořil se ze tmy další nákladní vůz. Řidiči stačil jediný pohled a pochopil, čeho se stal svědkem. Dupnul na plyn a snažil se z místa ujet. Vojáci měli opět jedinou možnost, jak zabránit prozrazení, a tentokrát padla volba na protitankovou střelu. Nákladní vůz bohužel pašoval po opuštěné pouštní silnici cisternu s benzínem a po zásahu raketou se změnil v obrovskou ohnivou kouli. Aby všeho nebylo dost, vjel do zmatku, plamenů a kouře další pickup. Než Američané stačili zareagovat, zmizel rychle ve tmě.
Výbuch uprostřed noci a nezajištěný svědek znamenal, že je mise s největší pravděpodobností prozrazena. Za několik minut ale měla dorazit letadla s vojáky a palivem a tým velitelů se rozhodl v plánu pokračovat. Letadla dokázala přistát bez větších problémů. Helikoptéry letící z letadlové lodi Nimitz takové štěstí neměly. Tři vrtulníky zaznamenaly krátce po startu vážné technické poruchy. Dva se musely vrátit, třetí pokračoval v letu s poškozenou hydraulikou. Nad pevninou pak letku zastihla nenadálá písečná bouře. Na místo setkání doletěly helikoptéry se skoro hodinovým zpožděním, prázdnými palivovými nádržemi a posádkami na pokraji vyčerpání.
Tragický výbuch I v této situaci velitel akce uvažoval o pokračování mise. Ukázalo se však, že helikoptéra s poškozenou hydraulikou není schopna dalšího letu, a zbývajících pět strojů na evakuaci vojáků a rukojmí nestačilo. Byl proto vydán povel k ústupu. Vrtulníky doplnily palivo z cisteren nákladních letadel a vydaly se na cestu zpět. Při startu ale došlo k další katastrofě, když rotor jedné z helikoptér zavadil o zaparkované cisternové letadlo. Oba stroje explodovaly, při výbuchu zahynulo na palubě letadla pět členů posádky, v troskách vrtulníku tři vojáci námořní pěchoty. S vědomím, že už není co ztratit, velitel zavelel zbývající helikoptéry zanechat na místě a všechen personál evakuovat na palubě transportních letadel na základnu Masirah Island. Operace Orlí spár skončila naprostým fiaskem, ještě než se stačila rozběhnout.
Dohra
Z dnešního pohledu je těžké si představit, jestli měla mise vůbec nějakou šanci na úspěch. I kdyby se všem členům týmu podařil přesun z pouště do blízkosti Teheránu, unikli by pozornosti íránských vojáků a policistů, do budovy ambasády se opravdu dostali, následná evakuace desítek rukojmí helikoptérami by pravděpodobně skončila přestřelkou a masakrem. V armádním velení USA spustil neúspěch sérii reforem zaměřených na zlepšení spolupráce mezi jednotlivými ozbrojenými složkami. Nadto byl ustanoven první elitní armádní tým Delta Force určený pro nasazení v akcích, jako byl neúspěšný Orlí spár. Pro nový íránský režim byl krach záchranné akce triumfem a ideálním nástrojem propagandy, ke které zneužil i ohořelá těla vojáků zanechaná na místě nehody. Mezinárodní ostuda pravděpodobně připravila Jimmyho Cartera o druhý termín v Bílém domě. Rukojmí a těla výsadkářů Írán vydal až v roce 1981, kdy ho v úřadu nahradil Ronald Reagan.
