Castro Kubánce vyhnal, Carter je přijal s otevřenou náručí. Masová migrace způsobila na Floridě chaos
Před 45 lety zahájil Fidel Castro akci „Mariel Boatlift“, při které směli Kubánci legálně opustit zemi a z přístavu Mariel odplout do USA. Příliv desítek tisíc utečenců způsobil na Floridě humanitární krizi a chaos, jehož následky přetrvávají dodnes. K náročnosti situace přispěl fakt, že Castro donutil k emigraci vězně, recidivisty a další nepohodlné občany, kterých chtěl Kubu zbavit.
„Ty, kterým v žilách nekoluje krev revoluce, u nás nechceme,“ hřímal z pódia v Havaně Fidel Castro. „Nestojíme o kriminálníky, lumpenproletariát, antisocialistické živly, povaleče a parazity užírající výsledky naší revoluce.“ Plamennou řeč komunistický vůdce pronesl přesně před 45 lety 20. dubna 1980. V jejím závěru oznámil, že lidé, kteří chtějí Kubu opustit, mohou legálně odplout z přístavu Mariel do USA. Castrova otočka v migrační politice byla naprosto neočekávaná, protože do té doby pokusy o opuštění ostrova tvrdě trestal.
Kubu svírala na počátku 80. let hospodářská krize. Ekonomická blokáda USA situaci každým dnem zhoršovala, pomoc Sovětského svazu, na němž byla karibská bašta komunismu existenčně závislá, se naopak rychle ztenčovala. Na ostrově byl nedostatek bytů a domů, v obchodech chyběly potraviny i základní životní potřeby. Castrův režim na nespokojenost občanů reagoval stále ostřejší represí, a ztrácel tak sympatie i u Kubánců, kteří jeho nástup k moci vítali.
Chaos v diplomatické čtvrti
Zoufalou životní situaci mnozí Kubánci hodlali vyřešit emigrací. Na uzavřeném ostrově bylo v podstatě jedinou možností požádat o azyl na jedné z ambasád. Ty byly ovšem soustředěny do jedné čtvrti a strážené ozbrojenými policejními hlídkami. Pokusy do nich proniknout proto byly poměrně sporadické, v roce 1980 ale nabraly doslova masových rozměrů. Prvního dubna prorazila pětice Kubánců policejní zátarasy v ukradeném autobusu a probourala se plotem na pozemek peruánského velvyslanectví. Kubánské stráže zahájily na autobus palbu, jedna odražená kulka ale zasáhla policistu, který na následky poranění zemřel. Fidel Castro na velvyslanci Peru ostře žádal vydání emigrantů, které hodlal soudit ze zavinění smrti státního zaměstnance. Když ambasador žádost odmítl a udělil utečencům azyl, odvolal Castro 4. dubna všechny stráže z celé diplomatické čtvrti.
Během následujících dvou dnů zaplavilo ambasády Peru, Kostariky, Španělska a dalších zemí na 10 tisíc žadatelů o azyl. Členové Komitétu pro obranu revoluce (Comités de Defensa de la Revolución) uspořádali před ambasádami „pochody opovržení“ a skandovali nenávistná hesla odsuzující třídní nepřítele. Situace hrozila mezinárodním skandálem, Castro ale přišel s překvapivým řešením. Občanům toužícím opustit zemi otevřel přístav Mariel a dovolil jim legálně emigrovat za podmínky, že si sami zařídí plavidlo.
Přístav Mariel
Prohlášení vyvolalo v USA obrovský poprask. Miami a ostrov Key West, který je od Kuby vzdálený jen 170 km, zaplavily rodiny kubánských imigrantů toužících přivézt do USA své příbuzné. Každá dostupná loď od luxusních jacht po miniaturní rybářské čluny byla pronajata a mezi Kubou a USA postupně pendlovalo skoro 1700 plavidel. V přístavu Mariel na ně ale čekalo nepříjemné překvapení. Kromě svých příbuzných museli pod pohrůžkami nalodit desítky dalších čekatelů na emigraci. Kubánští policisté a vojáci na lodě naháněli cestující bez ohledu na kapacitu a nosnost plavidel. Dlouhou plavbu zpátky do USA nepřežilo 27 Kubánců, několik lodí se v moři převrhlo a jeden člun se potopil i se 14 cestujícími.
USA měla s přijímáním kubánských uprchlíků dlouhou zkušenost a jejich integrace byla považována za jakýsi důkaz vítězství nad komunistickým režimem. Vládnoucí prezident Jimmy Carter proto přislíbil uvítat „marielské Kubánce“ s otevřeným srdcem a otevřenou náručí. V rámci nově přijatého zákona o uprchlících (Refugee Act of 1980) se připravil na integraci až 3500 imigrantů. Z Kuby jich však přicestovalo 125 000 a zdaleka ne všichni přijeli do USA hledat pokojný život.
Escoria
Jak se ukázalo, Castro využil akci k deportaci nepohodlných občanů, pro které používal pohrdlivé označení „escoria“ – odpad. Zhruba 20 000 migrantů v přístavu Mariel představovali recidivisté, vězni, bezdomovci a pacienti ústavů pro choromyslné. Velkou část tvořili homosexuálové, které kubánský režim tvrdě perzekvoval. Mezi jejich komunitou se dokonce rozmohla praktika záměrně se nakazit virem HIV, což jim zajišťovalo život v relativním bezpečí separovaných sanatorií. Nyní pacienty Castro přikázal nahnat do přístavu a odvézt do USA.
Obrovský počet nových přistěhovalců zahltil americké imigrační úřady i státní instituce. Floridský guvernér Bob Graham vyhlásil po několika dnech stav ohrožení a prezident Carter se pokusil na moři ustanovit blokádu pobřežní stráže. Čluny však připlouvaly dál. Zhruba 1700 „Marielitos“ bylo okamžitě zatčeno, dalších asi 600 bylo zadrženo do doby, než si dokázali sehnat v USA sponzorské rodiny. Velká část bezprizorních imigrantů se ale rozprchla a vydala se hledat živobytí na vlastní pěst. Na Floridě začala vzrůstat drobná kriminalita i počet závažných trestných činů, které barvitě zobrazuje film „Scarface“ Briana De Palmy a Olivera Stonea.
Marielitos a obraz Kubánců
Proti „Marielitos“ se začala obracet i stávající kubánská komunita, ve které přetrvávaly předsudky vůči Kubáncům afrického původu s tmavší pokožkou, chudým bezdomovcům a zejména homosexuálům. Mezi Kubánce se během masového exodu navíc přimíchaly tisíce uprchlíků z Haiti, ke kterým neměli místní usedlíci žádný vztah. Členové dlouholeté diaspory rychle nabyli dojmu, že jim „Marielitos“ v nové vlasti kazí pověst. Jejich obavy nebyly neopodstatněné. Doposud byli v USA kubánští uprchlíci vítáni a jejich integrace byla otázkou prestiže. V 80. letech je začala média vykreslovat v daleko méně lichotivém kontextu sociálních a společenských problémů. Důkazem může být i zmíněný film „Scarface“ o gangsterovi, který se z chudého imigranta vypracuje do pozice brutálního bosse organizovaného zločinu. V původní verzi z roku 1932 je hlavní postavou přistěhovalec z Itálie. Al Pacinův Tony Montana z roku 1983 byl Kubánec, který na Floridu připlul z přístavu Mariel.
Příval kubánských uprchlíků trval celých pět měsíců. Zastavila ho až dohoda, kterou Carterova administrativa vyjednala s Fidelem Castrem v říjnu 1980. Ustoupení komunistickému diktátorovi a chaos doprovázející celou akci představovaly další minusové body do prezidentovy popularity a přispěly k jeho prohře ve volbách do druhého vládního období.
