Před 85 lety se v newyorské Madison Square Garden sešlo největší shromáždění amerických nacistů. Zdviženými pravicemi zdravili obří portrét George Washingtona orámovaný svastikami a žádali, aby se vláda přestala plést do evropských záležitostí.
Les zdvižených pravic nevyrostl v předválečném New Yorku náhodou. Sympatie s fašismem a otevřené obdivování diktátorů se v USA začalo objevovat už na začátku 30. let. Důvody byly tehdy hlavně ekonomicko-mocenské. V roce 1933 zasedl v Bílém domě Franklin Delano Roosevelt a začal realizovat svůj program ekonomických a sociálních reforem známých jako Nový úděl (New Deal). Plán snížit nezaměstnanost a pomoct Američanům zasaženým finanční krizí však narazil na odpor kapitánů průmyslu. Konzervativní propagandisté začali Ameriku strašit zprávami, že se jejich milovaná vlast propadá do komunismu, a za příklad si brali silné evropské vůdce, kteří se zhoubné socialistické ideologii dokázali postavit.
Netrvalo dlouho a napříč celými USA začaly vznikat otevřeně fašistické organizace. Od jejich evropských vzorů je často odlišovaly jen barevné preference. Za Hitlerem stály zástupy v hnědých košilích, za Mussolinim v černých. Ve Philadelphii se konzervativně naladění veteráni 1. světové války oblékali do košil v barvě khaki a rekrutovali do svých řad italské imigranty sympatizující s Il Ducem. V New Yorku vzniklo hnutí Šedých košil, které organizovalo domobranu a kladlo si za cíl odstranit ze školství levicově orientované profesory. V Tennessee plánovaly Bílé košile vyrazit pochodem na Washington, ztéct sídlo prezidenta a převzít násilím vládu. Podobně uvažovaly i Stříbrné košile, militantní sdružení apokalypticky smýšlejících křesťanů, které se chystalo v USA nastolit teokratickou diktaturu.
Heil Amerika na prvním místě
Profašistická rétorika barevných košil se rychle šířila. Aktivně ji podporoval především mediální magnát William Randolph Hearst, který jako společné heslo všech protivládně naladěných bojůvek vymyslel slogan America First (Amerika na prvním místě). V roce 1933 přerostly roztříštěné aktivity v plánování regulérního ozbrojeného převratu. Plán vymyslela skupina finančníků a průmyslových magnátů známá jako American Liberty League (Liga americké svobody). Liga měla financovat vytvoření půlmilionové soukromé armády válečných veteránů, která by obsadila Washington a na místo prezidenta dosadila vojenského diktátora. Nakolik byl plán reálný, můžeme dnes jen spekulovat. Spiklenci totiž udělali chybu a jako vůdce chtěli zrekrutovat veterány respektovaného generála Smedleyho Darlingtona Butlera. Hrdina I. světové války se však nenechal zlákat vidinou moci, plány oznámil FBI a svědčil o nich před komisí Kongresu. Jakmile bylo spiknutí vyzrazeno, začaly Hearstovy noviny a radiostanice situaci zlehčovat a Butlerovo svědectví označovat za falešné poplašné zprávy.
Plán státního převratu nevyšel a FDR zůstal v Bílém domě i po druhých volbách v roce 1936. Sympatie s fašismem ale z USA nevymizely. Představitelé otevřeně nacistického spolku German American Bund (Německo-americký svaz) a radikálně katolické Christian Front (Křesťanské fronty) zaplavovali média antisemitskou rétorikou, sociální reformy označovali za komplot mezinárodního komunismu a židovské lobby. Vyvrcholením jejich aktivit bylo shromáždění v newyorské Madison Square Garden uspořádané v den výročí narození George Washingtona. Pod obřím portrétem prvního prezidenta USA rámovaným hákovými kříži se 20. února 1939 shromáždilo na 20 tisíc aktivních podporovatelů nacismu. Šéf Německo-amerického svazu Fritz Julius Kuhn jim oznámil, že je na čase, aby se lid věrný americkým ideálů chopil vlády, která jim byla ukradena. Jeho projev byl odměněn bouřlivým potleskem a hromadným hajlováním.
Hlasy voličů a životy uprchlíků
Děsivou atmosféru shromáždění dodnes připomíná filmový záznam, který v archivech našel režisér Marshall Curry a sestříhal ho do krátkého dokumentu A Night at the Garden (je volně k vidění na Vimeu). V jeden moment se hřímajícího Kuhna snaží přerušit zřízenec Madison Square Garden. Muž, který za svou odvahu zaplatil surovým bitím, nebyl sám, kdo se nacistům postavil. Před budovou stál stejně smýšlející tisícihlavý dav a proti sílícímu vlivu fašismu se protestovalo po celých USA. Vliv Bundu, Křesťanské fronty a dalších profašistických organizací ale stále sílil a nálady ve společnosti nedokázal ignorovat ani sám prezident. Když k břehům USA připlula v roce 1939 loď s 900 židovskými uprchlíky z Evropy, vláda USA ji odmítla přijmout, aby si neznepřátelila ještě více voličů zmanipulovaných nacistickou rétorikou. Ta kromě antisemitské propagandy začala aktivně šířit výzvy, aby USA zůstaly ve válce neutrální. Jejich taktiku shrnul historik Bradley Hart v knize Hitlerovi přátelé v Americe (Hitler's American Friends): „Hlavní metodou německé propagandy bylo šířit neshody a konflikt. Cílem bylo americkou veřejnost unavit a přesvědčit voliče, že nejlepší cestou je izolovat se od dění ve zbytku světa.“
Američtí chcimíři
Nejhlasitějším šiřitelem myšlenky nevměšování byla organizace zvaná America First Committee (Komise Amerika na prvním místě). Jak už víme, heslo „Amerika na prvním místě“ vymyslel mediální magnát Hearst, když pomáhal na začátku 30. let v USA šířit profašistickou rétoriku. Na začátku 40. let se ho chopil student práv Robert Douglas Stuart a vepsal ho do záhlaví své organizace bojující za americký izolacionismus. Komise nabyla celostátního vlivu poté, co jako hlavního řečníka získala Charlese Lindbergha. Obrovsky populární letec a dobrodruh svým oddaným fanouškům v projevech přednášel, že se válka v Evropě Spojených států netýká. Vinu na pokračujících bojích má prý především Velká Británie, která odmítá vyjednávat s Německem, ale nedokáže ho sama porazit. Spojené státy by měly okamžitě přestat Británii podporovat, protože bez jejich finanční pomoci by musela přistoupit na jednání s Hitlerem a válka by byla brzy u konce.
Lindberghovo papouškování nacistické propagandy vyvrcholilo opět v Madison Square Garden. V říjnu 1941 zde hřímal před vyprodaným hledištěm, ve kterém nechyběly staré známé tváře předních fašistických sympatizantů, antisemitů, radikálních křesťanů, lídrů rozpuštěného Bondu a Stříbrných košil. Když Lindbergh označil zprávy o nacistickém vraždění a koncentračních táborech za židovskou propagandu, odměnil ho dav smíchem, bouřlivým potleskem a provoláváním podpory jeho chystané kandidatury na post prezidenta. Další projev byl naplánován na prosinec. Než ho stačil Lindbergh pronést, zaútočilo na USA fašistické Japonsko.
