Krátce po ukončení výcviku s letouny Avia S-199 (někdejšími německými messerschmitty) odcestovali první piloti do Izraele. Zde okamžitě usedali do kokpitů letecky dopravených a čerstvě smontovaných letadel a zapojovali se do boje.

Krátce po ukončení výcviku s letouny Avia S-199 (někdejšími německými messerschmitty) odcestovali první piloti do Izraele. Zde okamžitě usedali do kokpitů letecky dopravených a čerstvě smontovaných letadel a zapojovali se do boje. Zdroj: Archív VHÚ

Zbraně pro Izrael: Československé letouny v minulosti zastavily arabský útok na Tel Aviv

V době svého vzniku byl Izrael vystaven smrtelnému ohrožení, jež představovala invaze vojsk sousedních arabských zemí. Klíčovým zahraničním spojencem se tehdy čerstvě zrozenému státu stalo Československo. Jako jediné bylo navzdory mezinárodnímu embargu ochotné poskytnout Izraeli širokou vojenskou pomoc.

Na československém území byly krátce po vyhlášení Státu Izrael 14. května 1948 zorganizovány odborné výcvikové kursy, cílené na školení příslušníků letectva, pozemního vojska i nejrůznějších specialistů. Současně plynul židovskému státu z Československa proud výzbroje a dalšího materiálu. Vzhledem k mezinárodní situaci byla pomoc utajovaná a skrývala se pod kryptonymem Akce DI (Důvěrné Izrael).

Výcvik letců

Za dramatických okolností budovaný Letecký sbor Státu Izrael (Chel ha-Avir) stál v prvním období před absolutním nedostatkem letecké techniky i vycvičených pilotů a příslušníků pozemního personálu. Československo bylo v dané době jedinou zemí ochotnou poskytnout Izraeli svá školní a výcviková zařízení i s odbornými lektory a umožnit tak výcvik první generace vojenských pilotů. V průběhu roku 1948 proběhlo několik zkrácených pilotních kursů, jak elementárních, tak pokračovacích. Jejich frekventanty byli na jedné straně zahraniční dobrovolníci, kteří již měli pilotní zkušenosti, když byli často veterány druhé světové války. Na straně druhé šlo o nováčky, jimž chyběly základní návyky. V tomto případě se jednalo především o československé občany, ale také dobrovolníky přicházející ze za­hraničí.

V průběhu několika měsíců se podařilo na našem území zorganizovat instruktážní kursy, jimiž prošly desítky dobrovolníků, z nichž byly poté sestaveny první bojové i pomocné letky Chel ha-Aviru. Československé letectvo mělo zajistit přecvičení již vyškolených dobrovolníků na pilotáž stíhacích letounů Avia S-199, pocházejících z draku německé stíhačky Messerschmitt Bf l09G osazeného motorem Jumo 211, původně určeným pro bombardéry, a nové, dosud nezkušené adepty připravit na ovládání kurýrních a lehkých dopravních letounů. Akci zaštiťoval tehdejší velitel letectva divizní generál Alois Vicherek a náčelník štábu brigádní generál Josef Hanuš. Výsledkem mělo být postavení izraelského leteckého pluku včetně specialistů pozemní obsluhy.

První pilotní kurs proběhl v rámci II. leteckého sboru u 5. leteckého pluku v Českých Budějovicích, byl zahájen v květnu 1948. Podstatná část příslušníků pluku sloužila u 312. československé stíhací perutě britského Královského letectva (RAF). Frekventanty prvního kursu židovských dobrovolníků se stali vycvičení letci, z nichž někteří měli zkušenosti z operací v období druhé světové války.

Další školení se rozeběhlo v rámci Letecké vojenské akademie v Hradci Králové na začátku července 1948. Procházelo jím celkem třináct frekventantů z Izraele, kteří již předtím prošli výcvikem na sportovních letadlech.

Ovšem nejobsáhlejší výcvikový program, alespoň z hlediska počtu frekventantů, proběhl v leteckém učilišti Prostějov a u nedaleké Pilotní školy v Olomouci. Dělil se do dvou běhů. Prvním prošlo od 7. července 1948 celkem 32 mužů, z nichž bylo 28 československých občanů, tři dobrovolníci z Izraele a jeden z Polska. Do druhého běhu bylo zařazeno 15 frekventantů z Izraele, začal v polovině července.

Letecký výcvik přinesl i nehody, v případě školení v Olomouci bohužel s těmi nejtěžšími následky. O život při haváriích přišli tři z dobrovolníků, Gideon Szuran, Leopold Bergman a Juraj Moškovič.

V naprostém utajení

Ohrožení nově vzniklého Státu Izrael vyvolalo vlnu solidarity také mezi veterány bývalého 1. československého armádního sboru v SSSR, z nichž byli mnozí židovského původu. Vzhledem k jednáním o vojenské pomoci začala krystalizovat myšlenka vycvičit na československém území příslušníky izraelské pozemní armády. Klíčovou se stala dohoda podepsaná 25. června v pražském hotelu Esplanade, již signovali za izraelskou stranu velvyslanec Ehud Avriel, za československou armádu štábní kapitán Karel Fanta a kapitán Vilém Kahan.

Smlouva upřesňovala výcvik přibližně jednoho tisíce mužů a žen z řad židovských dobrovolníků, kteří po jeho skončení zůstanou k dispozici izraelské vládě. Zformováni měli být jako motorizovaná brigáda s tankovým praporem a dělostřelectvem. Izraelská vláda měla finančně zajistit organizační stránku, přepravu dobrovolníků na Blízký východ, výzbroj, výstroj i materiální a technické zajištění frekventantů kursu a jejich rodin. Československá strana měla dodat vojenský materiál, výzbroj, uvolnit instruktory z řad důstojnického sboru, a přede­vším zajistit adekvátní výcvikové prostory a ubytování.

Důstojníci ministerstva národní obrany zvažovali, do jaké lokality mladé Židy umístit. Museli vzít v potaz její vhodnost z hlediska výcvikových možností, ale také utajení jejich pobytu. Jako jedna z možností se jevilo tankové učiliště Dědice u Vyškova, nakonec byl však zvolen výcvikový prostor Libavá.

V průběhu června byli oslovováni první potenciální účastníci výcviku, některé kontaktovali písemně, ve většině případů se však jednalo o poměrně konspirativní postup. O vznikající jednotce Hagany (jak se nazývala polovojenská židovská organizace, z níž vznikla armáda Státu Izrael) mladé lidi informovali jejich přátelé či známí. Pokud projevili zájem, dostali pozvání na lékařskou prohlídku. Když byli shledáni schopnými vojenské služby, následovalo vyzvání k nástupu kursu.

Podle žijících pamětníků vše probíhalo v přísném utajení, doslova špionážním způsobem. Vybraní lidé se setkali v Hranicích, odkud pokračovali do vojenského prostoru Libavá, kde se soustředili okolo 20. srpna 1948. Umístili je v dnes již zaniklé obci Velká Střelná, velitelem výcviku byl jmenován válečný hrdina major Antonín Sochor.

Plně bojeschopnou brigádu měl podle původních představ v Izraeli doplnit ještě prapor motorizované pěchoty. Počet příslušníků jednotky se v průběhu výcviku měnil, statistika k 27. říjnu 1948 udává celkem 1335 osob, z toho 57 důstojníků, tři důstojnice, 22 rotmistrů, 196 poddůstojníků, 755 vojínů a 302 vojínky. Výcvik trval každý den deset hodin. Dopoledne od šesti do jedenácti. Následovala výuka jazyků a oběd, pokračovalo se odpoledne od jedné do půl sedmé. Volný čas trávili příslušníci jednotky v prostorách základny, slavily se židovské svátky, v pátek večer probíhaly pravidelné zábavy. Věřící se účastnili náboženských obřadů v improvizované synagóze.

Výcvik završilo cvičení 2. listopadu 1948, zahrnující ostré střelby. Součást manévrů představoval i útok zesíleného pěšího praporu, podporovaného dělostřelectvem a tanky. Příslušníci brigády Hagana splnili všechny úkoly na výtečnou a jejich výcvik mohl být uzavřen. Následovala cesta do Izraele, kde ovšem nezůstala brigáda zachována jako homogenní jednotka. Izraelská armáda měla v té době již vybudovanou organizační strukturu a vycvičené vojáky lépe využila k doplnění již existujících jednotek.

První výsadkáři Izraele

Součástí výcviku bojovníků Hagany v rámci operace Důvěrné Izrael se stala rovněž příprava prvních parašutistů nedávno zrozeného státu. Vzdušné výsadkové vojsko tvořilo zcela nový druh zbraně i v Československu, neboť zde vzniklo jen nedávno. V letech druhé světové války byli vycvičeni parašutisté jak u československých jednotek ve Velké Británii, tak v Sovětském svazu. Během bojů provedli celou řadu odvážných a významných operací, výsadkové vojsko však bylo ustaveno až po osvobození.

Vzhledem k charakteru blízkovýchodního regionu bylo jisté, že v budoucích ozbrojených konfliktech sehrají výsadkové jednotky významnou roli. Jejich školení probíhalo za přísného utajení ve výsadkovém učilišti ve Stráži pod Ralskem, kurs začal 17. července 1948. Jeho frekventanty se stali mladí Židé z Československa, ale také Maďarska i dobrovolníci z Izraele. Pokud přicházel někdo s hodností v izraelské armádě, dostal během výcviku adekvátní hodnost československou, toto pravidlo platilo i u ostatních výcvikových kursů. Podle původní dohody z 5. května 1948 mělo být v průběhu pěti až šesti měsíců vycvičeno přibližně sedm­desát mužů.

Hlavním instruktorem kursu jmenovali kapitána Josefa Černotu, veterána bojů druhé světové války. Adepti se museli na začátku podrobit lékařské prohlídce, která prověřila jejich fyzické i psychické schopnosti. Školení samotné probíhalo nejdříve v teoretické rovině, potom se přešlo k nácviku praktické části. Hlavní důraz byl položen na úderný a partyzánský boj i samotné seskoky.

Frekventanti kursu našli ubytování v barákovém táboře ve Stráži pod Ralskem, podle dochovaných údajů prošlo školením přibližně padesát osob. Účastníci kursu absolvovali dlouhé přespolní běhy, překážkové dráhy a cvičili také boj muže proti muži, střelbu z různých zbraní, instinktivní palbu nebo práci s trhavinami. Učili se likvidovat různé důležité objekty, vrhat ruční granáty a Molotovovy koktejly. Součást výcviku tvořila příprava k působení v týlu nepřítele, zajišťování bodů jeho obrany nebo krytí ústupu. Nedílnou částí školení se stal nácvik přežití v extrémních podmínkách.

Frekventanti se účastnili i nočních taktických cvičení, jedno z nich mělo bohužel tragický průběh. V důsledku nešťastného úrazu při nácviku gerilového přepadu zemřel na vážná zranění účastník kursu Martin ­Davidovič. Mladý, jedenadvacetiletý dobrovolník se tak stal zřejmě prvním zahynulým izraelským parašutistou, jeho hrob se na­chází na Novém židovském hřbitově v Praze.

Letadla, pušky, kulomety…

Podobně jako v případě parašutistů i u tankového vojska chyběli Izraeli v prvním období specialisté a technika. Jedinými odborníky bylo v té době několik bývalých příslušníků Rudé armády a dobrovolníci z Jihoafrické unie a dalších zemí. Z tohoto důvodu proběhl v Československu specializovaný kurs, i když pro relativně omezený počet účastníků.

Začal v červnu 1948 v Dědicích u Vyškova. Jeho cílem bylo připravit specialisty tankového vojska. Přihlásilo se do něj celkem 43 mužů z Československa i ze zahraničí, konkrétně z Polska, Izraele a Bulharska. Velitelem kursu určili štábního kapitána Rudolfa Švejdu. Frekventanti se seznámili s principy tankového boje a získali i potřebné technické znalosti.

Kromě toho probíhaly také odborné kursy leteckých mechaniků, radiotelegrafistů nebo meteorologů, jež mladá izraelská armáda pro svou existenci rovněž nutně potřebovala.

Nejméně stejný význam jako výcvik vojáků měly ovšem i přímé dodávky zbraní, munice a zdravotnického materiálu, bez nichž by Izrael, stojící proti ohromné přesile útočníků, jen velmi těžko odolával náporu na několika frontách. Klíčovou byla zejména dodávka prvních bojových letounů, které letectvo židovského státu okamžitě nasadilo na frontě. Při své historicky první operaci 29. května 1948 přinutily čtyři stíhačky S-199, dodané z Československa, egyptské pozemní brigády zastavit útok na Tel Aviv a dát se na ústup.

Největší zbrojní komplety představovaly právě stíhací letouny. Do Izraele bylo dodáno celkem 50 strojů Spitfire a 24 Avií S-199. Letouny byly částečně přelétnuty po vlastní ose v rámci utajovaných operací s krycím názvem Velveta, částečně dopraveny rozebrané po železnici a loděmi.

Pro pozemní vojsko představovaly cennou posilu palné zbraně, celkově bylo do Izraele dodáno 34 500 pušek, na 7000 kulometů a další zbraně, včetně desítek miliónů nábojů. Z Československa byly zbraně a další materiál dopravovány vzdušným mostem využívajícím vojenského letiště v Žatci.

Výcvik letců, pozemních vojsk, specialistů i dodávky zbraní a munice pomohly Státu Izrael uhájit svou čerstvou samostatnost a daly mu naději na dlouhodobou existenci. Vojenská pomoc těžce strádající zemi patří bezesporu k nejsvětlejším okamžikům moderních českých dějin.

Konec přátelství

Jak jsme již řekli, Československo bylo v kritické době let 1948–49 v podstatě jedinou zemí ochotnou přes mezinárodní odpor poskytovat Izraeli vojenskou pomoc. Motiv představovaly jednak značné sympatie, jež si Židé zejména v českých zemích získali, v neposlední řadě však také postoj vedení východního bloku. Moskva i českoslovenští komunisté předpokládali, že se Izrael vydá socialistickou cestou a získají v něm strategického spojence v klíčové oblasti.

Po válce za nezávislost, kterou československá vojenská pomoc pomohla rozhodnout, začaly velmi rychle pozitivní vztahy mezi Československem a Izraelem vychládat. Důvodem byl vývoj na izraelské vnitropolitické scéně. Dne 31. ledna 1949 proběhly totiž v zemi parlamentní volby, jež přinesly alespoň pro Moskvu nečekaný výsledek. Komunistická strana v nich dostala pouhopouhých 3,51 procenta hlasů, které představovaly pro ni i státy východního bloku studenou sprchu. Volby jasně ukázaly, že představy o komunistickém směřování Státu Izrael neměly reálný základ. Výsledek izraelských komunistů znamenal velké zklamání i pro ty východoevropské představitele, kteří nečekali jejich volební vítězství, ale doufali v důstojné zastoupení v izraelském parlamentu, Knesetu.

Přestože izraelští představitelé měli i nadále zájem udržovat dobré vztahy a podporovat hospodářskou výměnu, československá strana dodržovala politiku řízenou Moskvou a od nedávného spojence se rychle odklonila. Tento odklon vyvrcholil po šestidenní válce v roce 1967, kdy státy východního bloku včetně Československa přerušily s Izraelem diplomatické styky. Navázání někdejších přátelských vztahů mezi oběma státy tak bylo možné až po pádu železné opony.

Pokračování 2 / 30

První kurs začal v květnu 1948 na letišti v Českých Budějovicích. Šlo o přeškolovací výcvik na letouny Avia S-199. Frekventanty byli většinou letci s válečnými zkušenostmi. Patřily mezi ně i dvě desítky amerických dobrovolníků z řad válečného Armádního letectva Spojených států (USAAF). Izraelské piloty školil rovněž americký letecký instruktor George Lichter, na snímku před svým letounem Avia S-199.

První kurs začal v květnu 1948 na letišti v Českých Budějovicích. Šlo o přeškolovací výcvik na letouny Avia S-199. Frekventanty byli většinou letci s válečnými zkušenostmi. Patřily mezi ně i dvě desítky amerických dobrovolníků z řad válečného Armádního letectva Spojených států (USAAF). Izraelské piloty školil rovněž americký letecký instruktor George Lichter, na snímku před svým letounem Avia S-199.

Pokračování 3 / 30

Absolventi olomouckého kursu Hugo Marom (vlevo) a Imre Leibowitz (Zvi Lavon)

Absolventi olomouckého kursu Hugo Marom (vlevo) Imre Leibowitz (Zvi Lavon)

Pokračování 4 / 30

Výcvik tankistů probíhal na sovětských tancích T-34/85 v Tankovém učilišti ve Vyškově

Výcvik tankistů probíhal na sovětských tancích T-34/85 v Tankovém učilišti ve Vyškově

Pokračování 5 / 30

Ministr zahraničí a syn prvního československého prezidenta Jan Masaryk patřil k nejvýznamnějším příznivcům sionismu v české politice. Až do své tragické smrti v březnu 1948 prosazoval právo Židů na vlastní stát a Československo se i díky němu zasazovalo ve Společnosti národů o vznik židovského státu. Toto své stanovisko prosazovalo také jako člen jedenáctičlenného Zvláštního výboru OSN pro Palestinu, vytvořeného v dubnu 1947, a dalo jej zřetelně najevo 29. listopadu 1947 svým ANO při přijetí Rezoluce Valného shromáždění OSN o rozdělení Palestiny.

Ministr zahraničí syn prvního československého prezidenta Jan Masaryk patřil k nejvýznamnějším příznivcům sionismu v české politice. Až do své tragické smrti v březnu 1948 prosazoval právo Židů n vlastní stát Československo se i díky němu zasazovalo ve Společnosti národů o vznik židovského státu. Toto své stanovisko prosazovalo také jako člen jedenáctičlenného Zvláštního výboru OSN pro Palestinu, vytvořeného v dubnu 1947, dalo jej zřetelně najevo 29. listopadu 1947 svým ANO při přijetí Rezoluce Valného shromáždění OSN o rozdělení Palestiny.

Pokračování 6 / 30

Dobrovolníci ve Stráži pod Ralskem prokazovali vysokou morálku a motivaci. Brzy zasáhli do bojů první arabsko-izraelské války, v níž nový stát obhájil svou existenci.

Dobrovolníci ve Stráži pod Ralskem prokazovali vysokou morálku a motivaci. Brzy zasáhli do bojů první arabsko-izraelské války, v níž nový stát obhájil svou existenci.

Pokračování 7 / 30

Tvrdý a intenzívní výcvik židovských dobrovolníků ve Výsadkovém učilišti ve Stráži pod Ralskem se zaměřoval na úderný a partyzánský boj a seskoky padákem. Instruktoři vysoce hodnotili morálku a obdivuhodnou houževnatost dobrovolníků. V rámci výcviku se v srpnu 1948 uskutečnil první seskok izraelských parašutistů, jež vedl známý básník Chajim Guri. Po výcviku věnovaném taktickému využití výsadkových jednotek v boji odletěli frekventanti v říjnu 1948 do Izraele, kde byli zařazeni do vznikajícího izraelského výsadkového vojska.

Tvrdý intenzívní výcvik židovských dobrovolníků ve Výsadkovém učilišti ve Stráži pod Ralskem se zaměřoval na úderný partyzánský boj seskoky padákem. Instruktoři vysoce hodnotili morálku obdivuhodnou houževnatost dobrovolníků. V rámci výcviku se v srpnu 1948 uskutečnil první seskok izraelských parašutistů, jež vedl známý básník Chajim Guri. Po výcviku věnovaném taktickému využití výsadkových jednotek v boji odletěli frekventanti v říjnu 1948 do Izraele, kde byli zařazeni do vznikajícího izraelského výsadkového vojska.

Pokračování 8 / 30

Velitelem výcvikového střediska DI se stal hrdina Sovětského svazu major Antonín Sochor. Se Sochorem (zády) úzce spolupracoval i Leopold Presser (Jehuda Parma), odpovídající za akci Důvěrné Izrael na generálním štábu. Komunisté neměli v jednotce prakticky žádný vliv, a naopak stále větší roli hrálo izraelské velvyslanectví a představitelé sionistických organizací, tedy proudu, který začínal být v komunistickém Československu vnímán jako reakční a protisocialistický.

Velitelem výcvikového střediska DI se stal hrdina Sovětského svazu major Antonín Sochor. Se Sochorem (zády) úzce spolupracoval i Leopold Presser (Jehuda Parma), odpovídající z akci Důvěrné Izrael n generálním štábu. Komunisté neměli v jednotce prakticky žádný vliv, naopak stále větší roli hrálo izraelské velvyslanectví představitelé sionistických organizací, tedy proudu, který začínal být v komunistickém Československu vnímán jako reakční protisocialistický.

Pokračování 9 / 30

Kromě letounů bylo do Izraele dodáno především množství pěchotních zbraní a munice, ale rovněž minometů a dalších těžkých zbraní. Celkový objem dodávek zbraní přesáhl do října 1949 jednu miliardu korun. Letecký most ze Žatce a Kunovic probíhal především díky americkým pilotům a dopravním letadlům, jež Izrael získal z přebytků americké armády. Letecky se podařilo přepravit na 380 tun materiálu. Trasa vedla do Jugoslávie a Maďarska, kde letouny přebíraly izraelské osádky, a letadla byla označena izraelskými výsostnými znaky. Ústředí žatecké operace sídlilo v hotelu Stalingrad. Bydlely zde i osádky transportních letounů.

Kromě letounů bylo do Izraele dodáno především množství pěchotních zbraní munice, ale rovněž minometů dalších těžkých zbraní. Celkový objem dodávek zbraní přesáhl do října 1949 jednu miliardu korun. Letecký most ze Žatce Kunovic probíhal především díky americkým pilotům dopravním letadlům, jež Izrael získal z přebytků americké armády. Letecky se podařilo přepravit na 380 tun materiálu. Trasa vedla do Jugoslávie Maďarska, kde letouny přebíraly izraelské osádky, letadla byla označena izraelskými výsostnými znaky. Ústředí žatecké operace sídlilo v hotelu Stalingrad. Bydlely zde i osádky transportních letounů.

Pokračování 10 / 30

Po přesunu do Českých Budějovic pokračoval výcvik na britských stíhacích letounech Supermarine Spitfire LF. Mk.IXE, které pochá­­zely z výzbroje československých perutí bojujících v druhé světové válce ve Velké Británii. Právě tyto letouny se měly zanedlouho stát nejdůležitějším základem izraelského stíhacího letectva. Izraelští kadeti v československých stejnokrojích. Stojící zleva: Moše Sidi, Tibryo Stern (Tibi Ben Šachar) a Gershen Litwitz. Sedící zleva: Daniel Shapiro, Meyer Ruff a Chajim Izaiha Schwartzman (Šaja Gazit).

Po přesunu do Českých Budějovic pokračoval výcvik na britských stíhacích letounech Supermarine Spitfire LF. Mk.IXE, které pochá­­zely z výzbroje československých perutí bojujících v druhé světové válce ve Velké Británii. Právě tyto letouny se měly zanedlouho stát nejdůležitějším základem izraelského stíhacího letectva. Izraelští kadeti v československých stejnokrojích. Stojící zleva: Moše Sidi, Tibryo Stern (Tibi Ben Šachar) Gershen Litwitz. Sedící zleva: Daniel Shapiro, Meyer Ruff Chajim Izaiha Schwartzman (Šaja Gazit).

Pokračování 11 / 30

Třetí pilotní kurs probíhal v Pilotní škole v Olomouci. Jednalo se o zkrácený základní a pokračovací pilotní výcvik. Do dvou kursů nastoupilo celkem 47 nováčků, většinou Čechoslováků a Izraelců. Frekventanti leteckého kursu v Olomouci v roce 1948. Zleva: Avraham Haršalom, Lolek Bronstein, Jan Kosta, Leopold Bergman, Stefan Pollak a Jehuda Manor.

Třetí pilotní kurs probíhal v Pilotní škole v Olomouci. Jednalo se o zkrácený základní pokračovací pilotní výcvik. Do dvou kursů nastoupilo celkem 47 nováčků, většinou Čechoslováků Izraelců. Frekventanti leteckého kursu v Olomouci v roce 1948. Zleva: Avraham Haršalom, Lolek Bronstein, Jan Kosta, Leopold Bergman, Stefan Pollak Jehuda Manor.

Pokračování 12 / 30

Izraelští kadeti v německé výstroji z druhé světové války. Zleva: Tibryo Stern, Solomon Marmoresu, Chajim Izaiha Schwartzman a Gershen Litwitz.

Izraelští kadeti v německé výstroji z druhé světové války. Zleva: Tibryo Stern, Solomon Marmoresu, Chajim Izaiha Schwartzman Gershen Litwitz.

Pokračování 13 / 30

Absolvent kursu v Liberci Jan (Hanan) Bachrich s manželkou, jež prošla výcvikem pěší jednotky na Libavé

Absolvent kursu v Liberci Jan (Hanan) Bachrich s manželkou, jež prošla výcvikem pěší jednotky v Libavé

Pokračování 14 / 30

Rozcestník ve Zlíně a památeční foto na cestu domů, do nově vzniklého Izraele

Rozcestník ve Zlíně a památeční foto na cestu domů, do nově vzniklého Izraele

Pokračování 15 / 30

Izraelští kadeti, kteří se v Českých Budějovicích cvičili na spitfirech, tentokrát ve volných chvílích zábavy

Izraelští kadeti, kteří se v Českých Budějovicích cvičili na spitfirech, tentokrát ve volných chvílích zábavy

Pokračování 16 / 30

Izraelcům se podařilo ve Spojených státech zakoupit i čtyři bombardéry B-17G. Tři z nich v červnu 1948 přelétly z Miami do Žatce. Zde byly vyzbrojeny a 14. července 1948 odstartovaly na historickou misi. Přímo z Československa uskutečnily nálet na Káhiru a Gazu. Bombardéry B-17 absolvovaly od příletu z Československa do ukončení války za nezávislost přes dvě stě bojových akcí. Jejich působení bylo pro arabské armády velkým šokem.

Izraelcům se podařilo ve Spojených státech zakoupit i čtyři bombardéry B-17G. Tři z nich v červnu 1948 přelétly z Miami do Žatce. Zde byly vyzbrojeny 14. července 1948 odstartovaly na historickou misi. Přímo z Československa uskutečnily nálet na Káhiru Gazu. Bombardéry B-17 absolvovaly od příletu z Československa do ukončení války z nezávislost přes dvě stě bojových akcí. Jejich působení bylo pro arabské armády velkým šokem.

Pokračování 17 / 30

Neméně důležitý byl výcvik pozemního leteckého technického personálu, který proběhl ve Vojenské odborné škole leteckých mechaniků (VOŠLM) v Liberci. Od července 1948 sem zařadili 70 frekventantů, většinou Čechoslováků s technickým vzděláním. Slavnostní přehlídka absolventů VOŠLM v Liberci. Výcvik se zpočátku zaměřoval na letouny Avia S-199. V průběhu kursu pak došlo ke změně na letouny Spitfire a Dakota. Po skončení výcviku se židovští letečtí specialisté z Liberce přesunuli do Izraele.

Neméně důležitý byl výcvik pozemního leteckého technického personálu, který proběhl ve Vojenské odborné škole leteckých mechaniků (VOŠLM) v Liberci. Od července 1948 sem zařadili 70 frekventantů, většinou Čechoslováků s technickým vzděláním. Slavnostní přehlídka absolventů VOŠLM v Liberci. Výcvik se zpočátku zaměřoval na letouny Avia S-199. V průběhu kursu pak došlo ke změně na letouny Spitfire Dakota. Po skončení výcviku se židovští letečtí specialisté z Liberce přesunuli do Izraele.

Pokračování 18 / 30

Průkaz jednoho z izraelských pilotů, jenž zanedlouho zasáhl do první a fakticky rozhodující arabsko-izraelské války

Průkaz jednoho z izraelských pilotů, jenž zanedlouho zasáhl do první fakticky rozhodující arabsko-izraelské války

Pokračování 19 / 30

Budoucí prezident Ezer Weizman (vlevo) již jako vrchní velitel izraelského letectva v roce 1960 s dalším účastníkem pilotních kursů v Československu – Meierem Schefferem

Budoucí prezident Ezer Weizman (vlevo) již jako vrchní velitel izraelského letectva v roce 1960 s dalším účastníkem pilotních kursů v Československu – Meierem Schefferem

Pokračování 20 / 30

Izraelský státní znak na budově pražského velvyslanectví. Diplomatické styky s Izraelem přerušilo Československo v roce 1967. Obnoveny byly krátce po listopadu 1989.

Izraelský státní znak na budově pražského velvyslanectví. Diplomatické styky s Izraelem přerušilo Československo v roce 1967. Obnoveny byly krátce po listopadu 1989.

Pokračování 21 / 30

V českých archívech se dochovaly mnohé dokumenty, například pověřovací listiny prvního izraelského velvyslance v Praze podepsané ministerským předsedou Davidem Ben Gurionem.

V českých archívech se dochovaly mnohé dokumenty, například pověřovací listiny prvního izraelského velvyslance v Praze podepsané ministerským předsedou Davidem Ben Gurionem.

Pokračování 22 / 30

Ačkoliv byla úroveň československo-izraelských vztahů až do konce komunistického režimu na bodu mrazu, izraelští účastníci výcvikové operace Důvěrné Izrael na bývalého spojence ve střední Evropě nezapomínali a doufali v návrat dřívějších blízkých vztahů. Na snímku absolvent pilotního výcviku a sedmý prezident Státu Izrael (1993–2000) Ezer Weizman, sedící ve stíhacím letounu Supermarine Spitfire LF. Mk.IXE dodaném z Československa, a absolvent školy leteckých mechaniků Nori Harel.

Ačkoliv byla úroveň československo-izraelských vztahů až do konce komunistického režimu na bodu mrazu, izraelští účastníci výcvikové operace Důvěrné Izrael na bývalého spojence ve střední Evropě nezapomínali doufali v návrat dřívějších blízkých vztahů. Na snímku absolvent pilotního výcviku sedmý prezident Státu Izrael (1993–2000) Ezer Weizman, sedící ve stíhacím letounu Supermarine Spitfire LF. Mk.IXE dodaném z Československa, absolvent školy leteckých mechaniků Nori Harel.

Pokračování 23 / 30

Převaha letectva arabských států během první arabsko-izraelské války vedla k usilovné snaze izraelského letectva o získání většího počtu bojových letounů. Po dodávce stíhacích letounů Avia S-199 dosáhli izraelští zástupci dohody o nákupu výkonných letounů Supermarine Spitfire LF. Mk.IXE, které Československo získalo od Velké Británie na konci druhé světové války. Vzhledem k akutním potřebám izraelského letectva bylo následně 18 letounů přelétnuto s mezipřistáním v Jugoslávii přímo do Izraele. Jednalo se o operace VELVETA I a VELVETA II, jež se uskutečnily v září a prosinci 1948. Na snímku dva ze spitfirů, které doputovaly do Izraele.

Převaha letectva arabských států během první arabsko-izraelské války vedla k usilovné snaze izraelského letectva o získání většího počtu bojových letounů. Po dodávce stíhacích letounů Avia S-199 dosáhli izraelští zástupci dohody o nákupu výkonných letounů Supermarine Spitfire LF. Mk.IXE, které Československo získalo od Velké Británie na konci druhé světové války. Vzhledem k akutním potřebám izraelského letectva bylo následně 18 letounů přelétnuto s mezipřistáním v Jugoslávii přímo do Izraele. Jednalo se o operace VELVETA I VELVETA II, jež se uskutečnily v září prosinci 1948. Na snímku dva ze spitfirů, které doputovaly do Izraele.

Pokračování 24 / 30

Mezi absolventy kursu v Liberci patřil i pozdější plukovník izraelského letectva Nori Harel. V izraelském letectvu vystřídal řadu funkcí, nejkrásnější roky však strávil na letecké základně Ramat David, kde od roku 1966 zastával funkci hlavního inženýra. Na snímku před ukořistěným syrským letadlem MiG-17 v roce 1967.

Mezi absolventy kursu v Liberci patřil i pozdější plukovník izraelského letectva Nori Harel. V izraelském letectvu vystřídal řadu funkcí, nejkrásnější roky však strávil na letecké základně Ramat David, kde od roku 1966 zastával funkci hlavního inženýra. Na snímku před ukořistěným syrským letadlem MiG-17 v roce 1967.

Pokračování 25 / 30

Letci operace VELVETA ve Zlíně. Zleva: Daniel Shapiro, George Lichter, Sidney Jacobs a Moti Fein (Mordechaj Hod). Dodávky bojových letounů Avia S-199 a Supermarine Spitfire LF. Mk.IXE z Československa spolu s výcvikem necelé stovky pilotů přispěly zásadním způsobem k odražení útoku spojených arabských armád během izraelské války za nezávislost.

Letci operace VELVETA ve Zlíně. Zleva: Daniel Shapiro, George Lichter, Sidney Jacobs Moti Fein (Mordechaj Hod). Dodávky bojových letounů Avia S-199 Supermarine Spitfire LF. Mk.IXE z Československa spolu s výcvikem necelé stovky pilotů přispěly zásadním způsobem k odražení útoku spojených arabských armád během izraelské války za nezávislost.

Pokračování 26 / 30

Izraelští piloti na výletě v Karlových Varech

Izraelští piloti na výletě v Karlových Varech

Pokračování 27 / 30

Zatímco první výročí vzniku svého státu oslavovali izraelští vojáci v květnu 1949 v Tel Avivu s československými puškami, v Československu nastávala doba zmanipulovaných soudních procesů s vrcholnými komunistickými funkcionáři židovského původu. Na popravištích skončila i řada lidí rozhodujících o operaci Důvěrné Izrael, včetně ministra zahraničních věcí Vladimíra Clementise. Velitel výcviku židovské brigády Antonín Sochor zemřel v roce 1950 za nevyjasněných okolností při automobilové nehodě.

Zatímco první výročí vzniku svého státu oslavovali izraelští vojáci v květnu 1949 v Tel Avivu s československými puškami, v Československu nastávala doba zmanipulovaných soudních procesů s vrcholnými komunistickými funkcionáři židovského původu. Na popravištích skončila i řada lidí rozhodujících o operaci Důvěrné Izrael, včetně ministra zahraničních věcí Vladimíra Clementise. Velitel výcviku židovské brigády Antonín Sochor zemřel v roce 1950 z nevyjasněných okolností při automobilové nehodě.

Pokračování 28 / 30

Bývalé „Wintonovo dítě“ a pozdější absolvent pilotního kursu v Československu Hugo Marom (vlevo) u svého letounu Mosquito v roce 1954

Bývalé „Wintonovo dítě“ pozdější absolvent pilotního kursu v Československu Hugo Marom (vlevo) u svého letounu Mosquito v roce 1954

Pokračování 29 / 30

Počátkem listopadu 1948 bylo mezi příslušníky brigády, jež se připravovala na odjezd do Izraele a účast v tamních bojích, 305 žen

Počátkem listopadu 1948 bylo mezi příslušníky brigády, jež se připravovala na odjezd do Izraele účast v tamních bojích, 305 žen

Pokračování 30 / 30

Dvanáct z takřka stovky pilotů vycvičených v Československu, kteří se stali základem izraelského vojenského letectva

Dvanáct z takřka stovky pilotů vycvičených v Československu, kteří se stali základem izraelského vojenského letectva