Miroslava Sternová v dětství prchala před nacismem. V Mexiku se stala filmovou hvězdou a srovnávali jí s Marilyn Monroe. S její slavnější kolegyní ji spojoval nejenom divoký život, ale i tragický konec.
Život Miroslavy Sternové byl plný vzestupů i pádů už od raného dětství. Její matkou byla Miroslava Bečková, dcera ministra financí Bohdana Bečky. Její biologický otec je neznámý, ještě před narozením měla nicméně to štěstí, že si matku vzal za ženu známý lékař Oskar Leo Stern. Dr. Stern vedl prominentní lázně v Teplicích nad Bečvou a Miroslava zde prožívala šťastné dětství. Už ve škole hrála ráda divadlo, recitovala a zpívala. Umění se však nemohla věnovat dlouho. V roce 1939, když jí bylo pouhých 13 let, se celá rodina dostala do hledáčku nacistů. Namísto stěhování do nové funkcionalistické vily, kterou pro dr. Sterna navrhl architekt Karel Caivas, čekal rodinu odsun do koncentračního tábora. Na rozdíl od mnoha dalších teplických židovských rodin se jim podařilo z tábora odejít a v roce 1940 emigrovat přes Belgii, Švédsko a Finsko do Mexika.
V nové vlasti Miroslavu opět nějaký čas provázelo štěstí. Mexická vláda imigranty z Evropy vítala a fungovala zde již zavedená komunita, do které vážený kardiolog Stern výborně zapadl (stal se dokonce prezidentem Společnosti mexicko-československého přátelství). Není proto příliš jasné, proč se rozhodl, že jeho dceři bude lépe na internátní škole v New Yorku, kam ji poslal studovat architekturu a design. Miroslava otcovo rozhodnutí uposlechla, ale šťastná ve škole nebyla. Trpěla úzkostlivými stavy a kvůli nešťastné lásce se zde poprvé pokusila o sebevraždu.
Začátky herectví
Po návratu do Mexika jí osud opět ukázal vlídnou tvář. Díky matčiným konexím v místních uměleckých kruzích se dostala do hereckého kurzu, který vedl japonský herec a choreograf Seki Sano. Sano byl avantgardní intelektuál, přesvědčený zastánce Stanislavského metody a v osmnáctileté dívce probudil pro herectví vášeň. V roce 1944 navíc Miroslava vyhrála prestižní taneční soutěž spojenou s volbou královny krásy v luxusním společenském klubu Campestre Churubusco. O mladou talentovanou krásku se začali zajímat mexičtí filmoví režiséři. Pro start kariéry nemohla najít lepší prostředí.
Mexiko platilo ve 40. letech za světovou filmovou velmoc. Kvalitou i kvantitou produkce předčilo jak válkou zmítanou Evropu, tak i USA, kde byla produkce omezená kvůli nedostatku celulózy a filmy se většinou zabývaly válečnou tematikou a propagandou. Jenže ani teď si Miroslava nemohla štěstí užívat dlouho. První tragédií byla smrt milované matky, která ji těžce zasáhla. Útěchu hledala u svého přítele, se kterým se seznámila na hodinách herectví. Jesus Jaime Gómez Obregón pocházel z jedné z nejvlivnějších mexických rodin – mezi jeho příbuzné patřil i tragicky zesnulý generál a prezident Mexika Alváro Obergón. Až po sňatku, který mladí herci uzavřeli v roce 1946, se ale ukázalo, že Jesus Jaime je gay známý v místních nočních klubech jako „El Bambi“. Jeho rodina tuto skutečnost úzkostlivě tajila a svatbu s atraktivní Evropankou chtěla použít jako zastírací manévr. Vztah skončil po necelém roce rozvodem. Miroslava si ze zkušenosti odnesla další zklamání a propad do ještě hlubších depresí.
Mexická Marilyn
Aby se zbavila myšlenek na nešťastné manželství, rozhodla se Miroslava přes otcovy námitky vrhnout do herecké práce. Jejím prvním filmem byl snímek Bodas trágicas (Tragické svatby), který režíroval titán zlaté éry mexické kinematografie Gilberto Martínez Solares. Po úspěšném debutu se už role jen hrnuly a z Miroslavy se stala hvězda přezdívaná „Mexická Marilyn Monroe“. S americkou herečkou ji bohužel nepojil jen vzhled a herecké nadání. Obě prožívaly podobné kariéry plné slávy a úspěchů, ale i útoků bulvárního tisku, vztahů s vlivnými muži, milostných zklamání a pomluv.
Na první pohled byla kariéra Miroslavy Sternové přímo raketová. V Mexiku šla z role do role a brzy jí začaly přicházet i nabídky z USA. První hollywoodskou roli ztvárnila v úspěšném filmu Roberta Gavaldona Adventures of Casanova (Casanovova dobrodružství) a v roce 1950 pak s režisérem Robertem Rossenem natočila film The Brave Bulls (Udatní býci). Role jí sice vynesla slávu a portrét na titulní stránce časopisu LIFE, zároveň ale ukončila její slibně nastartovanou hollywoodskou kariéru. Rossen se po válce ocitl na seznamu umělců podezřelých ze spolupráce s komunisty a vyšetřování hrozilo i Miroslavě. Vrátila se tedy do Mexika, kde její sláva nijak nepohasla. S novými rolemi přicházely i nové milostné románky, ve kterých sice nacházela rozptýlení, ale ne štěstí.
Kariéra Miroslavy Sternové dosáhla vrcholu v roce 1954, kdy ji slavný španělský režisér Louis Buňuel obsadil do hlavní role filmu Ensayo de un crimen (ve světě uváděný jako Zločinný život Archibalda de la Cruz). Film byl bohužel jejím posledním. Krátce před premiérou 9. března 1955 ji služebná našla ležet bezvládnou v její ložnici. Přivolaný lékař mohl jen stanovit jako příčinu smrti otravu barbituráty. Herecký kolega a důvěrný přítel Ernesto Alonso v rozhovoru pro mexickou televizi vzpomínal, že Miroslava krátce před smrtí odešla při zkušební projekci Buňuelova filmu ze sálu, když se na plátně objevila scéna, ve které se její vosková podobizna rozpouští v plamenech. Svěřila se mu, že tuší, že se s jejím tělem brzy stane totéž.
Hvězdou i po smrti
Smrt slávu Miroslavy Sternové paradoxně ještě posílila, protože byla jako vystřižená z tragické mexické telenovely. Krásná herečka spočívala na divanu, u kterého byly položeny dopisy na rozloučenou otci a bratrovi. V ruce držela fotografii slavného španělského toreadora Luise Miguela Dominguína. Spekuluje se, že jí Dominiguín vyznal lásku a během setkání na filmovém festivalu v Benátkách jí slíbil, že se s ní ožení. Fašistické Španělsko ale Miroslavě nebylo nakloněno. Vrátila se tedy do Mexika a doufala, že se její milenec přimluví u diktátora Franca, který měl toreadora ve velké oblibě. V březnu se pak z novin dozvěděla, že se Dominiguín oženil s italskou herečkou Luciou Bosé, a další milostné zklamání už její tolikrát zlomené srdce nevydrželo.
Svět si Miroslavu Sternovou příliš nepamatuje. V Mexiku ale její kult přetrvává dodnes. Spisovatelka Guadalupe Loaeza o jejích posledních dnech napsala novelu Miroslava. Alejandro Pelayo uvedl v roce 1993 stejnojmenný životopisný film. Jméno české herečky hrdě nosí nejenom stovky mexických žen a dívek, ale i metalová kapela Ataúd de Miroslava – Miroslavina rakev.
