Britské velitelství bombardovacího letectva (Bomber Command) plánovalo pro rok 1943 výrazně zvýšit účinnost náletů zavedením lepších navigačních prostředků a dokonalejších letounů, ještě více soustředit síly, jakož i zvýšit pumovou zátěž, a tím ve třech etapách letecké ofenzívy nacistické Německo porazit.
V první etapě se cílem mohutných útoků mělo stát průmyslové Porúří, poté cíle v severozápadním a středním Německu a v poslední, třetí etapě měla následovat série zničujících útoků na politické, administrativní a ekonomické centrum třetí říše – Berlín –, jež měly zpečetit porážku hitlerovského Německa.
Rozložení sil Luftwaffe
K 31. květnu 1943 působilo na východní frontě 3415 německých letounů (3104). (V závorkách je uveden stav k 22. červnu 1941, kdy Němci zahájili operaci „Barbarossa“, tj. přepadení Sovětského svazu.) V protivzdušné obraně spadalo pod letecké velitelství „Mitte“ 998 letounů (393). Ve Francii čítala 3. letecká armáda 864 letadel (719), 5. letecká armáda v Norsku 251 (129) a 2. letecká armáda v Itálii 909 (326). Po vylodění Spojenců na Sicílii 10. července 1943 musela 3. letecká armáda, dislokovaná v zemi galského kohouta, předat většinu útvarů (osm bombardovacích leteckých skupin a kompletní 10. rychlou bitevní eskadru) 2. letecké armádě v Itálii. Na Balkáně spadalo pod letecké velitelství „Südost 299 letounů (10).
Jestliže v červnu 1941 soustředila Luftwaffe na východní frontě přes dvě třetiny všech letounů, v polovině roku 1943 to byla zhruba polovina. Německé velení především posílilo své letectvo ve Středomoří (ze sedmi procent na patnáct), v protivzdušné obraně státu (z osmi procent na patnáct) a na Balkáně (z pouhých 0,2 procenta na pět procent). Podíl počtu německých letadel v okupovaném Norsku se zvýšil ze tří procent jen na čtyři, a ve Francii dokonce poklesl z patnácti na jedenáct procent.
Cíl: úplně zničit Hamburk
„Bitva o Hamburk nemůže být vybojována za jedinou noc. Odhaduji, že musí být svrženo nejméně deset tisíc tun pum, aby byl ukončen proces vyřazení města. Aby toho bylo dosaženo, musí být město trvale vystaveno útoku. Nejdříve bude zaplaveno zápalnými pumami, aby byla zcela zneškodněna protipožární obrana,“ prohlásil velitel britského velitelství bombardovacího letectva maršál Arthur Travers Harris, přezdívaný „Bombarďák“ nebo také „Řezník“.
Úderem 791 letounů začala 24. července 1943 operace britského Královského letectva „Gomora“ (Gomorrah), kladoucí si za cíl nic menšího než zničit starobylé hanzovní město Hamburk, po Berlíně druhé nejlidnatější v Německu a největší přístav Evropy.
Během jediného týdne při ní 3095 britských bombardérů zcela zpustošilo starou část historického města. Od 24. července do 3. srpna na město RAF vedlo čtyři velké noční nálety a dva denní útoky podnikly těžké bombardéry Armádního letectva Spojených států (USAAF), jež se poprvé zapojily do společné operace se svými britskými spojenci. Ke zmatení německých radarů použilo RAF před náletem hliníkové pásky shazované z letadel (halifaxů a lancasterů), z nichž 51 bylo použito právě ke shozu těchto pásků. Během první noci svrhli Britové celkem 2396 tun pum. O úspěchu náletu vypovídala ztráta pouhých dvanácti letounů.
Mezitím, 25. a 26. července, podniklo dva menší denní nálety americké letectvo. Další těžký nálet RAF následoval 27. července těsně před půlnocí, kdy 729 bombardérů svrhlo na velkoměsto během necelé hodiny 2417 tun zápalných pum (napalmových M69), vysoce tříštivých pum a pozemních min, čímž přeměnilo střed Hamburku v hořící peklo. Obyvatelé se sice poschovávali v protileteckých krytech, jenže v mnoha případech padající domy a hořící a rozpálené střechy zavalily vchody, takže žár s kouřem stejně zabíjely. Ještě dopoledne zastiňovala město tma způsobená vznášejícím se kouřem a prachem.
Den poté, v obavách z dalších vražedných náletů, uprchla většina obyvatel (podle různých odhadů 900 000 až 1,2 miliónu) z hořícího města pryč. V noci z 29 na 30. července přišel třetí velký nálet více než 700 letounů. Kvůli navigačním chybám byly bombardování vystaveny dosud málo zasažené obytné oblasti na severu města. V noci z 2. na 3. srpna se uskutečnil poslední nálet stejného počtu letadel, v důsledku špatného počasí však většina z nich tu noc nad těžce zkoušený Hamburk nedorazila, a tudíž shodila náklad pum na náhradní cíle.
Následky
Operace „Gomora“ skončila zničením celých čtvrtí v centru města provázeným dosud nevídanými oběťmi civilního obyvatelstva. Na Hamburk dopadlo přes 8000 tun pum. Úplně vypáleno bylo dvacet čtverečních kilometrů. Ztráty na životech se přepočítávaly ještě v padesátých letech. Podle různých propočtů zahynulo 42 500, 44 000, ale podle radikálnějších odhadů dokonce 60 000 až 100 000 osob! Bez přístřeší se ocitlo tři čtvrtě miliónu lidí. Průmyslové kapacity velkoměsta se však podařilo vyřadit pouze na omezenou dobu. Němci továrny rekonstruovali a už na podzim 1943 dosáhli stejného objemu výroby jako před bombardováním.
Během tří největších náletů ztratili Britové jen 57 letadel (celkem 86, což činilo jen 2,8 procenta z celkového počtu bombardérů účastnících se náletů). Pro radikální stratégy RAF se Hamburk stal zářným příkladem, jak v budoucnu vyhlazovat německá města. Peklo rozpoutané ve městě demonstrovalo děsivou ukázku plošného bombardování.
V roce 1943 vyrobila Británie 26 263 letounů, a USA dokonce 85 898, kdežto Německo 24 807. V témže roce svrhly letouny britského velitelství bombardovacího letectva na Německo a jím okupovaná území 157 457 tun pum, americká 8. letecká armáda 44 085 a 15. letecká armáda 20 200 tun pum, úhrnem tedy 221 742 tun.
