Bram Stoker použil jméno Dracula ve svém románu čistě proto, že to bylo jméno rumunské a líbilo se mu, jak zní. Pravděpodobně nevěděl nic o krvavé historii Vlada III., jemuž přízvisko náleželo. A přesto byste v historii těžko našli postavu, která by se hororovému monstru blížila víc, než právě reálný Dracula. Noční přepad u Târgoviște je toho dokladem.
Mehmed II. byl možná nejvýznamnější vládce, jakého kdy slavná Osmanská říše měla. Vyrval Byznaťanům Konstantinopol, přejmenoval ji na Istanbul a udělal ze svého národa velmoc dvou (až tří) kontinentů. Jako vojevůdce neměl ve své době a regionu obodoby. Téměř. I velký vůdce se totiž dá vyděsit, když se hodně snažíte.
V roce 1462 měl Mehmed už dost napjaté vztahy se soudním Valašskem, které bylo ve srovnání s Osmany prťavou zemičkou. Zemi vládl Vlad III., neslavně proslulý brutální vévoda s velice svéráznými představami o vládnutí a vojenské taktice či strategii. Pocházel ze slavného rodu - jeho otec Vlad II. byl zakládajícím členem rytířského řádu založeného naším císařem Zikmundem Lucemburským. Řád si říkal Dračí rytíři a díky tomu se Vladovi II. přezdívalo Dracul, tedy Drak. Jeho syn tak dostal přízvisko Draculja, tedy Syn draka. V některých překladech dokonce syn Bestie, syn Ďábla. A právě v roce 1462 měl VLad III. dokázat, že je synem Ďábla.
Krvavá noc
Nejdřív Vlad III. odmítl platit osmanskou daň za nemuslimské poddané a krátce nato se ještě Mehmed dozveděl o tajném spojenectví, které vévoda uzavřel s maďarským králem Matyášem Korvínem. Rozhodl se, že je potřeba zakročit rychle a rázně. Se svou armádou vpadnul do Valašska, pomalu se sunul k hlavímu městu Târgoviște a plundroval, co se dalo.
Vlad, neschopen získat slibované posily z Maďarska, se uchýlil k partyzánské válce. Legendárně nechal vystrojit “cikánský regiment”, který měl obtěžovat, přepadávat a otravovat Mehmedovu armádu po celé cestě. Sám pak se svou armádou odrazil několik tureckých útoků a vtrhnul do Osmany kontrolovaného Bulharska. Krátké tažení nakonec kulminovalo jen pár kilometrů před hlavním městem Valašska.
Vlad III. nařídil noční útok na osmanské ležení. Musíte pochopit, jak odvážná je to strategie, ještě do druhé světové války byly noční bitvy ohromnou vzácností. Když nemáte jiný zdroj světla než louče ani pořádné mapy, jakýkoli noční útok se může proměnit v hotovou katastrofu. Na druhou stranu… nikdo je nikdy neočekává. A na to Vlad vsadil.
Jeho muži vtrhli vší silou do tureckého tábora a vraždili všechno, co se jim postavilo do cesty. Až třicet tisíc mužů, převážně lehká pěchota a dobrovolníci, napadli ležení, které mohlo mít až sto padesát tisíc tureckých vojáků. Legenda říká, že Vlad osobně, v přestrojení za Turka, vyrazil s mečem v ruce zabít sultána Mehmeda. Ve zmatku bitvy nicméně zvolil k útoku špatný stan a sultán vyvázl nezraněn. Valašský přepad si vyžádal patnáct tisíc obětí na turecké straně a výrazně demoralizoval celou Mehmedovu armádu.
Krvavější ráno
Opravdové překvapení ale čekalo na Turky ráno. Když konečně dorazili do Târgoviște, čekal tam na ně dnes už legendární Les mrtvých. Přes dvacet tisíc tureckých zajatců, které Vlad posbíral během celého tažení. Každý do jednoho naražen na kůl, všichni obětí příšerně bolestivé smrti. Sám Mehmed byl vyděšen, ale také fascinován.
Turecká armáda vypálila poloprázdé město a pak se spěšně se spoustou zajatců a kořisti stáhla zpátky na své území. Obě strany, Vlad i Mehmed, označili tažení za své vítězství. A vlad si získal strašidelnou pověst postavy, která útočí v noci a nechává za sebou les mrtvých. Poměrně solidní základ pro nejslavnější hororovou postavu v dějinách literatury i filmu, není-liž pravda?
