Během existence Hitlerovy Třetí říše v řadách Wehrmachtu působilo celkem 24 důstojníků, kteří dosáhli hodnosti generál polní maršál. Každý z nich se nějakým způsobem zapsal do dějin. Nicméně pokud bychom měli ukázat na někoho, kdo je historiky a vojenskými teoretiky považován za nejschopnějšího německého velitele, byl by jím nepochybně Erich von Manstein. Od jeho smrti dnes uplynulo rovné půlstoletí.
Erich von Manstein se narodil jako Fritz Erich von Lewinski 24. listopadu 1887 v Berlíně do vážené pruské vojenské rodiny. Při křtu byl adoptován von Manstein, což bylo umožněno císařským dekretem. Mansteinova výchova byla naprosto vojenská, což ho připravilo pro budoucí kariéru. Zúčastnil se 1. světové války, v jejímž závěru byl těžce raněn. Vyhlášení kapitulace císařského Německa považoval za velkou tragédii, nicméně zůstal i nadále v okleštěné armádě výmarského Německa, nicméně o politiku se nezajímal. Jako schopný stratég a velitel byl v meziválečném období pravidelně povyšován a stoupal vzhůru ve vojenské hierarchii, což dávalo tušit, že až dojde k válečnému střetu, bude o jeho služby zájem.
I po více než osmdesáti letech historiky udivuje, s jakou lehkostí proběhlo německé západní tažení na jaře 1940, jehož hlavním úspěchem byla kapitulace Francie. V posledních letech sice vyplouvají na povrch důkazy o tom, jak byly německé jednotky nadopované drogami a tento fakt způsobil, že vojáci, kteří „nepotřebovali tři dny spát“, převyšovali své nepřátele. Nicméně hledisko vojenského plánování a válečnického umu nelze opominout.
A zde si právě vysloužil své ostruhy Erich von Manstein. On byl autorem klíčového plánu s krycím názvem „Sichelschnitt“ (seknutí srpem), který způsobil rychlé zhroucení Francie v červnu 1940. O dva roky později von Manstein dobyl „nedobytný“ přístav Sevastopol na Krymu. Za tento husarský kousek si právě vysloužil maršálskou hůl.
V srpnu 1942 byl převelen na frontu k Leningradu s úkolem obležené město dobýt. To se mu pro nedostatek německých sil a sovětské snahy o prolomení blokády nepodařilo. Na konci roku 1942, po obklíčení Paulusovy 6. armády u Stalingradu, byl jmenován velitelem skupinu armád Jih a jeho prvním úkolem bylo zastavení ofenzivy Rudé armády a osvobození Paulusových jednotek. Tohoto cíle nedosáhl a obklíčení němečtí vojáci u Stalingradu se museli vzdát. Avšak podařilo se mu stabilizovat jižní část fronty a zabránit obklíčení jednoho milionu německých vojáků na Kavkazu a Kubáni.
Během pro Němce neúspěšné bitvy u Kursku velel Skupině armád Jih a následně vedl tvrdé obranné boje při ústupu za řeku Dněpr a na západní Ukrajině. V této době docházelo ke stále vyhrocenějším sporům s Hitlerem ohledně jeho rozkazů držet pozice za každou cenu. Nakonec jej Hitler 30. března 1944 zbavil velení a odeslal do zálohy.
Po válce byl von Manstein souzen pro válečné zločiny a v roce 1949 mu soud vyměřil 18 let. Ale již po čtyřech letech byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Po propuštění sepsal své paměti Verlorene Siege (Ztracená vítězství), které jsou dodnes považovány za unikátní historický pramen popisující vybrané válečné operace druhé světové války takřka z první linie. Erich von Manstein zemřel 10. června 1973 v bavorském Ickingu na mozkovou mrtvici.
