V polovině května 1938 se jako doprovod ke stupňování nátlaku na Československo ze strany Wehrmachtu stupňovaly provokace sudetských Němců v pohraničí. Československá vláda reagovala večer 21. května vyhlášením částečné mobilizace branné moci, jejíž stav se během několika málo dnů zvýšil ze 195 000 na 371 000 osob, tedy o úctyhodných 176 000. Ve světle nových dokumentů se však rozcházejí názory na její účelnost.
Pro zajímavost a naprosto nestranné posouzení tudíž dopřejme sluchu dvěma různým názorům, zveřejněným v různém období.
Jednoznačná obhajoba mobilizace
V roce 1986 vydalo Naše vojsko na svou dobu, odmyslíme-li si nezbytná povinná ideologická klišé, objevnou knihu Františka Nesvadby Proč nezahřměla děla. Dovolíme si z ní citovat některé pasáže bezprostředně se týkající daného tématu:
„Zprávy o přesunech německých vojsk do blízkosti československých hranic nebyly zdaleka dílem československých vojenských zpravodajců a , čirým nesmyslem‘, jak tvrdili představitelé Wehrmachtu, ale tvrdou realitou. První zprávy o pohybu jednotek Wehrmachtu přišly do Londýna od britského vyslance Nevila Hendersona, kterého pro jeho známé germanofilské sklony nebylo možné podezírat z protiněmecké provokace. Ani britský ministr zahraničních věcí lord Halifax by bezdůvodně neinformoval vládu 22. května těmito slovy:
,Večer 19. května byly získány zprávy z konzulátů Jeho Veličenstva v Mnichově a Drážďanech, že německá vojska se soustřeďují v Horním Slezsku a Rakousku a že byly zastaveny dovolenky na neděli 22. května… Podle posledních dostupných zpráv na ministerstvu války v Londýně jednotky jedenácti německých divizí zahájily přesun k hranicím v Bavorsku a Sasku a jeden ročník záložníků byl povolán v Lipsku.‘ Pro britské vládní kruhy byla nápadná skutečnost, že lipské noviny uveřejnily v těchto dnech zprávy o menších přesunech německých vojsk a dále výzvu k aktivní službě ve Wehrmachtu v roce 1938, zprávu o zesílení posádky ve městě Zeitz (jižně od Lipska, asi 100 km od československých hranic) a výzvu k získání dobrovolníků pro Luftwaffe a spojovací jednotky.
Nebyly to jediné důkazy zvýšené vojenské aktivity v Německu. V téže době dostali v Paříži zprávy od vyslance Andrého François-Ponceta a jeho vojenského atašé, že v Sasku pokračuje soustřeďování německých vojsk. V celém Německu byla vyhlášena bojová pohotovost pro oddíly zbraní SS a SA. Francouzští zpravodajci též hlásili, že některé útvary Wehrmachtu jsou přesouvány z prostoru Drážďan na východ a že dochází k soustřeďování hlavně tankových a motorizovaných útvarů. Jiné zprávy hovořily o tom, že německé spojovací jednotky v prostoru Vídně se přesunují k československým hranicím.
Nebylo jistě náhodou, že Hitlerův adjutant Rudolf Schmundt požadoval 16. května od generála Kurta Zeitzlera ze štábu Wehrmachtu zprávu, které divize mohou být mobilizovány během dvanácti hodin. Příští den byl Hitlerovi zaslán následující soupis divizí schopných tak rychlé mobilizace: 7., 17., 10., 24., 4., 14., 3., 18. pěší a 8. tanková divize a jedna horská divize. Pozoruhodné je, že právě přesuny prvních dvou uvedených divizí k československým hranicím zachytili přesně českoslovenští zpravodajci.
Pravděpodobnost německé intervence do československých vnitřních záležitostí byla v těchto dnech mimořádně velká. Měla již být zahájena ozbrojená akce proti Československu podle plánu Grün, nebo to bylo jen vydírání Československa, podepřené hrozbou vojenské agrese?“
Dopřejme sluchu i odlišnému názoru
Po listopadu 1989 nastalo přehodnocování mnoha zažitých dogmat a někdy i vyloženě ideologických, často ryze propagandisticky ovlivněných tvrzení. Citace klasiků marxismu-leninismu a závěry usnesení stranických sjezdů se z nich naštěstí vytrácely. Nevyhnutelně přišel na paškál i pro nás dodnes traumatizující rok 1938. O tom, že stav naší branné moci nebyl zdaleka tak ideální, jak by se mohlo zdát z řady předlistopadových publikací, si blíže povíme v souvislosti s letošním, 85. výročím zářijové mobilizace československé armády. Pokud jde o význam, správnost a efektivitu částečné mobilizace v květnu 1938, pozornost si zaslouží vojenský historik Karel Straka, jenž ji v 3. díle rozsáhlého projektu Historie československé armády hodnotí následovně:
„Květnový nástup záloh ostatně stačil jen na posílení ostrahového sledu zajištění hranic. Početní stav armády vzrostl na 371 000 mužů. Druhý operační sled nevznikal, neboť nedošlo k mobilizačnímu zdvojení mírových vojskových těles a vyšších velitelství. Z tohoto faktu vyplývá, že květnová pohotovostní opatření byla primárně určena k tomu, aby armáda mohla odrazit pokus Wehrmachtu o anexi pohraničních oblastí. Zjevně totiž panovala obava, že by západní mocnosti nedokázaly přinutit Německo k vydání těch částí Československé republiky, jichž by se zmocnilo během krátké silové akce typu vojenského vstupu do Porýní v březnu 1936 nebo anšlusu Rakouska o dva roky později. Obě akce zůstaly odsouzeny jen verbálně a k restituci původního stavu nedošlo.
Již záhy se ukázalo, že se mimořádná vojenská opatření v Československu stala doslova alergickou reakcí na neověřené zprávy. Pozemní i vzdušná rekognoskace Saska, Bavorska a části Slezska, uskutečněná ve dnech 21.–22. května 1938 belgickým, britským, francouzským a sovětským vojenským atašé v Berlíně, neprokázala pohyb vojsk rozdílný od normálních poměrů.
Československý letecký atašé proletěl 24. května 1938 podle zpravodajských instrukcí na svém letounu systematicky celé Sasko. Další československý důstojník sledoval z dopravního letounu na lince Berlín–Drážďany–Praha pozemní situaci. Výslednice všech těchto rekognoskací byla shodná. Cizí i českoslovenští pozorovatelé konstatovali běžný provoz na komunikacích a absenci známek zvýšené aktivity Wehrmachtu a dalších ozbrojených sborů nacistického Německa.
O situaci v květnu 1938 vypovídají také dochované písemnosti, pocházející z činnosti vyšších velitelství Wehrmachtu, která se měla podle zpráv 2. oddělení hlavního štábu zúčastnit květnového nástupu proti Československu. Projevuje se v nich fakt, že první štábní porady nad budoucí akcí proti Československu, nikoli ale nad náhlým nástupem, byly zahájeny v polovině května 1938. Zatím se ale jednalo pouze o konzultace a studium terénu v oblastech očekávaného nasazení. Žádná ze zmínek z období jara 1938 neposkytuje indicie o výjimečných aktivitách kolem 20. května 1938.
Složitému postavení Československé republiky květnová pohotovost objektivně neprospěla.“
K jakému názoru se kloníte Vy, vážení čtenáři?
