V pátek 16. dubna 1943 švýcarskému chemikovi Albertu Hofmannovi při neopatrném pohybu ukápla na zápěstí bezbarvá tekutina, v níž byl diethylamid kyseliny lysergové. Látku známou pod zkratkou LSD syntetizoval Hofmann už v listopadu 1938, její psychoaktivní účinky nedopatřením poznal o necelých pět let později přímo na vlastní kůži.
LSD začalo záhy účinkovat, Albert Hofmann si uvědomoval, že se s ním něco děje. „Náhle jsem pocítil divný neklid a mírnou zmatenost. Vše, co jsem viděl, bylo zkreslené jako ve zprohýbaném zrcadle,“ popsal svoji zkušenost. Raději proto ihned odešel z laboratoře. Když dorazil domů, zaplavil ho nečekaný pocit štěstí. Lehl si na pohovku a nechal se unášet gejzírem barev a obrazů. „Trvalo to asi tři čtyři hodiny.“
V pondělí 19. dubna 1943 se rozhodl pro experiment. Krátce před půl pátou odpoledne požil 250 mikrogramů LSD. Sedmatřicetiletý chemik očekával další euforický ohňostroj. Kolem páté se dostavily, jak pak pečlivě zaznamenal, závratě, úzkost, poruchy vidění, neschopnost pochybu, avšak i záchvat smíchu. Domů jel na kole, velkou rychlostí, přitom měl ale dojem, že se nemůže hnout z místa. „Ta látka mě ovládla. Odnesla mě do odlišného světa a jiné časové dimenze. Bál jsem se, že mě připraví o rozum,“ poznamenal si tehdy Hofmann. Do dalších osobních experimentů se zapojili i jeho kolegové z laboratoře.
Lék na srdce
Je třeba říci, že Albert Hofmann (11. 1. 1906 – 29. 4. 2008) se nesnažil objevit halucinogeny, soustavně se věnoval výzkumu léčiv. Po studiu na univerzitě v Curychu se soustředil na farmaceutické využití rostlinných složek. Doktorát získal za výzkum chemické struktury polysacharidu chitinu, jenž se nachází v kutikule členovců. V laboratoři Sandoz se zabýval možnými léčebnými účinky látek obsažených v ladoňce a paličkovici nachové. Zkoumání kyseliny lysergové obsažené v námelu ho pak přivedl k objevu LSD. Hofmann se však domníval, že derivát této kyselinu bude medikament na srdeční potíže.
Krásná i strašná změna
„Tato substance měla být lék, proto jsem ji vyrobil. Není moje chyba, že ji lidé zneužili," vysvětloval Hofmann. „LSD je moje problémové dítě.“ Stejný název, tedy Moje problémové dítě dostala i kniha, kterou švýcarský chemik o LSD napsal.
Když bylo zřejmé, že z LSD lék na srdce nebude, zvažovalo se jeho uplatnění v psychiatrii při léčbě traumat a schizofrenie. Experimentální použití v psychiatrii je dostatečně známé stejně jako to, že se z LSD stala velmi populární droga. Ve stavu změněného vědomí si ale bohužel někteří uživatelé sáhli na život. V USA proto bylo užívání LSD v roce 1966 zakázáno. Albert Hofmann se ovšem svého „problémového dítěte“ vždy zastával. „Přijali jsme alkohol a tabák, ale nepřijali jsme halucinogeny. LSD vám může pomoci otevřít oči,“ tvrdil. Připouštěl ale také, že „nesprávné použití“ může být velmi rizikové.
V roce 1993 Hofmann prohlásil: „LSD není návykové ani toxické. Jeho nebezpečí spočívá ve velmi hluboké změně vědomí. Tato změna může být krásná a může být strašná.“ U příležitosti Hofmannových stých narozenin byla v lednu 2006 uspořádána mezinárodní konference, jejímž tématem bylo – jak jinak – LSD. Albert Hofmann zemřel 29. dubna 2008.
