Poškozený somálský tank

Poškozený somálský tank Zdroj: wikimedia Commons

Kubánští vojáci v Ogadenu
Kubánští vojáci v Ogadenu
V Etiopii vládl železnou rukou Mengistu Haile Mariami
V Etiopii vládl železnou rukou Mengistu Haile Mariami
Přibližný rozsah Velkého Somálska
5
Fotogalerie

Etiopsko-somálská válka byla největším konfliktem mezi dvěma africkými státy

Etiopii, jeden z nejstarších státních útvarů v subsaharské Africe, tisíciletí ze tří stran obklopovalo nepřátelské arabské a muslimské území, zatímco většina etiopského obyvatelstva vyznávala křesťanství. Už od 16. století se na území Ogadenu stahovaly kočovné nomádské kmeny, migrující s dobytkem za pastvinami a pocházející ze somálského etnika muslimské víry.

Somálští kočovníci neuznávali žádnou ústřední vládu a území, jež obývali, spravovali podle vlastních kmenových zvyklostí. V 19. století se teritorium obývané somálskými kmeny rozdělilo na Ogaden, patřící k Etiopii, Italské a Britské Somálsko, Britské severní pohraniční oblasti a Francouzské Somálsko. V letech 1941 až 1950 byly Ogaden, Italské Somálsko, Britský somálský protektorát a Britské severní pohraniční oblasti spojeny do takzvaného Velkého Somálska pod britskou správou.

Podpora separatistů

Po vzniku Somálské republiky v roce 1960 její vztahy s Etiopií citelně ochladly, dílem kvůli ideji Velkého Somálska, dílem kvůli etiopské neochotě vzdát se sporného území. K prvním pohraničním konfliktům došlo již v roce 1964, při nichž si Etiopie udržela kontrolu nad Ogadenem. Po roce 1969 se somálský režim orientoval na Sovětský svaz, který ho vojensky podporoval.

Po svržení císaře Haile Selassieho v roce 1974 začal Etiopii vládnout železnou rukou Mengistu Haile Mariam. Chaos provázející císařův pád povzbudil vládu v Mogadišu k podpoře separatistické Západosomálské osvobozenecké fronty v Ogadenu. Po válce Etiopie v Eritreji v roce 1975 a katastrofálním suchu v Ogadenu Západosomálská osvobozenecká fronta napadla několik etiopských základen. Nový režim v Etiopii podporoval východní blok, zejména Sovětský svaz a Kuba, což rozlítilo somálského prezidenta Mohameda Siada Barreho, nechávajícího se familiárně oslovovat „soudruh Siad“, plánujícího zmocnit se Ogadenu, obývaného pětinou somálského obyvatelstva.

Počátkem roku 1977 se SSSR pokusil realizovat mírové rozhovory mezi Somálskem a Etiopií, jež však ztroskotaly právě kvůli spornému Ogadenu, kde ani jedna strana nemínila slevit ze svých stanovisek. SSSR, sledující ve strategicky důležitém Africkém rohu své mocenské zájmy, zpočátku hodlal podporovat obě země. V červnu 1977 Etiopie obvinila Somálsko z přímé podpory povstalecké Somálské národní armády. To namítalo, že jde o „dobrovolníky“ ze Somálské národní armády, kteří pomáhají Západosomálské osvobozenecké frontě. Koncem roku 1977 čítaly obě povstalecké složky padesát tisíc bojovníků. Sovětský svaz v srpnu pozastavil zbrojní dodávky Somálsku, jež na to čtvrt roku poté odpovědělo vypovězením smlouvy o přátelství a spolupráci se SSSR a vykázáním všech sovětských poradců ze země. 

Válka se vším všudy

Na začátku regulérní války disponovalo Somálsko 35 000 vojáky, 23 motorizovanými a mechanizovanými, devíti tankovými, devíti dělostřeleckými a čtyřmi leteckými prapory. Koncem války měla Somálská národní armáda 63 200 a Západosomálská osvobozenecká fronta 15 000 příslušníků.

Etiopské síly čítaly úhrnem 47 000 vojáků, z toho na somálské frontě čtyři pěší a jednu mechanizovanou brigádu, dva tankové, dva dělostřelecké a tři letecké prapory, ale v roce 1980 se rozrostly na 75 000 osob. K nim je třeba připočítat patnáct set sovětských poradců pod velením generála Vasilije Ivanoviče Petrova (budoucího maršála a hrdiny Sovětského svazu) a 18 000 Kubánců pod velením generála Arnalda Ochoy Sáncheze, jenž však na rozdíl od Petrovovy hvězdné kariéry skončil 13. července 1989 před popravčí četou, neboť prý pašoval drogy a podle Fidela Castra „zradil ideály revoluce“.

Sovětští a kubánští vojenští specialisté budovali a cvičili novou, postcísařskou etiopskou armádu, čile ji vyzbrojovali a nezřídka se přímo podíleli na bojové činnosti. Ztráty sovětských vojsk jsou uvedeny v tabulce. Kubánců zahynulo čtyři sta, Jemenců stovka. 

Je třeba přiznat, že na začátku války dosáhli Somálci několika významných úspěchů, když v červnu 1977 dobyli město Gode a ocitli se 550 kilometrů v etiopském vnitrozemí, přičemž kontrolovali šedesát procent území Ogadenu. Etiopie přiznala v polovině srpna téhož roku, že Somálská národní armáda a Západosomálská osvobozenecká fronta kontrolují už devadesát procent sporného území Ogadenu. Jenže v témže měsíci utrpěla Somálská národní armáda i dvě porážky, a to při pokusu o dobytí měst Dire Dawa a Džidžiga. Největšího vítězství dosáhla v polovině října 1977 při druhém útoku na Džidžigu.

Patnáctého března 1978 somálská vláda oznámila plné stažení svých vojáků z Etiopie. To ovšem ještě neznamenalo úplný mír. V severní části země – v Eritreji – dále zuřila partyzánská válka. Několik separatistických uskupení bojovalo proti centrální moci.

Důsledky

Porážka Somálska ve válce o Ogaden, v níž spojené etiopsko-kubánské síly zničily mimo jiné somálskou mechanizovanou brigádu a získaly absolutní nadvládu ve vzduchu, znamenala konec snů „soudruha Siada“ o vytvoření Velkého Somálska. Následkem ztráty Ogadenu musel jeho režim přehodnotit zahraniční politiku. Země se propadala do stále většího chaosu. 

Podle ruského demografa Vadima Viktoroviče Erlichmana zahynulo během etiopsko-somálského konfliktu v letech 1964 až 1986 38 000 Etiopanů včetně civilistů. To však nebylo nic ve srovnání s terorem rozpoutaným režimem Mengistua Haile Mariama, jenž si v letech 1975 až 1991 vyžádal sto padesát tisíc lidských životů a na čtvrt miliónu osob se ocitlo ve vězení. 

Dobře nedopadlo ani Somálsko. Teror v letech 1969 až 1991 stál 45 000 mrtvých a občanská válka z let 1990 až 2000 desetkrát víc, z nichž 30 000 připadlo na bojové a 420 000 na civilní ztráty. Dalších 800 000 osob se stalo uprchlíky. Když výše citovaný Erlichman provedl bilanci ztrát v minulém století, dospěl k neradostnému závěru, že v Somálsku v letech 1901 až 2000 zahynulo 587 000 osob, z toho 142 000 následkem válečné činnosti, 45 000 padlo za oběť teroru, ale zdaleka nejvíc – 400 000 – skosil hlad a epidemie.  

Ztráty sovětských ozbrojených sil během etiopsko-somálského konfliktu od prosince 1977 do listopadu 1979

Druhy
ztrát

Důstojníci

Pra-
porčíci

 

Poddů-
stojníci

Vojíni

Celkem

Zahynulo při plnění služebních povinností

2

2

Zahynulo při leteckých katastrofách

14

5

19

Zemřelo na zranění

2

1

3

Nezvěstní

3

1

2

6

Zemřelo na nemoci

2

1

3

ÚHRNEM

23

6

2

2

33

 

Ztráty během etiopsko-somálského konfliktu (13. 6. 1977–15. 3. 1978) podle knihy Gebrua Tarekeho Etiopsko-somálská válka

 

Etiopie

Somálsko

Mrtví

6133

6453

Ranění

10 563

2409

Zajatí nebo nezvěstní

275

3867 včetně 1362 zběhů

Celkem

20 563

9137

Letouny

23

28 (polovina letectva)

Tanky

139*

72

Vozidla bojová

108*

30

Vozidla ostatní

1399*

90

*) Z přehledu není zcela jasné, zda jsou v něm zahrnuty také ztráty výzbroje sovětských, kubánských a jemenských vojsk bojujících na straně Etiopie.