Jaroslav Rošický a Evžen Rošický. Otec prvorepublikový armádní důstojník, syn slavný atlet. Otec pravičák a syn levičák. V době nacistické okupace údajně vyslechly úřady jejich telefonát, v němž měli oba schvalovat atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Jakkoli životem kráčeli rozličnými cestami, zemřeli společně v jeden den – 25. června 1942 na Kobyliské střelnici.
Gestapo zatklo oba Rošické 18. června 1942. Informaci o údajném telefonátu však jejich přátelé nevěřili. Syn s otcem totiž kvůli vzájemným, dlouhotrvajícím neshodám mluvil pouze sporadicky. Nehledě na to, že odposlouchávání telefonátů nebylo za okupace snadné. Evžena Rošického sebrali v jeho bytě a zatčení zřejmě neproběhlo dramaticky. Na psacím stole mohl nechat vzkaz své matce.
Maminko, odešel jsem s dvěma pány od gestapa. Líbá Tě Evžen, napsal tužkou na druhou stranu rozepsaného rukopisu.
Podrobnosti o Jaroslavově zatčení nebyly známy.
Evžena vyslýchali v Pečkárně, poté ho věznili na Pankráci a už za týden, 25. června 1942, ho na střelnici v Praze-Kobylisích spolu s otcem popravili. Ve zprávě ČTK toho dne stálo, že „Rošický Jaroslav, majitel obchodu, a Rošický Evžen, redaktor, byli rozsudkem stanného soudu v Praze odsouzeni k smrti zastřelením“.
Muž „října 1918“
Jaroslav Rošický (19. 9. 1884–25. 6. 1942) pocházel z chudé polské šlechty a po absolvování důstojnické školy sloužil v rakousko-uherské armádě. Během 1. světové války bojoval v Rusku a učil na pražské vojenské kadetce. Když pochopil, že je éra c. a k. monarchie u konce, vstoupil do Maffie, organizace sjednocující protirakouský odboj. A protože se ve správnou dobu ocitl na správném místě, stal se po vzniku republiky generálním inspektorem československé armády. Novou vojenskou kariéru zahájil coby kapitán slibně: 28. října 1918 vyhlásil na Staroměstském náměstí vznik Československé republiky. Počátkem roku 1919 velel jednotce, jež se v Chebu zmocnila německých vojenských letadel. Šlo o odvážnou akci na sice nepřátelském, ale nikoli cizím území. Němečtí obyvatelé tzv. Deutsch-Böhmen se chtěli totiž připojit k Německu, což nebylo reálné. Německé letouny na československém území byly tudíž kořistí naší armády. Na to však německá rozvědka nezapomněla a je možné, byť přímé důkazy neexistují, že si své účty s Jaroslavem Rošickým vyřídila právě za heydrichiády. Ale to poněkud předbíháme… Ve dvacátých letech minulého století důstojníka Rošického čekal podobný osud jako mnohé kolegy. Zapojili se sice do událostí 28. října 1918, ale záhy – na rozdíl od československých legionářů – neuspěli v „boji o historické zásluhy“. Důvod? Sloužili Rakousko-Uhersku. A tak Jaroslav Rošický, byť byl po akci v Chebu povýšen na majora, opustil armádu s pocitem křivdy a věnoval se obchodu.
Atlet a novinář
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
