nahoru

Jedna z nejparadoxnějších postav historie: Odpůrce trestu smrti Robespierre nechal popravit tisíce lidí

red 11. června 2022 • 11:00

Maximilien Robespierre je jednou z nejparadoxnějších postav historie. Sám vychován humanistickými ideály, velký odpůrce trestu smrti, a během Velké francouzské revoluce se právě on postavil do čela jakobínského teroru, který tisíce lidí posílal pod gilotinu, včetně jeho nejbližších přátel. Jeho příběh, plný bizarních revolučních nápadů – jako na nový kalendář, nový způsob počítání času nebo nového náboženství – najdete v nové epizodě Životů slavných. 

Osobní život Maximiliena Robespierra, na rozdíl od mnoha jiných historických velikánů, není nijak šťavnatý. Byl to v podstatě suchopárný právník, ovšem s velmi vyvinutým citem pro sociální spravedlnost. Během francouzské revoluce mu přezdívali „Neúplatný“, protože se nezdálo, že by jeho ideály „volnost – rovnost – bratrství“ mohly narušit jakékoliv pozemské statky. I když se postupně stal nejmocnějším mužem v zemi a rozhodoval o bytí a nebytí, stále žil prostým životem v jednopokojovém přístavku ve dvoře běžného pařížského domu, o ženy se nikdy příliš nezajímal, takže ani milostné aféry žádné neměl. Soustředil se pouze a jedině na politiku revoluce – té věnoval veškerou svou energii.

Ve všech parlamentech, ve kterých zasedal, přednesl přes 600 projevů – to je skoro každý den jeden. To on také prosadil mnohé dodnes kladně přijímané věci – například zrušení otroctví (které však platilo jen pro kontinentální Francii, a ne pro kolonie), rovnost pro Židy či volební právo, podle kterého se začaly obsazovat všechny veřejné funkce v zemi. Ale revoluční vláda jakobínů nakonec zavedla výdobytky, které jsou z dnešního pohledu až příliš revoluční nebo možná i trochu úsměvné. Například nové počítání času, které nebude mít už nic společného s křesťanstvím. 

V říjnu 1793 revoluční Konvent odhlasoval, že rok nula není narození Krista, ale vyhlášení francouzské republiky 24. listopadu 1792, takže Francie se rázem ocitla v roce 1. Rok měl mít dvanáct stejně dlouhých měsíců po třiceti dnech. Zbývalo ještě pět dnů, ty byly vloženy na konec roku jako dodatkové dny (jours complémentaires). Byly zrušeny sedmidenní týdny (zvlášť byla trnem v oku křesťanská neděle, den bohoslužeb), odteď měly být týdny desetidenní, a měly tak být tři v měsíci. Vše bylo totiž nově podřízeno desítkové soustavě. Den měl mít deset hodin, každá hodina 100 minut a každá minuta 100 sekund. Názvy dnů i měsíců neměly mít jména, ale jen čísla, ale to by bylo nepraktické, neboť například datum 5. dne 2. dekády 3. měsíce 2. roku poskytovalo dosti zmatenou časovou orientaci. Proto nakonec došlo k alespoň částečnému pojmenování: dny se jmenovaly jen řadovou číslovkou (tedy „první, druhý... desátý“), měsíce ale dostaly pořádná jména odvozená podle počasí nebo zemědělských událostí. 

Názvy měsíců v roce

         název               překlad

1.      Vendémiaire  vinobraní

2.      Brumaire        mlhavý

3.      Frimaire          mrazivý

4.      Nivôse             sněhový

5.      Pluviôse          deštivý

6.      Ventôse           větrný

7.      Germinal         klíčení, pučení

9.      Prairial             pastevecký

10.    Messidor         sklizňový

11.    Thermidor       horký

12.    Fructidor         ovocný

Druhou obří změnou, kterou jakobíni zavedli, byla kompletní změna náboženství. Křesťanství se stalo nepřijatelným hned na začátku revoluce, církev musela odevzdat státu své (obří) majetky, byly rušeny kláštery a kostely, ze kterých se stávaly např. skladiště. Nejradikálnější jakobíni (tzv. Hebértisté) prosadili nahrazení křesťanství ateistickým systémem, tzv. Kultem Rozumu. Všechny kostely a synagogy ve Francii byly změněny na „chrámy rozumu“, křesťanské oltáře na oltáře „svobody“, na dveře katedrál byl vytesán nápis „K filosofii!“ Obřady trvaly několik hodin a skončily uctíváním „bohyně rozumu“, která byla představována herečkou. To se ale Robespierrovi příčilo, a tak tento Kult zakázal a zavedl svůj vlastní, který nazval Kult Nejvyšší bytosti. Základními principy kultu Nejvyšší Bytosti byla víra v božstvo a v nesmrtelnost lidské duše. Robespierre viděl v náboženství především „společensky užitečný“ prostředek „stálého připomínání spravedlnosti“ ve společnosti.

Jak revoluční počítání času, tak Kult Nejvyšší bytosti, zrušil po svém uchopení moci Napoleon. Příběh Maximilena Robespierra a jeho šílené vlády sledujte v další epizodě Životů slavných.

red




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.