V těchto dnech si připomínáme konec 2. světové války v Evropě a osvobození českých zemí od nacistické okupace. Vražedné panství Hitlerovy Třetí říše nad Čechami a Moravou trvalo přes šest let, a když k tomu přičteme období po záboru Sudet na podzim 1938, tak to bylo ještě o další půlrok více. K rozpadu Československa na konci 30. let nedošlo jen kvůli agresivní německé diplomacii a militarismu, svůj podíl na tom měla i zločinná aktivita řady lidí. Mezi nejznámější z nich nepochybně patřil Konrad Henlein. Od jeho narození dnes uplynulo 124 let.
Konrad Ernst Eduard Henlein se narodil 6. května 1898 v Maffersdorfu (nyní Vratislavice nad Nisou) do smíšené německo-české rodiny. Jeho otec Konrad, bankovní úředník, byl Němec, matka Hedwiga (rozená Dvořáčková) byla Češka. Po absolvování obchodní akademie v Jablonci nad Nisou se v roce 1916 osmnáctiletý Konrad Henlein přihlásil do armády. Během první světové války byl na italské frontě zajat a domů se vrátil až v srpnu 1919. Poté nastoupil do otcových šlépějí a stal se bankovním úředníkem. Nejprve působil v České obchodní bance v Jablonci nad Nisou, odkud však brzy přešel do Kreditanstalt der Deutschen.
Nicméně o šest let později se Henlein odstěhoval do Aše, kde začal působit jako učitel tělocviku. Přerod z bankovního úředníka na tělocvikáře nebyl náhodný. Již od roku 1923 byl totiž velmi aktivní v turnerském hnutí, kde se stal vzdělavatelem mládeže ještědsko-jizerské turnerské župy. Pro úplnost dodejme, že Německý turnerský svaz bylo tělocvičné sdružení, ve kterém byl kladen důraz nejen na sport a zdatnost, ale byl též považován za symbol němectví a německé pospolitosti. Po svém příchodu do Aše se Henlein seznámil s dcerou kavárníka Emmou Luisou Geyerovou, se kterou se v roce 1926 oženil. Společně měli pět dětí.
V Aši se ve svých názorech Konrad Henlein začal čím dál častěji profilovat jako hrdý německý vlastenec a ve stejném duchu vzdělával i mládež. Díky své činnosti a zápalu byl Henlein v nejzápadnějším cípu republiky populární osobností, a tak se rozhodl založit ústřední turnerskou školu. Logickým posunem pak byl vstup do politiky.
Již v roce 1933 se Konrad Henlein ujal vedení Sudetoněmecké vlastenecké fronty (později politické strany SdP), zastřešující sudetoněmecké politické organizace. Postupně získává velkou podporu od pohlavárů v sousední Hitlerově Říši a díky kontaktům na politiky ze západu dokáže téma sudetských Němců přetavit v mezinárodní otázku. Pro úplnost dodejme, že Henlein zpočátku nepatřil k radikálům, k nacismu se nehlásil a usiloval pouze o autonomii pro Sudetské Němce. Později se ale od těchto svých postojů distancoval a označil je za pouhou taktiku. Nicméně na československou politiku vytvářel stupňující tlak a v jednu dobu dokonce prohlašoval, že má ambici se stát novým československým prezidentem.
V srpnu roku 1935 se Henlein setkal s Adolfem Hitlerem a započal tak nejaktivnější období své politické kariéry. Sudetoněmecká strana totiž v květnu téhož roku vyhrála volby (samotný Henlein přitom vůbec nekandidoval) před druhými agrárníky o výrazných sedm procent. Henleinovy snahy o vstup do vlády narazily na odpor českých stran. SdP proto zůstala v opozici, hlavním mluvčím strany se v Národním shromáždění stal později neméně neblaze proslulý Karl Hermann Frank. Taktika však zatím byla taková, že SdP se navenek musela tvářit jako demokratická strana, ale propojení s německou NSDAP už bylo jasné nejen ideologicky, ale také finančně.
Skutečně otevřeným a hlavně naprosto poslušným stoupencem Hitlera se Konrad Henlein stal až v roce 1937, kdy radikální křídlo SdP vedené K. H. Frankem získalo převahu a Henlein nechtěl zůstat stát stranou. Henlein se sešel s Adolfem Hitlerem a přislíbil mu absolutní věrnost. Společně formulovali taktiku „vždy žádat víc, než je možné splnit“, kterou se pak SdP řídila až do rozbití Československa. Protože koaliční vláda začátkem roku 1937 veřejně vyhlásila program odstranění veškeré diskriminace Němců a začala připravovat různá opatření k dosažení úplné rovnosti, musela SdP ve své rétorice stále přitvrzovat. Zároveň šlo o čas, protože Hitler nechtěl vzhledem k rychlému pokračování pevnostních staveb likvidaci Československa odkládat.
I když československá vláda pod německým tlakem plnila maximum toho, co bylo možné, mezi 13. a 15. zářím 1938 se henleinovci pokoušeli získat některé oblasti silou a se zbraní v ruce. Útok byl potlačen celníky a četníky a Henlein zmizel s ostatními do Německa. SdP byla 15. září postavena mimo zákon. Problém byl, že už nebylo jak na vládu tlačit a mohlo by přijít uklidnění situace mezi Čechy a Němci. To si však Hitler nepřál.
Proto i v „dočasném vyhnanství“ Henlein organizoval dobrovolnickou vojenskou skupinu tzv. Freikorps, která do Česka podnikala ozbrojené vpády. Tyto vpády byly pověstné svou krutostí. Během nich se těmto diverzantům podařilo získat okres kolem Aše ještě týden před Mnichovskou dohodou. Československá vláda se obávala, že se jedná o provokace, které měly vyvolat válku. Proto Aš zanechala bez další obrany Němcům.
Po Mnichovské dohodě uzavřené z 29. na 30. září 1938 se Henlein vrátil a společně s Hitlerem projel územím, které dle diktátu čtyř mocností muselo Československo postoupit Německu. Po 15. březnu 1939 byl šéfem civilní správy okupačních vojsk a v září 1939 stanul v čele sudetské župy jako říšský místodržící se sídlem v Liberci. Tuto funkci zastával až do konce války. Měl sice jen omezenou moc, přesto byl osobně zodpovědný za likvidaci Židů, ale také odpůrců nacistů na území Sudet.
O poslední „kousek“ se Konrad Henlein pokusil v samotném závěru války. Dne 7. května 1945 odjel z Liberce vyjednávat s Američany. Chtěl se mimo jiné pokusit o uznání Mnichovské smlouvy (přestože v tu dobu již byla anulována jak ze strany Velké Británie, Francie, tak i Itálie). Podařilo se mu dokonce dostat až na území osvobozené americkou armádou, kde však byl u Lokte zajat, vyslýchán a uvězněn v Plzni.
Když zjistil, že s ním nikdo jednat nehodlá a že je považován za válečného zločince, podřezal si časně ráno 10. května žíly sklem z rozbitých brýlí a následně zemřel. Pohřben byl v neoznačeném hrobě v Plzni. V dokumentech Mezinárodního trestního tribunálu v Norimberku, který se konal po válce, je Henlein označován za válečného zločince. Je to docela paradoxní, ale na oficiálních stránkách statutárního města Liberec Konrad Henlein stále figuruje v seznamu „Čestní občané města Liberec 1853–1939“. Toto ocenění mu bylo uděleno 31. ledna 1939 „za sjednocení sudetských Němců a jejich přičlenění k Velkoněmecké říši“.
