Aljaška je se svojí rozlohou 1,718 milionu kilometrů čtverečních největším státem v rámci Spojených států amerických. Plnohodnotnou součástí unie (jakožto 49. stát USA) se stala 3. ledna 1959. Do držení USA však Aljaška přešla mnohem dříve, a to za dnes již legendárních okolností: před 155 lety ji Američanům prodal ruský car. Co prodal, doslova jim ji vnutil a jeho emisar musel kvůli ní americké zákonodárce hojně uplácet.
Píše se sobota 30. března 1867. Jsou čtyři hodiny ráno a ve Washingtonu dochází k podpisu dohody, která mění významným způsobem mapu světa. Ve hře není nějaký ostrůvek či kus prérie, ale obrovský kus země, který je v tu dobu takřka pustý, neobydlený a především nehostinný. Tehdy se mu říkalo Ruská Amerika. Signatáři dohody jsou americký ministr zahraničí William Seward a vyslanec ruského cara Eduard de Stoeckl.
Ve smlouvě stojí, že Američané kupují od ruského cara území o rozloze 1,518 milionu kilometrů čtverečních a zaplatí za to 7,2 milionu tehdejších amerických dolarů. Jeden kilometr čtvereční tak stojí něco málo přes 4 dolary. Přestože v dnešních cenách je hodnota plnění tohoto kontraktu mnohonásobně vyšší, i tak jde o pakatel.
V době koupi Aljašky, která později proslula zlatou horečkou a byla na ní objevena obrovská naleziště ropy, se však na tento kšeft nahlíželo úplně jinak. V Americe se zvedal prudký odpor proti koupi tohoto nehostinného území. Prodeji Aljašky se v dobovém tisku dostalo přezdívek jako „Sewardovo šílenství“ či „Nejhorší obchod století“ a odpor k tomuto kroku byl tak silný, že Kongres nechtěl smlouvu ratifikovat. Ruský vyslanec de Stoeckl musel americké kongresmany doslova prosit a především uplácet, aby toto území koupili.
Dnes tento krok při vědomí obrovského bohatství Aljašky a na druhé straně koloniální rozpínavosti Ruska vypadá jako nepochopitelné sci-fi. Ale tehdy byla úplně jiná doba a okolnosti. A navíc by se o skutečném vlastnictví Aljašky ze strany Ruska by dalo diskutovat. Pro úplnost totiž musíme dodat, že první Evropané prozkoumali pobřeží Aljašky až ve 30. letech 18. století a byli to především Rusové. Ti zde na konci 18. století založili první osady a celý region se fakticky stal součástí Ruska. Dodejme, že takzvanou Ruskou Ameriku založil dánský mořeplavec v ruských službách Vitus Bering.
Ale zpět k příběhu celého obchodu. Ruská říše na tom byla po porážce v Krymské válce 1856 finančně mizerně. Carské impérium nemělo peníze a zřejmě to poslední, co ho zajímalo, bylo udržování spojení se „svou“ državou na severu Ameriky. Další okolnosti byly neméně vážné. Bylo například jasné, že mnohem silnější britské loďstvo by jim mohlo přetnout cesty a odříznout je od Aljašky. Vedle toho na sever Kanady přicházelo stále více osadníků. Bylo jen otázkou času, kdy vkročí na Aljašku. Nově vznikající americké velmoci se báli i samotní Rusové. Vládci USA už totiž vyhlásili, že celý kontinent patří Američanům. A tak Rusko přišlo na pragmatický tah: prodat to „opuštěné a bezcenné“ území Americe dřív, než si ho nějaká jiná země vezme sama.
Nakonec se vše povedlo. Vyslanec ruského cara Eduard de Stoeckl uplácel, jak mohl, a kongresmani prodej posvětili. Car Alexandr II. byl radostí celý bez sebe a vyplatil de Stoecklovi jako prémii 25 tisíc dolarů a udělil mu doživotní rentu 6000 dolarů ročně. Traduje se, že nenasytný diplomat si ji vybíral až do svých 88 let. Zakoupené území pak Američané nazvali Aljaškou. Z původního označení „Department of Alaska“ se postupně stalo „District of Alaska“, poté „Alaska Territory“ a v roce 1959 za vlády prezidenta Dwighta Davida Eisenhowera se Aljaška změnila na 49. stát USA.
