Komunisté vždy zdůrazňovali, že 25. února 1948 získali v Československu moc demokratickou cestou. Historik Prokop Tomek, jenž se obdobím nesvobody dlouhodobě zabývá, s tím nesouhlasí a vysvětluje, jak to tehdy bylo. Hrozilo ale také, že sovětské jednotky v únoru 1948 obsadí Československo, nebo Klement Gottwald jenom blufoval, když tím prezidentu Benešovi vyhrožoval?
V pátek 20. února 1948 podalo dvanáct ministrů tří vládních stran demisi. Bezprostředním důvodem bylo, že ministr vnitra Václav Nosek odvolal nekomunistické policejní ředitele a dosadil místo nich komunisty. Usnesení vlády z 13. února 1948, na jehož základě se měli propuštění ředitelé vrátit do svých funkcí, pak Nosek ignoroval. Ve vládě bylo tehdy devět komunistů, čtyři národní socialisté, čtyři lidovci, čtyři zástupci slovenské Demokratické strany, tři sociální demokraté a dva nestraníci. Ministry z Československé strany národně socialistické, Československé strany lidové a Demokratické strany znepokojovala situace v bezpečnostním aparátu země už delší dobu. Scénář následujících dnů se zdál jasný – prezident Edvard Beneš jejich demisi nepřijme, vznikne úřednická vláda a budou vypsány předčasné volby. Všechno ale bylo jinak…
Předseda vlády Klement Gottwald ve svém projevu 25. února 1948 prohlásí: „Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. Současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy přesně tak, jak byly podány, přijal. Soudruzi, soudružky, dekrety jak propouštěcí, tak i jmenovací jsou panem prezidentem podepsány a za chvíli budou mnou kontrasignovány. Pan prezident, kterému rozhodování o tomto návrhu nepřišlo lehko … věc uvážil a rozvážil. … uznal nutnost a nezbytnost takového opatření …, poněvadž viděl, že to bylo přání, vůle a hlas lidu. … Jednota našeho lidu, jednota dělnické třídy, jednota dělníků, rolníků, živnostníků a inteligence to byla, která našemu národu dala dostatek sil, aby v zárodku, během několika málo dnů zmařil úklady a spiknutí reakce. Nyní, kdy útok reakce je odražen, vrátíme se opět ke své práci, ke své budovatelské práci, ke své práci na splnění dvouletky, která … nebude rušena rozvratnickými a sabotážnickými živly.“
Co únorovým událostem předcházelo? Jak je možné, že Klement Gottwald měl takový přehled o krocích politických oponentů? Jakou roli v tom sehrál evidenční odbor ÚV KSČ? Zasáhly do dění také sovětské zpravodajské služby? Proč prezident Edvard Beneš ustoupil a demisi přijal? Opravdu hrozila občanská válka a sovětská intervence? Nejen na tyto otázky odpovídá historik Prokop Tomek.
