Prvního ledna 1922 vstoupil v platnost zákon přijatý 6. února 1920, jenž k Praze přidružil třicet osm obcí a osad včetně tehdejšího čtvrtého největšího města v republice – Královských Vinohrad. Mezi pražskými nováčky nechyběl ani honosný Karlín, který pražskému vábení také dlouho odolával, průmyslový Smíchov a dělnický Žižkov. Vznikla Velká Praha.
Cesta k přijetí zákona o Velké Praze byla lemovaná desítkami let jednání a dohadů. Rozšíření města bránily mimo jiné rozdílně vysoké domovní a potravinové daně či poplatky za psy. Místní samosprávy pak pochopitelně nechtěly „Praze“ předat své rozhodovací pravomoci, poukazovaly na to, že pražský centralismus je v rozporu s českými národními zájmy.
Hradčany, Malá Strana, Staré Město a Nové Město se oficiálně spojily v Královské hlavní město Praha 12. února 1784. S rozšířením hlavního města se počítalo od roku 1849 – pamatoval na to pražský obecní řád –, tehdy však námluvy s Karlínem a Smíchovem neproběhly úspěšně, Praha dostala košem. V roce 1850 k Praze přibyl pouze Josefov. Vyšehrad se svou žádostí o připojení k Praze nepochodil, součástí hlavního města se stal až o třicet let později podobně jako Holešovice-Bubny.
V osmdesátých letech devatenáctého století si sňatek z rozumu kvůli zavedení vody a plynu rozmyslely Královské Vinohrady, Žižkov, Smíchov a Karlín. Na Vinohradech si v roce 1882 totiž postavili vlastní vodárnu.
Pražské plány
K plánům o budoucnosti města bývá zapotřebí plán přesný. Vytvoření toho pražského nařídil v únoru 1812 císař František I. Autorem prvního plánu Prahy na geodetickém základu byl rakouský důstojník Josef Jüttner, jenž o rok dříve zakreslil trigonometrickou síť metropole. Antonín Langweil z Univerzitní knihovny pražského Klementina Jüttnerův plán ve třicátých letech devatenáctého století použil při tvorbě svého precizního modelu tehdejší Prahy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
