Před 419 lety se narodil Otto von Guericke, německý přírodovědec, fyzik, politik a esoterik, který se zabýval nejen vakuem. Životní příběh tohoto magdeburského génia, který na sebe strhl pozornost excentrickými pokusy i první paleontologickou rekonstrukcí, je nekonečnou inspirací. Stejně jako jeho filozofické úvahy o Ničem.
„Všechno je v Ničem, a kdyby Bůh chtěl shrnout stavbu světa, který stvořil do Ničeho, nezůstalo by na svém místě nic jiného než Nic,“ začíná slavný citát kontroverzního vědce, který se narodil pravděpodobně 20. listopadu (uvádí se i datum 12. a 30. listopadu) roku 1602 na území zemského hlavního města německé spolkové země Sasko-Anhaltsko, Magdeburgu.
Jelikož většinu svého života prožil během třicetileté války, bylo s podivem, že se nakonec dočkal velmi požehnaného věku. Díky tomu, že jeho rodina byla poměrně dobře situovaná, mohl od mládí studovat a cestovat po Evropě. Po studiích na univerzitě v Lipsku se přesunul do Helmstedtu a do Jeny, aby svá studia nakonec dokončil v relativním bezpečí nizozemského Leidenu, který ležel stranou od tehdejších krvavých válečných bojů.
Domov v plamenech
To se bohužel nedalo říct o jeho rodišti, kam se roku 1626 z cest a studií vrátil. V roce 1631 byl protestantský Magdeburg obležen vojsky maršála Tillyho, která jej po několika týdnech dobyla a vyplenila. Z 30 tisíc původních obyvatel přežili jen ti, kteří se ukryli v místní katedrále. Guericke byl naštěstí mezi nimi.
„Protože Nestvořené je to, jehož počátek nepředchází. Nic obsahuje všechny věci. Je vzácnější než zlato, bez počátku a konce, radostnější než vjem štědrého světla, vznešenější než krev králů, srovnatelné s nebesy, vyšší než hvězdy, mocnější než úder blesku, dokonalé a požehnané v každém směru,“ pokračuje jeho známý citát, kterým se během svého života musel pravděpodobně mnohokrát utěšovat.
Existence Ničeho
Pokusy a vynálezy té doby na sebe přirozeně navazovaly. Torriccelův barometr, Boylův zákon, Pascallovy exemplární úvahy. Všechny se ale točily spíš kolem tlaku vzduchu. Nikdo se nezabýval oním prázdnem, které vzniká ve skleněné trubičce nad rtuťovým sloupcem barometru. Ostatně ono NIC podle dosavadních výzkumů zkrátka neexistovalo. Jenže právě jeho existenci se Guericke rozhodl prokázat.
Cesta k vakuu
Guericke vynalezl pístovou vývěvu, jejíž pomocí se snažil nejprve odčerpat vzduch z dřevěného sudu. To ale nebylo možné, protože póry ve dřevě vzduch neustále propouštěly. Když ponořil sud do většího sudu naplněného vodou, vnikala mu tam zase voda. Pak se mu sice podařilo sud dobře utěsnit, ale při vysávání se silou vakua celý zbortil dovnitř. Ačkoliv již to byl zřejmý a dostatečný důkaz existence atmosférického tlaku, jeho odpůrci považovali pokusy za krach. A tak Guericke začal čerpat vodu z kovové koule, kde ono Nic konečně zůstalo!
„Nic vždy inspiruje. Kde je nic, tam ztrácejí práva všichni králové. Nic je beze všeho zla. Podle Joba se Země vznáší nad Ničím. Nic je mimo svět. Nic je všude. Říkají, že vakuum je Nic; a říkají, že imaginární prostor – a prostor sám – je Nic,“ píše ve svých pamětech.
Zrození génia
Nejznámější experiment předvedl Otto von Guericke v roce 1650 v Magdeburgu. Spojil tehdy dvě kovové polokoule, mezi které vložil kožené těsnění. Pumpou pak vyčerpal přes ventil vzduch z vnitřku polokoulí a ty se tlakem okolního vzduchu přitiskly k sobě. Ani 16 koní zapřažených po osmi ke každé z nich v opačných směrech je od sebe nedokázalo oddělit. To se podařilo, až když Guericke do koule opět napustil vzduch.
Cirkusová čísla
Jakou silou se vzduch ve vzduchoprázdnu projevuje, předváděl Guericke na mnoha královských dvorech i na veřejnosti. Někteří jej měli za šarlatána a iluzionistu, jiní jeho fyzikálním pokusům uvěřili. Renesanční Guericke stál každopádně u objevu dalších úkazů, které popsal ve své několikasvazkové knize „Experimenta Nova“.
Až do roku 1678 vykonával Guericke funkci starosty svého rodného města, o jehož znovuzrození se celý život snažil. Když zde začal roku 1681 řádit mor, utekl i s rodinou do Hamburku, kde o pět let později zemřel.
Duha a jednorožci
Kromě mnoha fyzikálních pokusů stojí Guericke také za první paleontologickou rekonstrukcí. Tedy s trochou nadsázky. Z údajně prehistorických kostí nalezených u Zeunickenbergu totiž sestrojil kostru jednorožce. Bylo to velmi podivné monstrum. Mělo jen přední končetiny a namísto zadních jakési kolečko. Kouzla a čáry si holt s exaktní vědou někdy příliš nezadají. Jak jinak by na počátku seriózní vědy mohla stát rekonstrukce bájného zvířete?
