Otázka, zda byla Jelizaveta Alexejevna, známá jako Fräulein Frank, Madame Trémouille nebo kněžna Tarakanovová, skutečně dcerou knížete Alexeje Razumovského a carevny Alžběty Ruské, nebo šlo o podvodnici, případně osobu duševně chorou, zůstává dosud nezodpovězená. Její příběh ale nepřestává fascinovat.
Narodila se pravděpodobně kolem roku 1745, přičemž místo jejího narození zůstává dodnes nejisté, protože existovalo několik jeho variant. Svůj strhující příběh totiž během života sama několikrát dobarvila a upravila.
Nejčastěji tvrdila, že se narodila v Petrohradě v roce 1753 a poté byla odvezena do Persie, kde vyrůstala v domě tamního šlechtice. Dostalo se jí vzdělání a jeden z učitelů překvapivě odhalil její „pravý“ původ. Tvrdil, že je nelegitimní dcerou carevny Alžběty Petrovny a jejího oblíbence, hraběte Alexeje G. Razumovského.
Samozvanná princezna
V dospělosti Rusko opustila a zavítala do mnoha míst západní Evropy, kde pohádky o svém urozeném původu mistrně rozvíjela. Svým vyprávěním zaujala elitní kruhy v Paříži, Německu, Polsku i Itálii. Ne náhodou byla těmto aristokratům často zároveň vláda Kateřiny Veliké trnem v oku a nebohou „princeznu“ i proto štědře podporovali.
V Paříži se dostala mezi tamní smetánku a dokonce obdržela několik nabídek k sňatku. Garde jí tou dobou dělali dva němečtí baroni. Jeden o sobě tvrdil, že je její příbuzný, druhý působil jako jakýsi osobní tajemník. Když vyšlo najevo, že z jejich žil modrá krev nikdy kapat nebude, a navíc se topí v dluzích, přestěhovala se do Benátek, kde se díky své výřečnosti i půvabu opět propracovala do vysokých šlechtických kruhů.
Spadla klec
Jenže v toskánském Livornu podlehla kouzlu knížete Alexeje Orlova, který jí sliboval podporu i sňatek. Šlápla ovšem do pasti. Orlova totiž vyslala sama carevna Kateřina II., aby ji jako falešnou princeznu a případnou iniciátorku proticarského spiknutí vyhledal a přivedl zpět do Ruska.
A pohádky byl konec
První výslech falešné aristokratky se konal 26. května roku 1775. Údajných „Devět otázek“, na které musela odpovědět, vypracovala sama carevna a celý výslech probíhal ve francouzštině. Kateřina si uvědomila, že tuto ženu nic nepřesvědčí o tom, aby od svých historek upustila a vzdala se nároku na císařský trůn, a proto ji nařídila doživotně uvěznit.
Princezna, která nikdy neodhalila svou pravou identitu, zemřela ve své cele v prosinci téhož roku, kde pravděpodobně podlehla tuberkulóze. Byla pohřbena bez obřadu na pevnostním hřbitově.
Její dramatický příběh a hrdé držení těla se staly předmětem mnoha knih, filmů, divadelních her a především pak slavného obrazu Konstantina Flavitského.
Ačkoliv bývá už i historiky označována jako „princezna Tarakanovova“, za svého života tak známa nebyla. Příjmení Tarakanovova je odvozeno z ruského slova šváb. Dostala jej údajně až díky umělcům, kteří se jejím příběhem nechali inspirovat. Její rodiště a skutečné jméno jsou stále zahaleny rouškou tajemství, a tak dál přežívá jako jedna z romantických legend starého Ruska.
