Anežka Bernauerová (německy Agnes Bernauer) se narodila v roce 1410 jako dcera lazebníka Kašpara Bernauera. V pamětech se o ní píše jako o nadpozemsky krásné, plavovlasé a modrooké dívce s průsvitnou pletí, která Albrechta III. osudově okouzlila již během jejich prvního náhodného setkání. Stala se jeho milenkou a na krátký čas pravděpodobně i manželkou, byť chudou a neurozenou.
Syn bavorského vévody Arnošta z rodu ů a jeho manželky Alžběty, dcery milánského vévody Bernaba Viscontiho, měl jediné poslání. Udržet rodovou linii a zajistit pokračovatele mocného rodu. K tomu mu měl dopomoci sňatek s neméně urozenou šlechtičnou.
Z předem domluvené svatby s dcerou würtemberského vévody však náhle sešlo, protože dívka se rozhodla pro jiného šlechtice, a navíc mladý Albrecht měl již tou dobou rozjetý románek s jistou lazebnicí, kterou potkal na jezdeckých závodech, a v němž hodlal pokračovat.
Pohádka s hořkým koncem
Zamilovaný Albrecht nedbal výhrůžek svého otce a z tajné milenky udělal svou oficiální družku. Zda si ji vzal za manželku, nelze s jistotou potvrdit, ale prameny udávají, že je to velmi pravděpodobné.
Otec Albrechta se tak bál toho, že z jejich lásky vzejde potomek a rod Wittelbachů tak bude navždy pošpiněn nečistou, neurozenou krví, že se rozhodl k nejhoršímu možnému řešení.
Využil chvíle, kdy jeho syn bude na cestách, usvědčil svou nenáviděnou snachu z čarodějnictví a nechal odsoudit k popravě utopením. Než se Albrecht vrátil, jeho milovaná zahynula v Dunaji nedaleko Straubingu.
Zpátky domů
Zdrcený Albrecht začal okamžitě zbrojit proti svému otci a země se začala otřásat v základech. Silný rodinný rozpor, který by mohl vyústit až v občanskou válku, se údajně snažil usmířit sám císař Zikmund Lucemburský.
Po několika měsících se situace uklidnila a Albrecht se vrátil domů. Jeho otec nechal jako projev smíření a úcty k jeho milované ženě postavit kapli zasvěcenou Anežce. Dominoval jí náhrobek z červeného mramoru s ležící dívkou v životní velikosti.
Poslušný synek
Truchlení rychle přešlo a Albrecht se ještě téhož roku oženil s vévodkyní Annou Brunšvickou, s níž počal deset dětí. Po otcově smrti se stal jeho právoplatným nástupcem a silným politickým hráčem. V roce 1440 se údajně mohl stát českým králem, ale nabídku odmítl.
Jestli žila jeho milovaná Anežce dál v jeho srdci, je otázkou. Každopádně jako múza a mučednice přežívá v námětech umělců už víc než pět set let.
