Začátkem června uplynulo 375 let od narození dámy, která změnila nejen univerzitní dějiny. Jako vůbec první žena se stala prezidentkou benátské vědecké společnosti Accademia dei Pacifici a získala doktorský titul. Její úspěšná akademická kariéra jí ke šťastnému životu ale příliš platná nebyla.
Nemanželská dcera chudé venkovanky Zanetty Boniové a jednoho z nejvýznamnějších Benátčanů své doby Giovanniho Battisty Cornara Piscopia přišla na svět jako třetí v pořadí. Když se jejím rodičům narodilo páté společné dítě, rozhodl se otec k překvapení všech, že si svou neurozenou milenku vezme za manželku a všem svým dosud dobře utajovaným dětem dopřeje nejlepší možné vzdělání.
Raději knihu
Zaplatil jim domácího učitele a dal jim k dispozici rozsáhlou knihovnu po dědovi, která sloužila i největším učencům své doby. Malé Eleně se tak otevřel svět, o kterém dosud neměla ani ponětí. Rychle se naučila číst i psát a její nadání pro studium brzy zaujalo všechny kolem.
Odmítla celou řadu nápadníků a před manželstvím dala přednost jazykům. Osvojila si latinu, řečtinu, angličtinu, francouzštinu, španělštinu, hebrejštinu, arabštinu i aramejštinu, a aby pro své další vzdělávání měla dost času a prostoru, stala se v devatenácti letech řeholnicí benediktinského řádu v Padově. Tam se seznámila se studiem filozofie, teologie a matematiky.
Když se Elenin otec stal Prokurátorem sv. Marka, což byl nejvyšší titul v Benátské republice, doporučil své dceři, která jej svým zájmem upřímně dojímala, studium na univerzitě.
Dámský hec
Už samotný fakt, že jako žena začala studovat na univerzitě v Padově, byl víc než kontroverzní. Když pak kolegium rozhodlo, že jí může být udělen doktorát z teologie, strhla se bouře. Kardinál jej vetoval a sama Elena jej odmítla s argumentem, že jí vědecký titul jako ženě nepřísluší. Představa toho, že by jako držitelka titulu přednášela teologii na univerzitě, byla pokroková až příliš.
O tom, že Elena vynikala i mezi svými mužskými kolegy, nebylo pochyb. Akademické kruhy ji uznávaly a tlačily vpřed, a tak roku 1678 dostala příležitost usilovat o získání titulu z filozofie.
Zájem o její státnice byl tak ohromný, že veřejná zkouška musela být přesunuta z auly do prostorů nedaleké baziliky.
Excelentní výkon
A nezklamala. Sebe, otce ani své profesory. Obhajoba Aristotelových tezí v latině jí zabrala víc než hodinu a byla excelentní. Vysloužila si nejen uznání všech zúčastněných, ale také tradiční prsten, hermelínovou perelínu a vavřínovou korunu, které symbolizovaly fakt, že se tato mladá dáma právě stala doktorkou filozofie, a tedy první titulovanou ženou v dějinách.
Ačkoliv měla Elena Cornaro Piscopiaová celou řadu obdivovatelů, byla členkou mnoha vědeckých spolků a skupin, trpěla podlomeným zdravím a samotou. Nikdy se nevdala, nikdy neměla děti a zemřela krátce po svých 38. narozeninách na tuberkulózu.
Na dlouhých 70 let pak ženy opět studium přenechávaly spíše mužům, než si vavřínovou korunu opět na hlavu nasadila jedna z nich. Prvenství ale už navždy patří moudré a vzdělané Eleně.