Druhá světová válka přinesla sta tisíce zmařených životů, velký podíl na tom mely především nacistické koncentrační tábory. Plynové komory, těžká práce za nelidských podmínek a ještě kruté chování dozorců a dozorkyň. Jednou z nich byla mladá a zdánlivě křehká dívka Irma Grese. Ta se ale změnila a patřil k těm nejhorším, za své činy dostala spravedlivý trest, 13. prosince 1945 byla popravena.
Narodila se 7. října 1923 ve Wrechenu, poválečné Německo nebylo nejlepším místem na výchovu dětí, přesto měla Irma další čtyři sourozence. Otec Alfred pracoval jako dělník v tamní mlékárně. Irmino dětství poznamenala sebevražda matky Berty. Ta vypila kyselinu chlorovodíkovou, poté co zjistila, že ji manžel dlouhodobě podvádí. To se psal rok 1936 a v reakci na úmrtí ženy, vstoupil Alfred Grese do NSDAP.
Hádka s otcem a terč šikany
Budoucí dozorkyně se zatím protloukala životem, jak se dalo. Ve škole jí to moc nešlo, a tak se rozhodla vzdělávací proces ukončit v patnácti letech. Grese měla být údajně terčem šikany, na druhou stranu Helene Grese, Irmina sestra, později vypověděla, že sestra se vyhýbala hádkám a bitkám. „Neměla odvahu bojovat a často utíkala,“ řekla u soudu.
Mladá dívka hledala uplatnění, chtěla vstoupit do organizace Bund Deutscher Mädel, ale otec jí to zakázal. Nakonec se starala o příslušníky SS v jednom z meklenburských sanatorií. Práce jí vydržela do osmnáctých narozenin, poté se sama přihlásila do dámské výcvikové základny SS nedaleko vesnice Ravensbrück.
Po absolvování tréninku se dobrovolně přihlásila k práci v koncentračním táboře Ravensbrück. Tam si vysloužila první ostruhy a zaujala vysoká místa. Záhy ji povýšili a převeleli do Auschwitz-Birkenau. V roce 1942 působila na pozici dozorkyně, současně se ve zlém rozešla s otcem. Ten si pro dceru představoval jiné zaměstnání a Irmu vyhodil z domu.
Nacistický Romeo a Julie
Mladá a perspektivní pracovnice ale našla své vyžití v koncentračních táborech. Rok před koncem války se stala druhou nejmocnější ženou v Birkenau. Podílela si například na výběru vězňů do plynových komor. V pozdějších výpovědích někteří lidé, kteří prošli jejíma rukama, tvrdili, že vynikala především krutostí. Kombinace brutality a nevinné andělské tváře jí vynesla přezdívku „Krásné zvíře“ či „Hyena z Osvětimi“.
Irma Grese zpravidla chodila po táboře v těžkých černých holínkách, neštítila se vězně kopnout, když nedělal to, co má. Nedílnou součástí její „výbavy“ byl bič s důtkami. Ten měla nosit obalený v celofánu, aby ho mohla snadněji vyčistit od krve. Také nebylo radno jí odporovat, protože mohla kohokoliv poslat rovnou do plynové komory.
Její pole působnosti spočívalo především v prostorách sekce Birkenau, kde navázala milostný vztah s Josefem Kramerem, šéfem tábora. Údajně byla milenkou i Josefa Mengeleho, ale tato domněnka je nepotvrzená. Na konci války se šířily zvěsti o postupu nepřátelských armád, a tak Grese evakuovala řadu vězňů z Osvětimi. Celý pochod vyrazil směrem do Ravensbrücku, odtud pokračovala do Bergen-Belsenu a právě tam byla 17. dubna 1945 dopadena britskou armádou.
Schnelle!
Stala se součástí tzv. Belsenského procesu, ten proběhl v roce 1945 v německém Lüneburgu a měl za úkol potrestat zlo z koncentračních táborů. Grese stála po boku svého druha Krammera. Oba rovněž vyslechli rozsudek, který zněl: „trest smrti!“ Dozorkyně podala jako jediná odvolání, ale to bylo smeteno ze stolu.
Grese společně s další odsouzenou Johannou Bormannovou zpívala nacistické písničky. Její popravu naplánoval soud na půl desátou ráno. Jeden z britských vojáků po letech vzpomínal, jak se mladá nacistka chovala. Překvapila ho především chladnost a stručnost. Tu ostatně pocítil na vlastní kůži. „Rychleji,“ řekla Grese těsně před popravou. Kat její přání splnil a během dvaceti minut byla popravena.
Drastickým způsobem skončil život dívky, která se podílela na jednom z největších zvěrstev lidské historie.
