nahoru

Kolaborantům navzdory. Příběh hrdinství a zrady uprostřed druhé světové války

Lukáš Lhoťan 2. listopadu 2020 • 18:30
Kolaborantům navzdory. Příběh hrdinství a zrady uprostřed druhé světové války
foto: Lukáš Lhoťan

Kdo dnes zavítá do beskydských hor, ten si stále může všimnout po kopcích a vesničkách roztroušených a udržovaných pomníčků odkazujících na období partyzánské činnosti v dobách nacistické okupace, která se nesmazatelně zapsala do osudu mnoha místních rodin. Jeden takový pomníček připomíná událost, kdy dne 3. listopadu roku 1944 v nerovném boji s německou přesilou zahynul poručík Ján Ušiak, velitel 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky.

Raněný poručík Ján Ušiak byl obklíčen v domě čeladenských občanů Machandrů a v bezvýchodné situaci raději zvolil sebevraždu, zastřelil se pistolí, než by se vzdal německém okupantům a riskoval mučení a případné prozrazení dalších spolupracovníků beskydských partyzánů. Velkým problémem partyzánů ovšem bylo, že se mezi nimi pohyboval kolaborant a konfident gestapa Jan Dvořák. Ten se skrýval společně s poručíkem Jánem Ušiakem a při příchodu německých bezpečnostních sil se jim okamžitě vzdal a podal hlášení o odhalených spolupracovnících partyzánů na Čeladné.

Samotná postava poručíka Jána Ušiaka je ukázkovým příkladem mladého Čechoslováka, který byl plně oddán boji za svobodu Československa. Ján Ušiak se narodil 5. října 1914 ve slovenské obci Budiná a dospívání prožil v osadě Bakta (součást Rimavské Soboty). V roce 1937 narukoval do československé armády a po vykonání vojenské služby se vrátil zpět domů do Rimavské Soboty, která ale byla pozdějším rozhodnutím vídeňské arbitráže přičleněna k Maďarsku. Ušiak tak musel v roce 1941 povinně narukovat k maďarské armádě, která ho později s vypuknutím války vyslala na východní frontu do bojů proti Sovětskému svazu.

Z dostupných zdrojů vyplývá, že již několik měsíců po zahájení útoku Německa a jeho spojenců na Sovětský svaz (nejspíše v lednu roku 1942) uprchl Ušiak z maďarské armády a přidal se k sovětským partyzánům, se kterými útočil na vojska Německa a jeho spojenců v oblasti Ukrajiny. V prosinci roku 1943 se stal Ján Ušiak členem 1. československé samostatné brigády v SSSR.

Dnes to možná je pro mnohé lidi nepochopitelné, ale v době života Jána Ušiaka byli mnozí lidé z chudých až bídných poměrů, z kterých pocházel právě Ušiak, přesvědčenými komunisty snícími o lepším světě pro chudé. Ján Ušiak byl zapáleným komunistou, ale také byl oblíben u mužstva pro svůj dobrý charakter. Možná právě pro jeho oddanost komunistické věci a osobní schopnosti byl vybrán sovětskými orgány, konkrétně Ukrajinským štábem partyzánských hnutí (UŠPH), aby podstoupil partyzánský výcvik ve specializované škole v Svjatošině (čtvrť ukrajinského hlavního města Kyjeva). Výcvik absolvoval na výbornou a byl povýšen do hodnosti poručíka.

Ján Ušiak byl vybrán jako velitel výsadku na území Slovenského státu, který seskočil 21. srpna roku 1944 a stal se součástí 1. partyzánské brigády M. R. Štefánika pod velením kapitána (podle některých zdrojů majora) Rudé armády P. A. Veličky. Z rozhodnutí sovětského velení UŠPH se Ušiak a vybraní lidé oddělili od skupiny P. A. Veličky a začali samostatně působit na česko-slovenském pomezí. Jejich skupina si dala jméno 1. československý partyzánský oddíl Jana Žižky z Trocnova.

Po složitých peripetiích se podařilo partyzánům po částech přejít tehdejší hranici Slovenského státu a protektorátu Čechy a Morava a znovu se v půlce října roku 1944 shromáždit v oblasti hory Kněhyně. Odhaduje se, že tehdy oddíl tvořilo kolem sta lidí. Při přechodu hranice několik partyzánů padlo do německého zajetí a Němci je pro výstrahu popravili například před školou na Dolní Bečvě. Nutno dodat, že Němci si počínali velice brutálně, některé zajatce mučili a nakonec donutili děti z obecné školy, aby popravě přihlížely.

Jakmile se Ušiak se svými muži zabydlel v horách nad Čeladnou, začal vyvíjet činnost dle pokynů sovětského velení. Po usazení nad Čeladnou se Ušiak sešel s Josefem Otiskem, velitelem výsadkářské skupiny Wolfram (vysazeni letecky v září roku 1944), kterou na Moravu vyslala československá vláda z Londýna s cílem učinit z ní řídicí orgán partyzánského hnutí na Moravě. Jednání nedopadlo dobře a Ušiak odmítl podřídit se československému velení v Londýně, protože podléhal velení na východní frontě. Skupina Wolfram se následně rozhodla ukončit svou činnost a předat veškeré prostředky (hlavně finance) partyzánské skupině Ušiaka.

Od tohoto setkání v půlce října roku 1944 ovšem události nabraly rychlý spád. Mezi partyzány totiž byli uprchlí kriminálníci a agenti německého gestapa (Geheime Staatspolizei, tajná státní policie). Jistý kriminálník Stanislav Kotačka využil příležitosti a zavraždil československého výsadkáře Josefa Bierského, kterého okradl, a poté přeběhl k Němcům, kterým poskytl informace o partyzánském hnutí.

Německé bezpečnostní složky provedly na základě informací poskytnutých Kotačkou útok na partyzánskou základnu pod horou Trojačkou, ale díky náhodě (útočícím Němcům vpadla do zad skupina vracejících se partyzánů) se podařilo partyzánům uprchnout. Přišli ale skoro o všechny zásoby a vybavení. Velitel Ušiak následně partyzánskou skupinu rozdělil do menších skupin. Německé bezpečnostní orgány ovšem měly o partyzánech nadále dobrý přehled díky agentům kolaborantům Janu Dvořákovi, Vladimíru Hoffmanovi a Miroslavu Jaškovi, kteří se vydávali za členy československého odboje proti německé okupaci.

Právě agenti gestapa Jašek a Hoffman se vydávali za členy Komunistické strany a vylákali 2. listopadu roku 1944 partyzány vedené Ušiakem na setkání v oblasti Kněžně – Čertův mlýn, kde skupinu přepadlo německé komando. Strhla se přestřelka a Ušiak utrpěl pětinásobný průstřel obou předloktí, ale podařilo se mu uprchnout.

Ušiak se skrýval v lesích a až v podvečer téhož dne se těžce zraněný dobelhal do hospody pod Martiňákem, kde ho ukryli. Přes další místa úkrytu byl během několika hodin postupně převezen místními lidmi až do domu Machandrů v Čeladné. Teprve ráno 3. listopadu byl Ušiak ošetřen lékařem Oldřichem Friedlem, který doporučil převoz do nemocnice kvůli celkově špatnému stavu zraněného.

Současně s tím po Ušiakovi pátralo německé gestapo, které již od svých kolaborantů v řadách místního obyvatelstva a partyzánského hnutí vědělo, že je Ušiak raněný a skrývá se někde v oblasti Čeladné. Ostravská skupina německého gestapa plánovala zajmout Ušiaka živého a po vyléčení ho donutit k spolupráci a zpravodajské hře se sovětskými orgány. O tom ovšem nevěděly další německé bezpečnostní složky a agenti gestapa ze služebny ve Starých Hamrech, kteří 3. listopadu zahájili domovní prohlídky na Čeladné.

Zhruba v poledne 3. listopadu dorazila skupina gestapa ze Starých Hamrů k prohlídce domu Machandrů. Když to zjistil Ján Ušiak, zvolil dobrovolnou smrt a raději se zastřelil, než by padl do rukou Němců. V tu dobu se ovšem v domě ukrýval i kolaborant a agent gestapa Jan Dvořák, který okamžitě prozradil zasahujícím Němcům, kdo z občanů Čeladné a okolí pomáhal partyzánům, a tito lidé byli okamžitě zatčeni gestapem.

Ján Ušiak svou hrdinnou smrtí zmařil plány gestapa na zpravodajskou hru se sovětským velením a uchránil sebe od mučení, kterému by mohl podlehnout a mohl by ohrozit další partyzány a podporovatele československého odboje proti německé okupaci. Bohužel se díky nasazeným agentům a kolaborantům německému gestapu i tak podařilo mnoho členů českého odboje odhalit a již krátce po Ušiakově smrti zahájili Němci veřejné popravy zatčených českých vlastenců v beskydských vesnicích a městech. Konkrétně 5. 11. v Zubří, 9. 11. v Růžďce, Dolní Bečvě a Kunovicích. A za pár dní následovaly další popravy zatčených podporovatelů partyzánského hnutí, 23. listopadu v Čeladné, Dolní Bečvě, Prostřední Bečvě, Horní Bečvě a Velkých Karlovicích.

Podle vzpomínek pamětníků byl Ján Ušiak pohřben na Čeladné za účasti několika místních lidí, což bylo od nich dosti odvážné, protože německé okupační orgány jakoukoliv pietu zakázaly. Dnes se na místním hřbitově nachází udržovaný památník nejen Jána Ušiaka, ale i dvou neznámých partyzánů a sovětského vojáka Jefima Andrejeviče Pugačeva. Na památníku mají napsány tyto verše:

Beskydské lesy šuměly Vám stále,

když fašistické vetřelce jste bili,

beskydské lesy nechť Vám šumí dále,

neb padli jste, by jiní žili.

V obci Čeladná se dále nachází další vzpomínky na toto tragické období. Na rozcestí směr Podolanky je památník partyzánského hnutí, při vjezdu do Čeladné směrem od Frýdlantu nad Ostravicí je památník dvou místních občanů popravených Němci za pomoc partyzánům (K. Vinklera a O. Machandra) a speciálně Jánu Ušiakovi je věnován památník také v místě, kde si v domě vzal život.

Posmrtná ocenění Jána Ušiaka:

Roku 1948 byl vyznamenán Řádem SNP I. třídy a Československým válečným křížem 1939 in memoriam.

Roku 1992 mu byl udělen Řád Milana Rastislava Štefánika IV. třídy in memoriam.

Roku 2007 mu udělil ministr obrany Slovenské republiky Milan Kašický hodnost plukovníka in memoriam.

Závěrem bych ještě dodal, že agent gestapa Jan Dvořák se dlouho ze své zrádcovské činnosti netěšil. Počátkem března roku 1945 byl vylákán a postřelen příslušnicí československého odboje Marií Sedláčkovou a na následky zranění později zemřel. Bohužel, Němcům se podařilo Sedláčkovou zatknout, podrobit ji brutálnímu mučení a počátkem dubna ji zavraždili v plynové komoře v Mauthausenu společně se dvěma stovkami dalších spolupracovníků a členů československého odboje.





Diskuse ke článku