V dnešní společnosti je zcela běžné, že každý občan má svá práva, mezi ně patří i právo volit. Bylo by neslýchané, kdyby určité skupiny stát omezoval, podobně jako tomu bylo v minulém století. Například ve státě New York si ženy musely počkat až do roku 1920. Pravidelně o sobě ale dávaly vědět, například 23. října 1915, kdy proběhla jedna z největších demonstrací na podporu volebního práva žen.
Podat podrobný výčet, kdy a kde mohly ženy k volebním urnám, je velmi těžké. Každá země k tomu přistupovala jinak, ve Finsku měly možnost hodit svůj hlas do urny už v roce 1906. Jiné státy zůstávaly pozadu, jako například Švýcarsko, které zavedlo volební právo pro ženy až v 70. letech 20. století. Ještě větší roztříštěnost panovala ve Spojených státech, v některých oblastech mohli volit všichni bez rozdílu pohlaví, jinde to byla výsada mužů. Taková situace panovala i ve státě New York.
Smrt pod kopyty koně
Americké feministky hlasitě protestovaly proti této křivdě. Někde svého cíle dosáhly, například ve státě Kentucky byl zaregistrován zákon, dle kterého mohly ženy rozhodovat ve volbách, které se týkaly daní či vzdělávacího systému. Postupně se přidávaly i další státy jako Utah či Wyoming. Druhý zmíněný byl dokonce jedním z prvních, který dal ženám neomezené volební právo.
V moderním New Yorku se ale nic nedělo, přestože v americké metropoli byly sufražetky velmi aktivní. Termínem sufražetka označujeme ženy, které bojují za svá práva. S tímto slovem je nejvíce spojena Velká Británie, kde bylo feministické hnutí velmi živé a radikální. Ženy zpravidla držely hladovky či páchaly tragické činy. Jedním z takových případů je smrt Emily Davidsonové, aktivistka během dostihů skočila pod nohy jednoho z koní. Žena zemřela při převozu do nemocnice. Smrt vidělo několik stovek diváků.
Zaplněná Pátá avenue
Ve Spojených státech se o těchto incidentech psalo. Newyorské sufražetky se ale rozhodly, že půjdou úplně jinou cestou, zvolily totiž průvod (někdy je označován jako přehlídka). Na něm chtěly pokojně vyjádřit své názory. Pro demonstraci si vybraly jednu z nejznámějších newyorských ulic, Fifth Avenue (neboli Pátou avenue).
Do průvodu, který čítal okolo 60 tisíc účastnic, se zapojily ženy různého věku i postavení. Ty postarší dorazily v kočáře, mladší s sebou pro změnu měly své ratolesti. Důvod, proč demonstrace proběhla v podzimních dnech, byl jednoduchý, stát New York čekalo referendum o volebním zákoně pro ženy. Organizátorky celé akce věděly, že vše musí proběhnout bez násilí a problémů, aby se ukázaly v tom nejlepším světle.
Průvod bez úspěchu
Procesí bylo velmi pestré. K vidění byly girlandy, opentlené vozy či nazdobení koně. Symbolicky celý průvod uzavírala malá skupina žen, které nesly volební urny. Drtivá většina účastnic se také oblékla do bílého oděvu. Přihlížející mohli zahlédnout také několik kojících žen. Pokojná demonstrace se obešla bez zádrhelů, což nakonec možná celé myšlence zlomilo vaz.
Na druhý den noviny nepsaly o ničem jiném, problémem bylo, že úplně opomenuly důvod, proč se průvod konal. Tisk vyzdvihoval především krásu a synchronnost. Na hesla „Děti nám svěříte, tak nám věřte i s volbou“ či „Hlas pro volební právo žen je hlas pro spravedlnost“ se však zcela zapomnělo.
Referendum tím pádem nedopadlo vůbec dobře, ženy svého cíle nedosáhly. To vedlo ještě k několika dalším přehlídkám. Později zahrály na prezidentskou notu. „President Wilson říká ANO!“ psalo se na jednom z plakátů. V roce 1920 bylo nakonec vyhlášeno volební právo pro ženy ve všech státech USA.
