„Neztrácíme čas něčím, co nemá smysl“

„Neztrácíme čas něčím, co nemá smysl“ Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Plukovník Ján Valo: „Podpory prezidenta Václava Havla a ministra obrany Luboše Dobrovského si nesmírně vážím. Od generality jsem tehdy dostal šifrovkou zákaz – překročení hranic s Kuvajtem bylo nad rámec mandátu. Jenomže já neseděl v kanceláři, řešil jsem operační úkoly válčiště.“
Plukovník Karel Klinovský: „Na každou misi jsem se pečlivě připravoval. Čím víc toho o dané zemi víte, tím víc můžete pomoci. Nechci vykládat o vojen­ské stránce a hrdinských činech. Dotýkalo se mě neštěstí místních lidí.“
Kapitánka Miroslava Michlová: „Americká sestřička, která se starala o Benyho, napsala dopis jeho rodičům v angličtině, poprosila mě, abych ho přeložila, a rukou ho pak česky přepsala… Jsme spolu pořád v kontaktu...“
Kapitán Pavel Brichta: „Na den, kdy jsme přišli o naše tři spolubojovníky, si přesně pamatuju... Vzal jsem četu do kaple, abych si s vojáky promluvil. Samozřejmě padaly otázky ,proč?!, vždyť ještě včera s námi byli…‘“
Četař Tomáš Protivánek: „Nikdy nezapomenu na pohled malijského vojáka, kterému jsme poskytovali první pomoc. Věřil nám. Dostal to nad neprůstřelnou vestu, měl ji nízko posazenou.“
6
Fotogalerie

Neztrácíme čas něčím, co nemá smysl! Seznamte se s novodobými válečnými veterány

Poprvé byli nasazeni během operace „Pouštní štít“ v prosinci 1990. Od té doby našich novodobých válečných veteránů výrazně přibylo. Fotografka Reflexu Thao několik z nich portrétovala v památníku na Vítkově.

„Navazujete na tradici československých legií, které stály u základů naší první svobodné Československé republiky, stejně jako na tradice bojovníků od Tobruku a Dukly, naplňujete poslání a povinnosti, které vyplývají z tragické zkušenosti mnichovské dohody, jejíž obětí jsme se nestali pouze my, ale ve svém důsledku celý svět,“ napsal v polovině ledna 1991 vrchní velitel ozbrojených sil, prezident Václav Havel, vojákům československé protichemické jednotky krátce před zahájením operace „Pouštní bouře“. Uvědomoval si, že jdou do války i jaká rizika to obnáší.

„Podpory prezidenta Václava Havla a ministra obrany Luboše Dobrovského si nesmírně vážím. Od generality jsem tehdy dostal šifrovkou zákaz – překročení hranic s Kuvajtem bylo nad rámec mandátu. Jenomže já neseděl v kanceláři, řešil jsem operační úkoly válčiště. Zabezpečovali jsme protichemickou ochranu dvěma saúdskoarabským brigádám, které měly vstoupit na území Kuvajtu mezi prvními. Teď si představte, že bychom zůstali sedět v písku a Saddám by použil chemické zbraně. Brigády by čekaly na signál a dohodnutou součinnost, najednou by však zjistily, že je nechráníme. Víte, tomu se ve válce říká zrada,“ vzpomíná bývalý velitel protichemické jednotky plukovník Ján Valo.

„Nemohl jsem se rozhodnout jinak. Obrátil jsem se šifrovou zprávou na ministra obrany. Po konzultaci s vrchním velitelem moje rozhodnutí odsouhlasil, vzal tím i část mé odpovědnosti na sebe. Nemusel to dělat, zůstalo by mi to na bedrech, od toho je velitel velitelem, aby velel, rozhodoval, jak situace vyžaduje, a nesl i následky. Riziko bylo veliké. Na začátku operace jsem obdržel prostor v poušti, kde mám pochovávat svoje lidi…“

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!