Muslimský kmen, kde o sexu rozhodují ženy. Saharští Tuaregové se vymykají pravidlům
Už dlouhá staletí křižují Saharu a směr cesty často nechávají na nevidomých. Spoléhají na jejich zvýšenou citlivost čichu a chuti. Přezdívají jim „modří muži z pouště“ kvůli indigovým šátkům, které jim barví obličeje do temných odstínů. Vše na první pohled nasvědčuje tomu, že jde o kmen z dávných časů, jež se do moderní doby ani moc nehodí. Pod tradiční slupkou se ale skrývá velmi progresivní společnost, kterou byste v jinak konzervativním regionu jistě nečekali.
Například dokud se žena nevdá, může si svobodně užívat s tolika sexuálními partnery, s kolika si zamane. Vše probíhá dle úsměvného rituálu, který důkladně ctí soukromí, jež je Tuaregům svaté. Mládenec vždy přijede na velbloudovi ke stanu, kde jeho vyvolená přebývá, vklouzne dovnitř bočním vchodem a stejnou cestou ještě před rozbřeskem zmizí. Cvičený velbloud na něj mezitím venku čeká a rodina dívky předstírá, že vlastně o ničem neví. Pokud by si daná dcera k sobě následující noc pozvala někoho jiného, nikdo to nebude řešit. Dívky si užívají stejné svobody jako chlapci.
Ani po svatbě navíc o svá privilegia nepřichází. Zvířata i stan patří vždy manželce. Po rozvodu (mezi Tuaregy běžná záležitost) se tak kvůli zvykům a častým předmanželským smlouvám může stát, že muž ze svazku odchází jen s tím velbloudem, který ho dopravoval na tajné předmanželské schůzky. Potupně se pak vrací k matce, zatímco rozvedené ženě její rodiče často chystají večírek na oslavu znovuzískané svobody.
Manžel nemá žádné právo ani na děti, protože, jak Tuaregové vědí, z rodičů je jistá jen matka. Otec je naopak vždy nejistý. Linie rodu se zde zkrátka řeší opačně než v Evropě, a tak se nezřídka stává, že muži odkazují veškerý majetek dětem své sestry namísto dětem vlastním. Tak dědictví zůstane stoprocentně v rodině.
Muži pak mají rozhodující slovo v politice, kterou ženy oficiálně řešit nesmějí. I tak se ale snaží tahat za nitky v zákulisí a nerozhodní pánové si často chodí pro radu buď k manželce, nebo k matce. Unikátní kultura Tuaregů je ale i přes zdánlivou soudržnost ohrožena. Drtivá většina kmenů konvertovala k islámu, a i když si do současnosti zachovaly své vlastní zvyky, sílí mezi nimi hlasy, které tvrdí, že tuaregské tradice jsou přežité a zpátečnické.
Změny už začínají být zřejmé. Obličeje si u Tuaregů tradičně vždy zahalovali muži. Ženské tváře byly totiž od pradávna považovány za něco krásného, za něco co se má ukazovat. V současnosti se ale dle knihy Tuareg Time od Andy Morgan zvyšuje počet žen, které nosí burky. Dle jejich vyjádření jde jen o módu, ale podobný trend u těchto nomádů antropologové nepamatují.
Nezbývá tedy než doufat, že si Tuaregové unikátní zvyky zachovají. Mají k tomu své předpoklady. Vždy totiž pyšně tvrdí, že na lepší kulturu než tu jejich nikdy nenarazili.
