Když drobná a pohledá brunetka stanula v Rakousku před soudem, jen málokdo by věřil, že má na svědomí dvě chladnokrevné vraždy a zcela psychopatický způsob zbavení se těl svých obětí. Rozená Mexičanka byla psychology uznána za velice nebezpečnou, a tak se na svobodu snad už nikdy nepodívá.
Estibaliz Carranza Zabala se narodila roku 1978 v Mexiku, už v jejích pěti letech se ale rodina přestěhovala do Barcelony a Esti se později přesunula do Norimberka. Začátek jejího života ale poměrně výrazně poznamenal násilnický otec. Proto, když si našla manžela (za kterým se opět přestěhovala, tentokrát do Rakouska), z nějž se vyklubal despota, v Esti se probudilo něco nevídaného.
Ještě předtím si ve Vídni otevřela cukrárnu. Život s manželem byla ale nesnesitelný a jí se navíc zalíbil jiný muž. Nechala se rozvést, ale exmanžel jí dál dělal ze života peklo. Při jedné obzvlášť vypečené hádce ho tedy zastřelila. Dva dny nechala tělo ležel v křesle, pak koupila motorovou pilu a rozřezala ho.
Kusy mrtvoly zabalila a v pytlích je nastrkala do mrazáku mezi krabice se zmrzlinou do cukrárny. A měla zase volné „pole působnosti“. Kvůli milenci pak podstoupila i několik plastik, aby se mu líbila. Mělo to ale háček, její nový objev měl poměrně přelétavou povahu. A tak ho taky zastřelila a rozřezala motorovkou. Milenec se pak v mrazáku setkal s exmanželem. Možná by jí vraždy i vyšly, kdyby jí jednoho dne roku 2011 nepřišli opravit trubku do sklepa cukrárny. Puch opraváře přivedl až ke kusům těl, které Esti zkoušela zabetonovat do květináčů.
Vražedkyně se pokusila prchnout ze země, ale bylo jí to málo platné. U soudu dostala doživotí a skončila dokonce v mužské věznici - podle psychologů je totiž tak nebezpečná a násilnická, že by ji v ženské věznici nezvládli. Spolu s ní žije ve vězení v Astenu 91 mužů a žádná další žena. Zatím.
