V roce 1972 začal jistý Shelly Nadelman pracovat jako barman v jednom z nejproslulejších newyorských podniků Terminal Bar. Ten oplýval vším možným, jen ne dobrou pověstí. Toho mladý muž s vášní pro míchání koktejlů využil, a během deseti let svého působení v Terminalu pořídil úchvatnou sbírku fotografií vypovídající o drsné atmosféře, která v sedmdesátých letech v největším městě USA panovala.
Terminal Bar stál na rohu 41. streat a 8. avenue a měl pověst jednoho z nejdrsnějších barů ve městě, za což jistě vděčil také přilehlému autobusovému nádraží Port Authority. Nejprve byl navštěvován převážně Irsko-americkou klientelou, kterou postupem času vystřídali Afroameričané a gayové. Shelly zde za barem pracoval až do jeho úplného uzavření v roce 1985. Na místě, kde se putyka nacházela nyní sídlí The New York Times.
Obdiv slavného režiséra
Slavným se bar stal díky filmu Martina Scorseseho Taxikář (1976). Jeho ponurá atmosféra perfektně zapadla do děje příběhu o nešťastném taxikáři z Manhattanu. Scorsese byl tímto temným podnikem okouzlen natolik, že mu tři roky po jeho zavření vzdal hold ve svém dalším filmu Po zavírací hodině (1985), V něm přejmenoval jistý podnik Emerald Pub ze SoHo, kde se děj odehrává, na The Terminal bar.
Bar také zazářil v oceňovaném americkém krátkometrážním dokumentu nazvaném jednoduše Terminal bar. Zajímavostí je, že ho v roce 2003 natočil právě díky zmiňovaným fotografiím režisér Stefan Nadelman, syn barmana Shellyho Nadelmana. Sbírka fotografií byla vydána také v knižní podobě v roce 2014 s názvem Terminal Bar: Fotografický záznam nejznámější newyorské nalévárny.
