nahoru

Na co do kina tento týden: Uloupená kouzla, peníze i celý život

Vojtěch Rynda3. prosince 2018 • 07:00
1080p720p360p
Čertí brko - trailer na pohádku
• video: 
Falcon

Každá nová česká pohádka usiluje o to, aby se zařadila do našeho národního pohádkového „korpusu“ klasik, které televize opakují před Vánocemi a podle kterých hláškují dospělí i děti. Čertí brko na tento úkol nešlo od lesa, ale už podle názvu přes čerty – asi nejmilovanější pohádkové bytosti u nás. Přesto se dotýká i mnohdy neveselé reality. Stejně jako další premiéry týdne.

 Když čert slibuje ráj

Čerti jsou v Čertím brku ukázáni jako strážci pořádku, kteří dohlížejí na to, aby nikdo nehřešil do aleluja. Provinění všech lidí průběžně zapisují neomylná titulní čertí brka – a když se něčí míra hříchů naplní, rohatí ho eskortují do pekla.

Rohy si ale rohatí jen nasazují, stejně jako ocasy nebo kopyta, a hříšníky neodchytávají, nýbrž takzvaně jímají. Základem každé pohádky je soudržný vnitřní svět s vlastními pravidly a Čertí brko je ve vytvoření toho svého poměrně originální. „Ve skutečnosti je peklo úřad,“ říká ostatně Lucifer v podání herce Ondřeje Vetchého. S pravidly nicméně notně zamíchá vykutálený krejčí Klouzek (vynikající Jan Budař), kterému se už nechce šít, ale bohatý by byl zatraceně rád – a taky má zálusk na hospodského dceru Markétku (Judit Bárdos). Klouzek se zmocní kouzelných předmětů začínajícího čerta Bonifáce (Jan Cina) a ovládne s nimi obyvatele městečka Pytlov. Bonifácovi, Markétce, Luciferovi, dalším čertům a několika zbývajícím dobrým lidem dá spoustu práce nepravost napravit.

10 největších filmových zločinů spáchaných na skvělých komiksových předlohách

Čertí brko je vtipné (hlavně v první třetině), napínavé (ve druhé, plné honiček a rvaček) a nakonec mrazivé: to když Klouzkovy populistické machinace málem dovedou až k hromadné popravě na náměstí před zfanatizovaným davem. Pohádka tak nezapře autorství tvůrců politické satiry Kancelář Blaník (režisér Marek Najbrt, scenáristé Robert Geisler a Tomáš Hodan), kteří už tak povedenou pohádku ještě povýšili poselstvím, že kdo slibuje ráj na zemi, většinou je horší než samo peklo. A to je srozumitelné i dětem.

Smršť lítosti

Druhá premiéra týdne se dětí naopak dotýká jen vzdáleně a bolestně. Drama 3 dny v Quiberonu zachycuje epizodu ze sklonku nešťastného života slavné herečky Romy Schneider, která s herectvím začala už během svého nepříliš povedeného dětství a vlastnímu dítěti, milovanému synovi Davidovi, se v dospělosti odcizila. (David posléze tragicky zemřel, což byla pro Schneider poslední rána.)

V černobílém dramatu, které běželo v hlavní soutěži letošního festivalu v Berlíně, exceluje Marie Bäumer v hlavní roli. V životním výkonu ukazuje herečku samozřejmě hlavně jako pořádný uzel neurotického neštěstí, ale také coby zábavnou společnici, femme fatale i jako ženu, která mohla žít dlouhý, krásný, plodný a šťastný život, kdyby se už od útlého věku tolik nesnažila všem zavděčit.

Herec Jaromír Crha měl ve filmu rolí jako šafránu. Legendu z něj udělal vyšinutý starý…

Na ploše několika dnů v luxusním přímořském letovisku, během nichž poskytne zásadní rozhovor novinám, se Romy Schneider před divákem zcela odkope – a při vědomí jejích předchozích i dalších osudů (zemřela rok po interview) v divákovi zanechá jen smršť lítosti z pocitu „co všechno mohlo být, kdyby...“

V thrilleru Vdovy se původně artový režisér Steve McQueen posouvá čím dál více k mainstreamu. Nějak zvlášť dobré jeho filmy nebyly nikdy, teď se ale stávají i obyčejnými. McQueen po okázale uměleckých charakterových studiích Hlad a Stud natočil historické drama 12 let v řetězech, které získalo tři Oscary z velké části za téma otroctví. Ve Vdovách vypráví příběh několika žen, jejichž manželé přijdou o život při zpackané loupeži. Spolu se pokusí vykrádačku za pět milionů dolarů dotáhnout do konce, protože finanční problémy tíží i je samotné.

Unikátní pohled do života New Yorku, taxikář 10 let fotil své cestující

Film je přehnaně dlouhý, většinou neví, v jakém žánru chce vlastně být, a nedokáže využít své fantastické obsazení: když už se na plátně sejdou Viola Davis, Michelle Rodriguez, Colin Farrell, Daniel Kaluuya, Robert Duvall, Liam Neeson a další, dá se z toho vyždímat daleko víc.

V poslední premiéře týdne, Knize obrazů, klasik kinematografie Jean-Luc Godard opět ukazuje, že filmem žije i na prahu devadesátky a že jeho tvorba rozhodně není pro každého. Pro představu ocitujme z anotace distributora: „Godardova fragmentární novinka je filmovým esejem nápadně prodchnutým bezmála hororovou atmosférou. Najdeme v ní většinu trademarků jeho pozdní tvorby: záměrně rozbíjené náčrty souvislostí, odkazy k sebereflexivitě média filmu i nekompromisní modifikace obrazu a zvuku. Snímek, v němž se mísí zpravodajské titulky, malby, často digitálně zkreslené úryvky z klasických hollywoodských filmů i brutální youtubová propaganda ISIS, poukazuje především na odcizení a makroagrese současného světa.“ Tož tak.

Deset nejlepších thrillerů roku 2018 vás napne jako strunu
Jakub Smutný 4. listopadu 2018 • 12:18

Deset nejlepších thrillerů roku 2018 vás napne jako strunu

Zákazník fotil prostitutky Paříže 30. let, které si sám zaplatil. Erotické snímky jsou…

Vojtěch Rynda




Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,770
22,770
28,670
Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější