Čtrnáct let od filmu Věčný svit neposkvrněné mysli se režisér Michel Gondry a herec Jim Carrey opět pustili do společného díla. Jejich seriál K smíchu, který od září běží na HBO, si se sitcomovými postupy pohrává stejně kreativně, jako Věčný svit přistupoval k žánrům romantické komedie a sci-fi. Zatímco se hlavní hrdina Jeff v soukromí vyrovnává s osobními traumaty, v práci si musí udržovat personu vlídného pana Picklese, tvůrce nesmírně oblíbeného pořadu pro děti. Vlídné ale K smíchu není. A už vůbec ne pro děti.
Je to už nějaký čas, co Jeff přišel o syna při autonehodě. Manželka se mu odcizila, druhý syn (dvojče) se mu vyhýbá, on sám bydlí v holobytě mezi věčně opilými studenty a myslí si, že sám sobě pomůže tím, když natočí televizní show o smrti – pro dětské diváky. Kategoricky proti tomu je jeho šéf, producent a taky otec Seb: pan Pickles je totiž franšíza v hodnotě 112 milionů dolarů a s takovými značkami se prostě neexperimentuje. Vlažně se k nápadu staví i Jeffova spolupracovnice a sestra Deirdre, která řeší zase svoje osobní problémy.
Hračička Gondry
Už úvodní kreslené a vystřihované titulky srší Gondryho hračičkovstvím, i v digitální éře stojícím pevně v rukodělné estetice. Gondry se vyžívá i ve scénách z papundeklových dekorací Jeffovy show a z jejího zákulisí, kde se všechno připravuje postaru. Carrey si zase užívá (dvoj)roli, v níž musí neustále hrát: před dětmi ze sebe dělá vlídného pana Picklese, před rodinou (relativně) vyrovnaného muže, sám před sebou předstírá to, že se aspoň v následující půlhodině nezastřelí. Carreyho tradičně plastická mimika tu dostává morbidně umělohmotný odstín.
Neřízená střela Jeff
Rock'n'roll není ve K smíchu zatím žádný, zato sexu a drog požehnaně; i ve světě pořadů pro děti si dospělí musejí nějak ulevovat. Postavy seriálu jsou z masa a kostí, mají své chyby i zvláštnosti a je snadné si k nim už po pár půlhodinových dílech vybudovat vztah plný vřelého soucitu a smutného pochopení. Což nic nemění na tom, že se jeden nepřestává bát, co neřízená střela Jeff zase provede.
